Nebe nad Berlínem

Sú filmy, u ktorých o originalite a jedinečnosti, či istej genialite nepochybujem, no vedel by som si ich predstaviť aj lepšie, vedel by som si predstaviť ich silnejší dopad v realite, ich silnejšiu emóciu, menej kontroverzností, skrátka lepšie spracovanie, kde by nebol priestor ani na trochu nudy. Zaradil by som sem tento film, taktiež Requiem za sen, Trainspotting, Predčítač, Magnólia, Tí druhí, Nožnicovoruký Edward, Vyháňač diabla, Počiatok, Vertigo, V ako Vendeta, Krvavý diamant, Underground, Statočné srdce, Kasíno, či Mlčanie jahniat, no myslím že som takých filmov, čo u mňa 5 hviezd nedosiahli vymenoval dosť. Aj tento film niekedy preháňal s tými myšlienkami, až príliš ich tam bolo intelektuálnych, až príliš pseudointelektuálnych, veľa zbytočných a nič nehovoriacich, bol tu priestor aj pre nudu. Pre mňa je to však aj istá pocta režisérom ako Tarkovskij, bol to veľmi umelecký film, o tom niet pochýb, no ja sa nenadchýnam nad každým originálnym dielom len preto, že realita je v ňom podaná inak, či už minimalisticky, či už experimentálne citlivo alebo inak. Ja hľadám aj silný príbeh, vystihnutie mnohých oblastí danej problematiky, film kde nie je priestor pre vystrihnutie nejakej scény, lebo by jej bolo škoda. Nie som ako užívateľ Radek99, ktorý v tom vidí estetizovanú metafyziku, keď ako bežnému divákovi mi takýto mierne nedivácky film pripadal hlboký len z časti a hľadať v niektorých veciach nič nasilu nechcem, nie som však ani ako užívateľ verbal, ktorého často umelecké filmy priam vôbec neoslovujú. Tento film má tiež problém v podstate, že anjeli zrejme lásku cítia a prejavujú, ak teda sú. Je to proste zaujímavý film, no o to viac ma mrzí, že takým filmom Brazil, 1984, či Obeť, som tých 5 hviezd dal a pritom sú to všetko jedinečné a rôzne filmy, kde by sa dali vyčítať rovnaké veci, asi teda záleží u mňa aj na tom subjektívnom pocite, subjektívnych výhradách, či si ich zaradím medzi svoju elitu, sieň slávy. No posolstvo tohto filmu, že by sme si mali vážiť naše cítenie, nás samých viac, tak by sme si z tohto mali zobrať všetci. (18.06.2013)

Vůbec se nebráním tomu, když je ve filmu poetika. Tady jsem ale těm textům vůbec nerozuměl. Sem tam třeba jo, ale po chvíli to sklouzlo do takového básnického střeva, že metafora střídala metaforu a bylo dost těžký v tom najít něco smysluplnýho. Nicméně uznávám, že na filmu je vidět obrovská kvalita, především ta filmařská. Sem tam jsem na některé záběry vysloveně zíral. Třeba autonehoda na mostě. Přišlo mi, jak kdybych na tom mostě stál a byl součástí té nehody. Jenže to by tam nesměl být anděl Bruno Ganz, který byl bezesporu geniální, ale mně tím celé to realistično zkazil a vzniklo z toho spíše magično. (01.12.2015)

"Nikdo ale zatím neuspěl zpíváním mírových eposů. Co je na míru tak špatné, že není tak inspirativní?" Existenciální mozkový červ. Manifest života ve vší jeho ponurosti a bezútěšnosti. Úchvatný hudební doprovod. Divácký a lidský zážitek. A ta "báseň" o dětech, respektive dětství... Jsem rád, že amíci ten remake pojali trochu jinak a nesnažili se o došlovnější převod, protože kdo ví, jak by to v jejich podání dopadlo. Takhle můžu mít skoro stejně rád oba filmy. (19.10.2016)

Nebe nad Berlínem na mě působí jako zfilmovaná básnická sbírka. Není se co divit, motiv andělů procházejích šedivými ulicemi Berlína, poslouhcajíce myšlenkové proudy obyvatel tohoto ponurého města, je nevšedně poetický. Depresivní duch Berlína zde hraje prim, ostatně pro mladé poety je toto ponuré město určitě vděčným tématem jejich autorských pokusů. Opravdu silná je například scéna z knihovy, kdy se andělé brodí myšlenkami čtenářů. Bruno Ganz je opavdu charismatický anděl, Peter Falk je prostě Peter Falk. A Nick Cave do tohoto filmu se svým poetickým rukopisem tak nějak patří. Mnohem lepší film, než prapodivná zjednodušená hollywoodská mutace Město andělů. Mimochodem, už vím kde vzali U2 inspiraci pro klip Stay...faraway, co close. (21.05.2005)

Neuvěřitelně působivé dílo, které Mistra Wenderse musí zapsat do dějin filmografie. Úchvatný pohled na tak trochu "jiný svět". Dva anděle "žijící", sledující dějiny světa a lidi. Andělé, pro které čas nemá cenu. Dva andělé jdoucí světem, dívajíc se na něj z výšky. Z nadhledu, který ostatním chybí. Místo, kam lidé chodí za věděním, poznáním a touhou objevovat, je pro ně místem setkání s jimi podobnými. Jediné co jim může na tomto životu vadit je pocit "nežití". Touží po rozpoznávání barev, cítění vůni, doteku, citech...a Lásce. Pokud chtíč cítit a být člověk dosáhne hranice, mají možnost se rozhodnout. Poté je čeká svět, který není jako ten jejich, je plný krásných věci, ale i těch hodně špatných. Avšak kvůli možnosti cítit, vnímat a ŽÍT jsou schopni obětovat vše. Nikdo z nás lidí si neuvědomuje, co to znamená být člověk, mít city krásné i nepříjemné. My si neceníme toho co je nám dáno, přestože je to nejcennější co máme a co nám nikdo nevezme. Wendersův pohled na svět. Vyzdvihnutí lidských citů a hlavně lásky. Dokonalá poetika, která se v některých scénách a rozhovorech nedá nevidět. Dokonalý hlavní pár andělů. Úchvatné scény. Nadsázka a ironie hlavně( v případě Petera Falka). Čistá dokonalost!!! Na někoho tento film může působit zdlouhavě, ale podle mě každá sekunda dotváří dokonalý celek . Takovéto snímek se natočí jednou za život jednomu z tisíců(možná milionů) a Wenders měl to štěstí, že se stal tím vyvoleným co tuto možnost dostal. Záběr na anděla na soše anděla. Do toho znějící úchvatně přesná hudba, která nemůže člověka nezasáhnout. Nebo stojící anděl na vrchole katedrály a na zádech jeho krásná křídla pomalu mizející v mlze...Co je krásnější? (11.11.2004)