Alice ve městech

Dílem náhody jsem tuto první část volné Wendersovy road-movie trilogie viděl až nakonec, poté, co jsem zbylé dva filmy Chybný pohyb a V běhu času už zhlédl v minulosti. Proto jsem vlastně k tomuto filmu přistupoval s určitým pocitem, že ho vlastně už tak nějak znám - Rüdigera Voglera jsem si již stačil oblíbit ze zmíněných pozdějších filmů, a byl to tak pro mě skoro starý známý. Je to takový sympatický přemýšlivý flegmouš, moc toho nenamluví, není vyloženě hezký ani ošklivý, a má v sobě prostě něco, kvůli čemu mě na něj baví koukat a co ve mně evokuje dobrou náladu a pocit, že život je vlastně jednoduchý a bezstarostný. Jeho toulky po světě, po boku s doprovodem toho 9 letého andílka, v sobě prostě mají něco kouzelného. Sledovat tento krásný film se pro mě rovnalo údivu z toho, s jakým málem lze dosáhnout takového účinku. Film je to málomluvný a čistý, jednoduchoučký děj je prostý všeho dramatického napětí, a přece si dokázal získat mou pozornost neuvěřitelným způsobem, kdy jsem doslova okouzlen sledoval každý záběr a smál se replikám toho blonďatého zlatíčka - vážně se mi to hodně líbilo. UPDATE 26.1.2019 - Napodruhé už to na mě bohužel tak nepůsobilo jako poprvé a místy se mi tam vkrádala lehká nuda. Oba herci jsou ale skvělí, Philip občas pronáší zajímavé myšlenky o světě, vizuálně je to hodně povedené (Wenders nezapře svůj velký fotografický talent), a má to velmi pěkný závěr. Celkově je to úžasný film, jen na něj asi musí mít člověk zrovna náladu, aby se naladil na jeho tempo. (09.01.2015)

Biják, co se nepodbízí ani nedělá naschvály – dovedu si ho představit jako ideální první ochutnávku nezávislé kinematografie pro někoho, koho definitivně znudil mainstream. Děj nikam nespěchá, ale už dávno jsem nebyl u filmu tak napnutý, jak to celé dopadne. Nádherné industriální obrázky. Funkčně repetitivní hudba od krautrockových legend Can. Přirozené hraní ústřední dvojice a hned několik tajemně půvabných dam ve vedlejších rolích. Polaroidová symbolika. Scéna s placenou televizí na letišti dnes už vyznívá víc jako stará sci-fi než jako někdejší realita. Do toho Chuck Berry a malý bluesman u jukeboxu. Ze všeho dohromady se line poloreportážní-polosnová, usměvavá, teple lidská (nikoli však líbivě sentimentální) atmosféra skoro bez temných podtónů, ty nabudou na síle až v pozdějších wendersovinách. Moc jsme si to včera užili. (21.02.2012)

Nezodpovědná matka pohodí dítě po cizím neznámém muži a vypaří se. Následně mohla skvělá kamera snímat příběh vzájemného objevování se mezi chlapíkem s tvůrčím blokem a malou holkou. Zůstalo u té skvělé kamery. Dvojice bloumá městy, jejich vztah se nijak nevyvíjí a road movie unyle šumí ke konci, který klidně mohl přijít o hodinu dříve nebo později a vůbec nic by se nezměnilo. Sofistikovaná nuda. (08.04.2019)

Vedomé opustenie spisovania príbehov do viet, tvoriacich podstatu práce reportéra, nepriamo privedie muža k cudziemu dievčaťu - výsledku apatie materstva. Dva výsledky rezignácie bez peňazí a osobnostného zázemia nájdu spoločnú reč i cieľ: hľadanie domu na fotografii. Urbánna priemyselná krajina sa vplyvom čiernobieleho obrazu mení na náladovú krajinu bezčasia. Pekné obrázky ale nedokázali zabrániť pocitu vykonštruovanosti melancholicko posmutnelej zápletky - artového putovania dvoch stratených generácií za nádejou ukotvenia v čase odoznievajúcich detí kvetov. (14.01.2013)

Ja vlastne ani neviem, kedy a ako sa začala rozvíjať hlavná "dejová" línia o blúdení s malým dievčatkom. Už v prvých dvadsiatich minútach ma urážala nuda, ktorú sa Wenders pokúšal prezentovať ako umenie. Ak by som niekedy túžil po nudení sa, nepotrebujem k tomu žiaden film. A v budúcnosti si dám pozor, aby som žiadnemu ďalšiemu filmu od Wendersa nedal možnosť ma otravovať. Dobre ma pobavilo iba označenie jeho road movie za "legendárne". (06.04.2023)