Návrat idiota

Saša Gedeon nám představil novou mladou generaci herců, v čele s Pavlem Liškou, který hrál Františka. František byl vhozen do jámy lvové, do vztahového propletence. Dostával tady jen samé otázky, v podstatě jako při výslechu. Neustále se ho někdo na něco ptal a on odpovídal, jak dokázal nejlepé a co nejupřimněji. Díky filmu u mě Pavel Liška získal nálepku blázna. Na vždy si ho spojuju právě s tímto filmem. (15.10.2009)

Zatím nejspíš režijní vrchol Saši Gedeona s hereckým ansámblem, který si poté, dá se říci, přivlastnil Bohdan Sláma. František se chce jen vrátit do společnosti "normálních" lidí, protože "nemá cenu se vyhýbat životu.... Shodou náhod a okolností se stává prostředníkem bratrského a sesterského čtyřúhelníku. Skoro idiot obrněný morální slušností a upřímností, je vystaven světu lži a přetvářky. Němý začátek celého příběhu je nádherný a jasně stanoví atmosféru celého filmu, který se opravdu může zdát trošku zabržděný. Je to vnímání světa Františkovýma očima, což nepochybně trošku zabržděné je. Nečekaná dramatická vsuvka s prvotními výjevy o Františkově stavu dodává určitě potřebný dramatický nádech, který se střídá s jemným, ale skvělým humorem, který trošku narušuje Emilův opilecký dotazník. Nicméně počáteční skvělou atmosféru, si film drží až do poslední chvíle. Český společenský fenomén tanečních, je skvělý dozvuk končících 90.let. Vladimír Godár se také vyznamenal. Jemné melodie k filmu neskutečně sedí a dolaďují ho do nadprůměrné záležitosti. Je fakt, že místo Jiřího Langmajera bych si dokázal představit někoho jiného a Pavla Lišku tato role možná trošku zaškatulkovala, nicméně film je celkově výborný. (21.03.2013)

keď som ten film videl - bolo to v dobe, keď herecké zoskupenie Liška - Geislerová - Vilhelmová neboli tak "na dračku" ako dnes, čím v poslednej dobe nadobúdam akúsi averziu, i napriek tomu, že sú skvelí herci a určite dobrí ľudia, ale ak chce nejaký český film byť kvalitný, tak túto trojicu tam uvidíte a preto filmografia posledných rokov dostáva jednotvárny charakter . . . rok 1999 bol ešte takmer nepoškvrnený a tento film, ktorý som po prvý krát videl na Nový rok (1.1.) hlboko v noci ma naozaj oslovil. (03.03.2007)

Hluboce lidská minimalistická dokonalost o tom, že absolutně čistý člověk se procinká do dušičky každému. Pět prstů nahoru za to, že Dostojevský funguje, Pavel Liška nehraje, ale je, Tatiana Vilhelmová je krásná a Zdena Hadrbolcová úžasně výstižná, za neskutečný dialog o ženských a o pivu a konečně, především, za zcela a bez jediné výjimky realistické vykreslení atmosféry a lidí reálného socialismu. (23.07.2008)

Oťukávanie vonkajšieho sveta po prepustení z liečebne je zaujímavý námet. Pravidelný režim, elektrické šoky a lieky v určenú hodinu podávané sestričkami nahrádza utrieďovanie si dojmov zo vzťahových prepletencov dvoch súrodeneckých dvojíc. Snaha pomôcť a neuškodiť nikomu, zvedavé obzeranie doteraz nepoznaného, sny z desivej (liečiacej?) minulosti . Toto všetko sa obracia proti hlavnej postave (bitka, nevpustenie do domu, vyhadzov z tanečného venčeku). Raz darmo, inakosť spôsobuje veľmi ostražité a nepriateľské reakcie. Nezapadajúci do stáda musí na vlastnej koži pocítiť svoju neprijateľnosť väčšinou. K pochopeniu a zmiereniu niekedy stačí len úprimné načúvanie. Celkový dojem z netradičného filmu pokazilo rozvláčnejšie spracovanie s niekoľkými hluchými miestami. (28.10.2004)