Temný případ

Spánek rozumu plodí monstra... Cthulthu pořádá čajový dýchánek s jižanskou gotikou a mrazivou kriminálkou, branou Carcosy se vchází do věčného zatracení a nihilismus soutěží s žízní po spravedlnosti, kterou neuhasí kalné spodní vody louisianských močálů. Optimista se domnívá, že žijeme v nejlepším z možných světů, pesimista se obává, že tomu skutečně tak je, ale kdo posoudí, zda za nejtemnějším z případů stojí vesmírná hra v kostky nebo jen nepominutelná blbost a hnusnost lidská? Každopádně optimista budu a věřím, že Matthew si k plešounovi na poličku přistaví i Emmy. (15.03.2014)

Louisianská sezóna: Aneb kterak si existenciální detektivka à la Dürrenmatt jižansky (a díky Rustymu nihilisticky a díky Martymu pokrytecky) potykala se severským přesahovým thrillerem à la Larsson v esenci jižanského noiru. Výsledkem čehož vznikla (nad)žánrovka s neopakovatelným genius loci, která je velmi existenciální, velmi symbolická, velmi nedoslovně pracující s nevyřčeným mezi řádky, velmi pochmurná, velmi podprahově znepokojivá, velmi narativně mozaiková a především velmi (ale opravdu velmi) dobrá. Arkansaská sezóna: Po koncepčně odvážně jiné (jakkoli ve výsledku ne zcela zdařilé) druhé řadě, se třetí "srabácky" navrací ke všemu, co fungovalo poprvé. A funguje to znovu. Opět tedy jde o hutnou a znepokojivou atmosférou kypící filmařský majstrštyk, kde žánrová zápletka je na druhé koleji a slouží čistě jako katalyzátor pro zevrubnou charakterovou studii nejednoznačných rozháraných živoucích postav napříč časem. Obsazením, výkony, kamerou, výpravou, přehledností navzdory třem časovým liniím... To vše je hodno jedné z vlajkových lodí současné quality TV. Problémová, ovšem pořádně, je pouze linie ze současnosti, která díky papírem šustícím hrátkám s problematickou pamětí slouží čistě jako vějička připravující si půdu pro dílčí i finální (ne)odhalení. A co hůře, v posledních epizodách se z ní stává stěžejní linie. Dojmům neprospívá, že se tvůrci neustále snaží jakože tajemně naznačovat "jen počkejte, vy uvidíte". Přitom pozornému divákovi bude záhy jasné k čemu to směřuje. V žánrově čisté kriminálce, kde případ a jeho (ne)rozuzlení hrají prim, by to na ploše několika mála epizod snad i obstálo. Nikoli však jako spojující linka osmihodinového filmu "o charakterech a vztazích", kterým se i třetí řada snaží být. PS: I HBO samotné s mlžením skrze anotaci "děsivý případ vraždy dětí" na hru tvůrců přistoupilo. Přitom je to na úrovni tvrzení, že Sparta vyhrála, ale když se podíváte na výsledky, tak zjistíte, že nejenže Sparta nehrála, ale zápas navíc skončil remízou. | S1: 5/5 | S3: 3/5 | (28.01.2014)

Tohle je něco spešl, má to atmosféru, která diváka nutí ke sledování a i když to vyloženě není nervydrásající jízda, nutí vás to "otočit další stránku" a hltat TEMNÝ PŘÍPAD dál. Pizzolatto píše parádně a rozvrstvení do dvou časových linií a jejich postupné propojování je mistrovská práce. Alespoň zatím. Herecké duo je kapitola sama pro sebe, Harrelsonův Marty zatím standartní poliš v tom nejlepším slova smyslu, ale McConaugheyho Rust je parádně šiblej parchant. Nemůžu se dočkat dalšího dílu a to už se mi pěkně dlouho u ničeho nestalo. První řada: Dokonalá práce s postavami a ta nejlepší péče jak ze scénáristického, režisérského i hereckého hlediska. Světlo proti temnotě, příběh který patří k nejstarším, ale Pizzolatto ho dokázal podat svěže a po svém. Halucinační scény jen podtrhují mysteriózní, přesto hodně realistickou atmosféru. Rust je McConaugheyho životní rolí a Woody Harrelson rozhodně nezaostává. Tahle dvojka mi bude chybět. Žádný díl vysloveně nevyčnívá, všechny hoří silným stálým plamenem. Druha řada: Táta Colin přebírá housle a Nic Pizzolatto ukazuje, že má nápady. Tenhle případ není ani tak temný, spíš krutě realistický. Chybující postavy, pomalu se rozplétající nitky a vícero linií. První štace byla hodně na ruku... mainstream, tohle už ne. Tohle je už je vyložená fajnšmekrovina s vrstevnatějšími postavami. Prošpikovaná filozofickými úvahami o životě. Frank Vince Vaughna dokazuje kvality herce, který se půl života pitvořil v komediích a chytl za pačesy pořádný charakter. Stejná živá voda jako loni pro McConaugheyho. Výborná hudba. Chce to více shlédnutí. Propracovaný majstrštyk, už se těším s čím přijde Pizzolatto příště.Třetí řada: Další případ rozvětvený do tří časových rovin. Pizzolato už ví že experimentovat je potřeba jen trochu a skládá příběh spíše o partnerství než o mrtvolách. Dvě ztracené děti, lži a peníze v hlavní roli. Aliho Hayes je skvěle zahraný a ještě lépe napsaný. Drsňák, který nechtěl nic a to nic ho dovedlo ne k posedlosti, ale k životu, který pomalu ale jistě zapomíná. Prolnutí časových rovin patří k nejsilnějším momentům seriálu (Vietkong v pokojíčku!). Vrací se i kvalitní konverzace v autě a partnerské hádky, které tebou do živého. Na můj vkus je to zbytečně moc tlačené do černa, ale to holt dneska frčí. Konec je znovu realistický, ale protentokrát docela příjemně. Temný případ stále platí za kvalitu, na kterou se vyplatí počkat. (13.01.2014)

From the dusty May sun, her looming shadow grows... Na Temný případ jsem se těšil jako na další vymazlený a vycizelovaný majstrštyk z produkce HBO - o nic víc, ale ani o ždibec méně. Od prvních záběrů, od úvodních titulků prvního dílu jsem ale začal cítit, že se mi před očima (a dalšími smysly) začíná odehrávat něco, co tady - minimálně na televizní obrazovce - ještě nebylo. Podmanivě tajemné a krásně nasnímané scenérie zpustlé industriální Lousiany, podbarvené mistrovsky navybíraným soundtrackem mistra T-Bone Burnetta, vytvářely dokonalý rám, ve kterém Nic Pizzolatto postupně rozepisoval příběh, který do mě zasekl hák a na devět týdnů - dokud se Marty a Rust pod hvězdnou oblohou neodpotáceli ze záběru - nepustil. Přes všechnu vizuální nádheru, kterou Fukunaga sérii vdechl, a která definitivně zpochybňuje poslední argumenty ohledně nadřazenosti filmové formy, jsou srdcem seriálu právě dva praví detektivové a JEJICH příběh. Prakticky každá z jejich mnoha dialogových výměn, ve kterých se Rustův cynický nihilismus odráží od Martyho gentlemanského pragmatismu by mohla sloužit jako scénáristický vrchol celé série – či kteréhokoliv jiného seriálu, když už jsme u toho. V jiné realitě žijící filozof Rust, který se pravděpodobně pro vyšetřování tohoto případu narodil (což se dá tvrdit i o McConaugheymu a jeho zrodu pro tuhle roli) je sice z podstaty věci jasným fanouškovským favoritem, ale bez Martyho, který ho svou zemitou osobností kotví v realitě, by odletěl z příběhu jako heliový balónek. Absolutorium patří jak oběma hercům, tak Pizzolattovi, který jejich postavám vdechl život, důvěryhodnost a punc nezaměnitelnosti. Co napsat na konec komentáře k dílu, které mě chytlo za srdce jako žádné jiné v živé paměti? Že jsem se na každý díl těšil jako na příslovečné Vánoce – tak jak se mi to nestalo ani u milovaných Sopranos či The Wire? Že jsem si jistý, že si v současné televizní produkci nic nezaslouží vaši pozornost jako tenhle osmidílný opus? Jsou věci, které slova nepostihnou, jak by možná řekl Cohle. Jděte se chvíli toulat s Žlutým králem po temných krajích Carcossy a uvidíte sami. And the stars will be your eyes, and the wind will be my hands... 100% (16.01.2014)

True Detective si svou hutnou atmosférou a vykreslenými charaktery dává Hannibala k snídani, obědu i večeři. Neskutečná lahůdka, od které se nedají odtrhnout oči a nervy jsou tak našponované, že by se na ně dalo hrát. Pokud bude Cary Fukunaga točit "It", tak do kina jedině s plínkami. Tenhle seriál bych doporučil tvůrcům The Following, aby si nastudovali jak se pracuje s atmosférou a napětím. (18.01.2014)