Alice ve městech

To jsem si tak jednou pod vlivem splet filmy Alice ve městech a Alice už tu nebydlí od Scorseseho. No když už jsem se takhle náhodně k filmu dostal, rozhodnul jsem se, že se na to zkusim podívat. Čekal jsem, že to bude nějaká umělecká sračka, což se teda do jistý míry potvrdilo, ale výsledek neni zase tak špatnej. Označil bych to jako takovej filmovej chill-out. Jsou to takový obrázky, na který se hezky kouká. Ať už je to úvodní část z USA, kanály v Amsterdamu, visutá dráha ve Wuppertalu nebo potom cestování Renaultem 4 napříč oblastí Porúří. Tady by mi vůbec nevadil ani nějakej kýčovitej záběr na západ Slunce někde za ocelárnou. Jinak zápletka mi přišla dost vycucaná z prstů (Kdo by svěřil svou dceru chlápkovi, kterýho zná pár hodin a ještě navíc vypadá jako pedofil?), ale v podstatě jsem ten příběh ani nějak nevnímal. Moje první setkání s režisérem Wendersem dopadlo rozhodně líp, než jsem čekal. To bych moh zkusit i nějaký jiný jeho filmy... (14.06.2012)

Příhodné spojení dvou světů, dvou okamžiků lidského života. Na začátku projíždí hlavní hrdina USA - odcizenou krajinou, sám bez hlubšího smyslu nebo životního naplnění, ještě umocněnými okolním a místním (reklamním) způsobem života. Následuje cesta napříč Nizozemskem a Německem - zprvu nucená starost o dítě dodává hlavnímu hrdinovi šťastné pocity uspokojení a hlubšího důvodu života. Poetika, skvělá kamera a hudba, Wim Wenders... (07.03.2012)

Tak skutočný, ako život sám plynie v okamihoch - Philipových fotografiách tá priezračná rieka emócií, osudov, príbehov z celuloidového pásu. Dávno som sa necítil pri sledovaní filmu tak uvoľnene a príjemne, a taká je i neumelá réžia Wima Wendersa, ako aj Rüdiger Vogler a Yella Rottländer. 95% (20.01.2015)

Dílem náhody jsem tuto první část volné Wendersovy road-movie trilogie viděl až nakonec, poté, co jsem zbylé dva filmy Chybný pohyb a V běhu času už zhlédl v minulosti. Proto jsem vlastně k tomuto filmu přistupoval s určitým pocitem, že ho vlastně už tak nějak znám - Rüdigera Voglera jsem si již stačil oblíbit ze zmíněných pozdějších filmů, a byl to tak pro mě skoro starý známý. Je to takový sympatický přemýšlivý flegmouš, moc toho nenamluví, není vyloženě hezký ani ošklivý, a má v sobě prostě něco, kvůli čemu mě na něj baví koukat a co ve mně evokuje dobrou náladu a pocit, že život je vlastně jednoduchý a bezstarostný. Jeho toulky po světě, po boku s doprovodem toho 9 letého andílka, v sobě prostě mají něco kouzelného. Sledovat tento krásný film se pro mě rovnalo údivu z toho, s jakým málem lze dosáhnout takového účinku. Film je to málomluvný a čistý, jednoduchoučký děj je prostý všeho dramatického napětí, a přece si dokázal získat mou pozornost neuvěřitelným způsobem, kdy jsem doslova okouzlen sledoval každý záběr a smál se replikám toho blonďatého zlatíčka - vážně se mi to hodně líbilo. UPDATE 26.1.2019 - Napodruhé už to na mě bohužel tak nepůsobilo jako poprvé a místy se mi tam vkrádala lehká nuda. Oba herci jsou ale skvělí, Philip občas pronáší zajímavé myšlenky o světě, vizuálně je to hodně povedené (Wenders nezapře svůj velký fotografický talent), a má to velmi pěkný závěr. Celkově je to úžasný film, jen na něj asi musí mít člověk zrovna náladu, aby se naladil na jeho tempo. (09.01.2015)

Krásný film. Z počátku jsem se sice trochu lekl, protože sledování osudu odtažitého německého fotografa v anonymitě velkého světa nevěštilo nic zajímavého, ale s příchodem dětsky bezprostřední Alice vše dostalo nové a podmanivé kontury... a člověk tomu jejich netradičnímu vztahu pomalu a nenásilně propadal stále víc, až byl jeho součástí. A/nebo mám prostě rád roadmovie... zvláště s tak poetickou atmosférou jakou umí stvořit W. Wenders. (08.05.2009)