Temný případ

Pesimistický temnozor a nihilista McConaughey tady hraje nejgeniálnější seriálovou postavu od dob Dale Coopera z Twin Peaks. True Detective přesahují hranice reálného světa a temnota graduje. UPDATE: "Víš ale, že tu oblohu bereš ze špatného konce? Kdysi přece bejvala všude jenom tma." Nová teritoria zla. Fenomén. Věcný text tady: http://www.rozhlas.cz/radiowave/kultura/_zprava/true-detective-ponura-krasa-plocheho-kruhu--1326067 (29.01.2014)

Po atmosferickém intru nás tvůrci okamžitě vtáhnou do špinavého světa vražd. Rukopis Caryho Fukunagy (Sin Nombre, Jana Eyrová) je v pilotním dílu značně čitelný a dotváří hutnou atmosféru. Pomalé tempo seriálu svědčí a obě herecké hvězdy bravurně rozehrávají své party. Woody Harrelson v roli vesnického balíka sice zatím lehce zaostává za filozofujícím depresivním podivínem Matthewa McConaugheyho, ale to je dáno i tím, že McConaughey, momentálně se nacházející ve své životní herecké formě, dostal o trochu vděčnější roli. Pilot - 90% 2. díl za mnou a už se dostavila těžká závislost. Já chci víc! --- A je vymalováno, po osmi dílech je nejlepší letošní seriál u konce, ale diskuze o něm se budou vést ještě hodně dlouho. Kdo by čekal, že tahle vymazlená depresivní záležitost spojí všechny seriálové konspirátory, kteří si budou týdny lámat hlavu i nad těmi nejmenšími detaily, které jim tvůrci naservírovali, aby tak diváka zcela vtáhli do dění. Po osm dílů jsme spekulovali, hráli si na detektivy, ale i přesto není True Detective jen o řešení velkého a temného případu. Psychologie postav je dalším velkým lákadlem. Především pak postava Rusta Cohlea v podání famózního Matthewa McConaugheyho (který letos k tomu Oscarovi prostě musí přidat i Emmy a Zlatý glóbus). Takhle brilantně napsanou a parádně zahranou postavu nenajdete asi v žádném jiném seriálu či filmu. 1. série - 100% "Time is a flat circle." --- Po skvělé první sérii přišlo velké zklamání. Po celou druhou řadu mi byly postavy v podstatě ukradené, navíc se zejména ke konci chovaly dost nelogicky. Řeči o tom, že srovnávat tyto dvě série je nesmysl, neberu, pořád to píše stejný člověk a má to stejný název. Jiný příběh a nové postavy na tomto faktu nic nezmění. Zatímco u první řady měly všechny ty monology i dialogy skutečnou hloubku, tady si na nějakou hlubokomyslnost jen hrají a jsou to jen prázdné kecy. Herci mě až na Colina Farrella nikterak neoslnili, celé mi to připadalo nudné, předvídatelné a navíc neoriginální. Kdo tvrdí opak, moc toho nakoukáno asi nemá. Po tom nudném průběhu mi hlava nebere, k čemu bylo potřeba tak dlouhé finále, které mi už bohužel místy připadalo k smíchu. 2. série - 60% (15.01.2014)

Dlouho mi z kriminálky nebylo tak úzko. Po třetím díle mám chuť hodit si mašli. Bůh ví, jestli to nakonec bude opravdu tak vypravěčsky důmyslné, jak se to tváří, ale už jen za ten neúprosný existenciální přesah a božského McConaugheyho si to zaslouží vysoké známky. ______ Šestiminutový kontinuální (postprodukčně neupravovaný!) záběr na konci čtvrté epizody považuju za jednu z nejlepších scén, co jsem kdy v televizním seriálu viděl... pokud bude přibývat takto kvalitních autorských seriálových projektů, začnu snad opravdu věřit, že "the future is in TV". ______ Pátý díl jen opět potvrzuje, že True Detective překvapuje s každou další epizodou. Co do této chvílie vypadalo jako solidně ozvláštněná, temná buddy detektivka se mění v plnohodnotnou filosofující metafikci, která ve svojí vlastní vyprávěcí struktuře reflektuje téma života jako příběhu - příběhu se srozumitelnou lineární konstrukcí, s katarzí, s jasným začátkem a koncem. Není to ale ono omšelé "životy si uměle konstruujeme do příběhů, abychom jim dávali smysl", ale naopak, True Detective je o nemožnosti těmito příběhy překonat realitu, která dřív nebo později zasáhne. Ostatně jak říká Rust: "Smrt vytváří život, aby jej mohla ukončit" a celé to jeho uvažování o času jako placatém kruhu se odráží v narativní struktuře seriálu, která je díky své dvojúrovňové skladbě plná elips a je spíše cyklická - postavy se stále vracejí na ta samá místa, případy jako kdyby nekončí, opakují se, všechno se děje znovu a znovu...a jak navrhuje v jednom svém rozhovoru sám scénárista a tvůrce seriálu Nic Pizzolatto, divák se v tomto případě dostává do pozice oné "božské" čtvrté dimenze, odkud pozoruje život fikční postavy, který má podobu právě toho placatého kruhu, nikoli úhledně vykonstruovaného, jasně ohraničeného (kanonického) narativu. Zatím je to zkurveně boží. (27.01.2014)

Louisianská sezóna: Aneb kterak si existenciální detektivka à la Dürrenmatt jižansky (a díky Rustymu nihilisticky a díky Martymu pokrytecky) potykala se severským přesahovým thrillerem à la Larsson v esenci jižanského noiru. Výsledkem čehož vznikla (nad)žánrovka s neopakovatelným genius loci, která je velmi existenciální, velmi symbolická, velmi nedoslovně pracující s nevyřčeným mezi řádky, velmi pochmurná, velmi podprahově znepokojivá, velmi narativně mozaiková a především velmi (ale opravdu velmi) dobrá. Arkansaská sezóna: Po koncepčně odvážně jiné (jakkoli ve výsledku ne zcela zdařilé) druhé řadě, se třetí "srabácky" navrací ke všemu, co fungovalo poprvé. A funguje to znovu. Opět tedy jde o hutnou a znepokojivou atmosférou kypící filmařský majstrštyk, kde žánrová zápletka je na druhé koleji a slouží čistě jako katalyzátor pro zevrubnou charakterovou studii nejednoznačných rozháraných živoucích postav napříč časem. Obsazením, výkony, kamerou, výpravou, přehledností navzdory třem časovým liniím... To vše je hodno jedné z vlajkových lodí současné quality TV. Problémová, ovšem pořádně, je pouze linie ze současnosti, která díky papírem šustícím hrátkám s problematickou pamětí slouží čistě jako vějička připravující si půdu pro dílčí i finální (ne)odhalení. A co hůře, v posledních epizodách se z ní stává stěžejní linie. Dojmům neprospívá, že se tvůrci neustále snaží jakože tajemně naznačovat "jen počkejte, vy uvidíte". Přitom pozornému divákovi bude záhy jasné k čemu to směřuje. V žánrově čisté kriminálce, kde případ a jeho (ne)rozuzlení hrají prim, by to na ploše několika mála epizod snad i obstálo. Nikoli však jako spojující linka osmihodinového filmu "o charakterech a vztazích", kterým se i třetí řada snaží být. PS: I HBO samotné s mlžením skrze anotaci "děsivý případ vraždy dětí" na hru tvůrců přistoupilo. Přitom je to na úrovni tvrzení, že Sparta vyhrála, ale když se podíváte na výsledky, tak zjistíte, že nejenže Sparta nehrála, ale zápas navíc skončil remízou. | S1: 5/5 | S3: 3/5 | (28.01.2014)

The Long Bright Dark: V první epizodě tedy mnoho temnoty nebylo. Naopak se dostavila prvotřídní kriminálka, která ke své hutné atmosféře mnoho temnoty ani nepotřebuje. Woody a Matty jako ústřední duo rozehrává perfektní hereckou školu, která s velkou pravděpodobností bude sbírat na konci roku kvanta ocenění. Mým favoritem se prozatím stává Rust (Matty), a to díky svému názoru na lidské svědomí jako na tragický krok evoluce. 8/10 ----- Seeing Things: Perfektní úvodní titulky, ale to u HBO není žádná novinka. Jeden detail vedle druhého, stejně jako samotný děj (všiml si někdo opeřence v kostele?). Matty a Woody opět bezchybní, dokonce ještě lepší než v úvodní epizodě. Rozhovor o potomcích s detektivy téměř vrcholem dílu. Ale to by nemohl přijít vynikající odkaz na městečko Banshee v podání Lili Simmons, teď jen čekám, kdy se objeví šerif Hood. 8/10 ----- The Locked Room: Temný případ je po dlouhé době seriál, u kterého se na úvodní titulky těším stejně jako na samotný díl (což je u HBO většinou pravidlem). Rust je definitivně mou nejoblíbenější postavou a jeho navážení se do základních stavebních kamenů dnešního žití je něco, co tu v takhle kvalitním podání dlouho nebylo (po egu a tvoření potomstva je tentokráte terčem náboženství, respektive víra). 9/10 ----- Who Goes There: Poprvé se mi více líbil Woody, tentokrát do toho dává o něco více než Matty (který to tentokrát se snahou až příliš okatě přehnal) a jeho minimalistický styl je díl od dílu lepší. Navíc jeho Jordan hláška nemá chybu, tu asi od teď začnu používat. Jinak by to byla klasická epizoda, ovšem....! Ovšem to by nemohla přijít závěrečná desetiminutovka, která zase jednou smazává rozdíl mezi filmovou a televizní produkcí. Bravo. 9/10 ----- The Secret Fate of All Life: Konspirátoři všech zemí, spojte se! Tvůrci v rámci televizní tvorby vytvořili něco NEJ (jestli NEJlepší, rozhodne asi až rozuzlení a závěr, který bude muset uspokojit všechny bez rozdílu věku, náboženského přesvědčení nebo délky ochlupení prsteníčku na levé ruce), a sice NEJdiskutovanější seriál (jestli ne vůbec, tak snad od doby Ztracených).. U dalšího dílu očekávám dizertační práce, rozbory o velikosti textu minimálně 40 normostran a "rozklíčování" políčko po políčku. Seriál se stal fenoménem, ostatně jako většina věcí od HBO. 8.5/10 ----- Haunted Houses: Diváci se dočkali očekávané scény, která však pro tyto konspirátory byla jen odškrtnutou položkou, která paradoxně vyvolala další salvu ohlasů a teorií, tentokrát na téma "Kdo je větší svině", ve kterém si to mezi sebou překvapivě nerozdávají samotní aktéři Matty a Woody, nýbrž Woody a Michelle. Tak kdopak je větší svině? A kdo jí bude po závěrečném díle? 8/10 (20.01.2014)