Nebe nad Berlínem

Jeden z andělů, který "poletuje" nad Německem a poslouchá myšlenky různých lidí se zamiluje do artistky jednoho místního cirkusu. Může to znít jako německá verze "Města andělů", který se tímto filmem jistě inspiroval ale v tomto případě se nejedná o komerční romanci amerického střihu ale o dost pomalý a monology přecpaný film, kde mě zaujal hlavně Bruno Ganz, kterého jsem do té doby měl jen jako Hitlera. I přes extrémně pomalé tempo film dokáže zaujmout jak herci tak i vizuální stránkou střídající černobílou (čí spíše hnědobílou) kameru, která zprostředkovává pohled očima andělů, tak i barevnou z pohledu lidí. (10.05.2010)

Nemám nic proti filosofujícím romanťárnám, které nikam nespěchají, ale když se polovina filmu skládá z totálně zbytečných scén, začne se ne úplně ideálně naladěný divák chtě nechtě nudit, a výrazněji pak nepomohou ani solidní herci, magická hudba, vymazlený vizuál a myšlenkami protkaný scénář. Chápu úmysly, ale nejsem s nimi přes všudypřítomný chlad a odstup filmu schopný navázat jakýkoliv kontakt. (23.12.2009)

Slyšel jsem zvuk andělských křídel. Ale šustila příliš daleko ode mne, a proto mě do svého světa nevzala. Nebe nad Berlínem tak pro mě bude pojem značící legendární film, který mi symbolizuje nudu, který ve své vypravěčské nadřazenosti působí nesnesitelně chladně a který kvůli své rozvláčnosti nedokáže na diváka dostatečně dolehnout. Navíc filosofická linie o tom, že život je přece perfektní a stojí za to si ho prožít, je tu silně nepřesvědčivá a založit ji na tom, že to poslední rozhodující slovo má Peter Falk u bufetu, to mi zkrátka neštymuje. A tím bych mohl komentář zakončit, jenže Wenders je mazaný lišák a závěrečnou třetinu startuje hypnotickou scénou v hudebním klubu a až do konce už jeho tempo nepoleví. To dává mnoho hereckých příležitostí do té doby pouze blahosklonně hledícímu Ganzovi a já tak konečně chtěl rozumět andělským pohnutkám. Vadí mi mnoho scén, vadí mi jejich zbytečnost, na druhou stranu některé několikavteřinové výjevy (prostitutka, sebevrah) zavánějí téměř genialitou. Celý uzel Wendersových myšlenek nerozmotám. Jinými slovy má můj respekt, nikoli však přízeň. (21.09.2007)

Budu tu opakovat názor, ale je to bez diskuse minimálně o třídu výše, než remake Město andělů. Osobně se mi líbí postava starého muže, kterou potkáváme v knihovně a následně pozorujeme. Ten muž je na pohled starý a vrásčitý, uvnitř je ale krásný. Sympatický inspektor Columbo, který hraje sám sebe. Jediné, co mi nesedlo, že úvahy některých lidí (cirkusové akrobatky, například) jsou "až příliš" hluboké (zde se v názoru přidává i má žena). Toto se přeci člověku běžně hlavou nehoní! Přesto 100%. Rozhovor s Wimem Wendersem (březen, 2009): http://kultura.idnes.cz/porad-nechapu-jak-jsem-nebe-nad-berlinem-natocil-rika-wenders-pro-/filmvideo.asp?c=A090326_225424_filmvideo_tt (11.04.2009)

Kdo z lidí nesní o tom stát se andělem, okusit všeobjímajícího nadhledu a nebývalé perspektivy. Většina teologů vám však řekne, že andělé nám závidí. A tento film nám ukáže proč! Lidský život snad tím nejlaskavějším možným způsobem - jeho teplo, jeho cit, jeho chuť, jeho tvar, jeho vůně, jeho BARVA, přátelství, vzpomínky, smutek a hlavně LÁSKA. Film se snad nejlepší zvukovou stránkou, co jsem kdy viděl/slyšel - ať co se týče nádherné hudby nebo i neskutečně hluboké ustavičně se řinoucí filosofie, jež vás mimojiné zbaví předsudku, že němčina není krásný jazyk. Osobně si myslím, že síla těchto slov musí působit snad i tehdy, když z nich významově nepochytíme ničehož nic. Film vám dá odpověď na otázku, co je tak poetického na Columbovi i čím se trápí váš anděl strážný. Bez nadsázky vrchol filosofického filmu nejen osmdesátých let. (16.08.2005)