Totálně našrot

Finové jsou Japonci západu. To už je léty prověřená pravda. Takže není divu, že právě odsud vzešla jedna z největších prasáren, kterou filmové plátno kdy spatřilo. Alespoň v rámci "komedie" určitě. Bezhlavá jízda proložená hektolitry alkoholu s hlavními "hrdiny", kteří prakticky nikdy nestihnou vystřízlivět natolik, aby je potkala kmotra kocovina... (19.09.2014)

Proti tomuhle magorovi jsem i já předseda Mensy. Hlavní hrdina je naprostej geroj u kterýho se absolutně nedá předpověďět co udělá v příštím okamžiku, jen si člověk může bejt jistej že to bude velkolepá píčovina. Myslel jsem si, že naše klučí párty zakončené občasným příjezdem členů ze spolku pomáhat a chránit bývaly hodně divoký, ale zakončit pánskou jízdu souloží dvouch učástníků, to nás ještě věru nenapadlo. Z hlavního hrdiny by se měli vzít příklad hlavně mladý lidi, aby se začali chovat na nějaký vyšší úrovni. Zábavně nekorektní filmová oslavě ochlastů a chlastání by se měla povinně promítat na každý základní škole místo tělocviku aby měli děti konečně pořádnej vzor. Film jak dělanej pro mě, uživatele dobytek a další podobně slušný lidi. (11.10.2014)

Film s několika názvy spojuje v jedno Juhova nepředpovídatelná mysl, která vymýšlí a koná v podstatě zároveň. Žije pro každý okamžik, chvíli také pro někoho druhého, dokáže se obětovat, je kamarádský, ale chlast, je chlast. Excelentně zrežírovaná experimentální úchylárna s prvky skvělého absurdna a nekompromisním humorem bez hranic. Jednoduše film, se kterým se nevy*ebává ! Jak by řekl Juha. (28.10.2014)

Další Pařba ve Vegas? Bohudík ne. Tady kráčí o umění žít - sice krátce, zato intenzivně... Pohled do finského předpeklí skrz občany druhé kategorie, se spoustou prima příhod, které prostě nevymyslíš... a jestli je má Lauri Maijalaty ze své hlavy, musel si je tutově nechat vytáhnout hypnózou. Příležitostný pijan jako já se tak může do Juhových stavů morální beztíže docela slušně vžít a zprostředkovaně si vychutnat tu spontánní radost ze života, tu energii, tu všeobjímající širokost srdce i všechna nevyzpytatelná probuzení, divoká dobrodružství, nepřebernou škálu emocí a každodennost svítání v docela jiné poetice, než jak jej zažíváme při cestě do rachoty. V Juhově existenci není místa pro prázdné fráze, Vánoce jsou skutečně šťastné a Nový rok zkrátka veselý a kdyby přece jen vystrčila růžky nějaká ta deprese, ještě je tady finská opilecká hymna... to na povzbuzení. Protože nemám ve své blízkosti žádného Juhu ani Kristiana, filmem jsem se v podstatě proveselila, členům rodin, kde takové štěstí nemají, však veselo nebude, ale dost možná, že nejeden borec juhovského typu začne ronit sebereflexní slzy a na okamžik vystřízliví, a možná právě v tom okamžiku dřímá šance k přelomovému rozhodnutí... I tak bych to viděla... Jinak vivat Joonas Saartamo. (23.03.2015)

Dostalo se mi opravdu vyjímečného zážitku. Totálně odporného, ještě víc zvráceného, s minimálně dvěma cisternami alkoholu všeho druhu. I když se snažím sebevíc, nedokážu si vzpomenout, jestli jsem něco vůbec podobného viděl, ale asi ne. To zhola nic nemění na faktu, že Suomi totálně zaváleli a natočili divokou, alkoholovou jízdu, jakou svět ještě neviděl. A o čem to vlastně celé bylo? To fakt kurva nemám páru! (25.03.2015)