Nebe nad Berlínem

V té poetičnosti, aby se tu člověk utopil. Je to fakt nádherné a docela mě mrzí, že to asi neumím plně docenit, protože je to snímek neuvěřitelně silný ve svých filozofických monolozích a unikátnímu průřezu tehdejším lidstvem. Mrzí mě, že jsem nedokázal ty dvě hodiny udržet pozornost a v některých pasážích jsem skoro usínal. Asi se k tomu budu muset vrátit, je to dost uhrančivé a bolestivě krásné. Jen škoda, že tak náročné. (05.01.2018)

Dalo by se říct, že mě to docela mrzí, když vidím kolik se tady pěje chvály na tenhle film a já jí nemohu sdílet. Asi jsem si nevybrala zrovna ten správný den na silně poetický a dramatický snímek. Černobílé provedení a atmosféra slibovala úžasný zážitek, ale mně to minulo velkým obloukem, takže jsem ve výsledku byla ráda, že jsem se vůbec dodívala a přitom jindy mám pro tyhle snímky slabost. Škoda, ale není všem dnům a filmům konec. (20.08.2013)

"Jeden ze 100 filmů, které musíte vidět, než umřete." Jeden ze 100 největších filmů všech dob časopisu Entertainment Weekly. Záleží na každém divákovi, jestli Nebe nad Berlínem přijme jako krásné poetické podobenství o andělech a lidech kolem nás, které ho obohatí novými zkušenostmi a pocity... Anebo zda se ukouše nudou nad pomalým a přenáročným vysoce oceňovaným filmem o ničem a monologickou meditací andělů a lidí o životě. Já patřím k té druhé skupině, vydržel jsem 76 minut a neumřel u toho - kdo vydržel víc? Ukázka: http://www.youtube.com/watch?v=-U9kjN5ISDQ (27.01.2010)

Musím říct, že jsem k tomuhle filmu přistupovala značně skepticky. Po přečtení některých zdějších komentářů a vyslechnutí některých názorů jsem si říkala, že to bude určitě hrozná nuda, ale že se na to už jen kvůli věhlasu a doporučení některých kamarádů podívám. Nakonec přesto, že jsem si film pouštěla mezi 12. a 2. hodinou v noci, navíc v posteli, ani jedinkrát jsem neměla tendenci usnout a v žádném případě nemůžu říct, že by mě nudil. Přesto z mého pohledu měl pár hluchých míst a já osobně bych asi hodně zkrátila některé to "poslouchání myšlenek" stylem monologů, aby měl film trochu lepší spád. Jako ostatní musím pochválit výbornou kameru a herecký výkon Bruna Ganze (přestože si nemůžu pomoct a při každém detailním pohledu do jeho tváře jsem viděla spíš toho Hitlera z "Pádu třetí říše", než anděla...). Celkový dojem je ale přesto tak nějak spíš průměrný, protože určitá místa (bylo jich povícero) mi přišla spíš tak nějak pseudopoetická, než cokoliv jiného. Rozhodně si ale myslím, že by se na tenhle film měl jednou podívat asi každý, aby si udělal vlastní názor na tohle bezesporu originální dílo. (12.12.2008)

Když se někoho zeptáte na nejoblíbenější německý film, většina vám velmi pravděpodobně doporučí filmy jako Metropolis, Ponorka, Nekonečný příběh nebo Klepání na nebeskou bránu. Velmi pravděpodobně ovšem dojde i na doporučení právě Nebe nad Berlínem, snímku Wima Wenderse, který za film v roce 1987 obdržel na Filmovém festivalu v Cannes cenu za nejlepší režii. Wenders ve svém filmu nahlíží na život andělů, kteří neviditelní naslouchají myšlenkám obyvatelů Berlína a jeden z nich zatouží po tom stát se člověkem. Wendersovo Nebe nad Berlínem je vskutku výjimečným filmem. Jde přesně o ten typ filmu, který dost možná potřebuje po jednom zhlédnutí ještě další zhlédnutí, aby člověk dostatečně mohl ocenit jeho nezpochybnitelně vysoké kvality a ve vší té poetičnosti se lépe zorientovat. Jde přesně o ten typ filmu, který vyžaduje diváckou pozornost, za odměnu ovšem rozdává skutečně speciální zážitek.   Vizuálně vtahující podívaná, kterou doprovází úžasný soundtrack Jürgen Kniepera a především se může opřít o silné herecké výkony. Skvělý Bruno Ganz, velmi dobrý Otto Sander a bravurní Peter Falk v roli sebe samého. Vtahující zvuk je jen třešničkou na dortu tohohle velmi specifického filmu, který se zaobírá smyslem života a dokáže přitom prodat fungující romanci. Přitom je to do jisté míry tak trochu lidsky nepříjemné, přesto se ovšem pozornost u Nebe nad Berlínem ztrácí těžko. Je to přesně ten typ filmu, který valná většina lidí popíše jako ten film, kde se většinu času nic neděje. Což je pochopitelně tak trochu úsměvné. Není to film pro každého, především ne pro lidi toužící po chvíli sledování něčeho, kde můžou bez obav vypnout mozek. Wendersův pohled na svět je ovšem vtahující a skutečně zajímavý. Příběh o dvou andělech pomalu plyne, obsahuje ovšem spousty silných momentů. A především v moment, kdy dojde na zásadní událost a nástup Nicka Cavea and the Bad Seeds též dojde k uspokojující tečce celého příběhu se silnou pointou.   Je to jednoduše skvělý film, který se jen nesleduje dvakrát snadno. Automaticky může někomu přijít nezajímavý a o ničem, jde ovšem právě o to, aby se u Nebe nad Berlínem zapnul mozek. Zmáčknutím tlačítka se najednou zjeví skvělá poetická romance s výjimečným pohledem Wima Wenderse (a spoluscenáristů Petera Handkeho a Richard Reitingera) na svět. Ten typ uměleckého filmu, kterému by měl dát šanci každý. I když toho filozofování nad smyslem života možná pro někoho bude příliš moc...... (02.08.2021)