Temný případ - Série 2

Zo začiatku som mal tiež trochu zmätok v deji, ale po 3.-4. dieli už bolo všetko podstatné vysvetlené. Atmosféra je opäť temná a depresívna, ale iným spôsobom ako v 1. sérii. Herci ma príjemne prekvapili, Colin Farrell a hlavne Vince Vaughn mi vždy sedeli skôr do humorných rolí, ale v True Detective ukázali, že ani dráma im nie je cudzia. Rachel McAdams bola tiež v pohode, ale väčšinou mala aj tak nahodený len jeden zamyslený výraz :) Scenár bol prehľadnejší a druhá séria sa mi páčila rovnako ako prvá. 90 % (21.12.2015)

Nemůžu si pomoct, ale mě prostě druhá série tak nebavila. Postavy tady jsou problematické, podobně jako v první sérii, ale tam jsem měl oba detektivy rád. Tady jsem si nenašel vztah v podstatě k žádné z postav, možná nejvíce k Vincovi, což jsem čekal nejméně. A poslední díl, který je skvělý, to prostě nezachrání. (29.07.2017)

Zatimco prvni serie pro me byla zklamani, tak druha je naopak prijemne prekvapeni. Sice uz ten pripad neni tak temny, jak nazev serialu v prekladu napovida, ale charaktery/herci mi tady sedli mnohem vic, ma to skvele songy, vcetne excelentni uvodni znelky a obcasnych performanci v baru. 7/10 (26.01.2019)

Bolestivá hutná atmosféra míchaná z vnitřních a vnějších ran, apokalypsy morálky a vztahů, vyrostlá i z alarmujících hereckých výkonů i z pera Nica Pizzolatta. Přes podstatně nižší procenta oproti první sérii se jedná pořád o výjimečný seriál, který doplácí jen na prvotní namlsání. U mne však ne. 5*. (07.12.2015)

„Pain is inexhaustible. It's only people that get exhausted…“ Bolest jako hybná síla všeho. Ať už ta vnitřní, otevírající staré jizvy a živící démony a nebo ta vnější, která rapidně urychlí přístup k informacím a potřebám. Jak by řekl Takashi Miike, slova vytváří lži, ale bolesti lze věřit.. Temný písař Nic Pizzolatto hraje jiný zápas, ale liga je to stejná. Komplikovanost jeho příběhů není o nedostatku respektu směrem k divákovi. To divák musí projevit respekt směrem k příběhu, který mu to pak vrátí měrou vrchovatou. Hlavní herecké kvarteto brilantní, přesto si dva zaslouží vyzdvihnout. Vince Vaughn jako gangster s rovnou páteří a pevným stiskem svůj trénink na Brawl in Cell Block 99 pojal velmi zodpovědně a Colin Farrell si nejednoznačností Raye Velcora dokázal říct o nenávist, lítost i pochopení. Jejich společná scéna v kuchyni u ranní kávy či hovory v klubu, kde podle hudebního repertoáru nechodí hosté načerpat optimismus, byly pro mě jedním z mnoha malých vrcholů série. A teď vstříc trojce. Jméno Saulnier šponuje má očekávání.. (03.01.2019)