Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Téma "čas", úplná autorská sloboda a priestor desiatich minút - to sú tri zadania, ktoré dostalo sedem svetových nezávislých režisérov. Vznikol tak jedinečný a myšlienkovo provokatívny poviedkový film, ktorý sa týchto zadaní dotýka najrôznejšími spôsobmi: v žánri dokumentu poetického (ako Werner Herzog) či politického (ako Spike Lee), cez tragikomickú miniatúru ako Aki Kaurismäki, filozofickú úvahu ako Wim Wenders či krehký snový príbeh ako Čchen Kchaj-ke.
Autori tohto výnimočného projektu sa dotýkajú "večných" tém ľudskej existencie, akými je zrodenie, smrť a láska, pominuteľnosť náhodného okamžiku, večnosť mýtu a osudovosť histórie. Pralesy Južnej Ameriky, politická aréna, púšť v Novom Mexiku, zbúranisko na periférii Pekingu či priestor karavanu kdesi vo svete zvanom Hollywood - to sú miesta, kde môžeme prežiť jatrivé a inšpirujúce divácke putovanie chodníčkami, križovatkami a diaľnicami ľudského času. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (91)

Malarkey 

všechny recenze uživatele

Jak si nezávislí režišéři dokázali poradit s předem stanovenou podstatou toho, jak by se jejich příběhy měli odehrávat je rozhodně od věci. Každý se totiž k pojmu ČAS chová absolutně jinak. Někde závisí na atmosféře doby, stáří nebo dokonce zvycích. V těchto pár povídkách je toto všechno vidět v tom nejzajímavějším světle. Přitom právě takovýto nápad tu rozhodně chyběl. Lepší bude když je tu pokusim podrobně všechny popsat. Aki Kaurismäki - Ukazuje jak si život člověk dokáže změnit z minuty na minutu s působivou severskou atmosférou, ale dle mého příliš vyumělkovaným podkladem. **** Víctor Erice - Jak pomalu čas dokáže plynout? Kolik se za tak malou chvíli stane a co by se stát mohlo, kdyby povídka byla o minutu delší? **** Werner Herzog - Čas je sice neměnný abstraktní pojem, který neubíhá, prostě plyne. Pro někoho rychle, pro někoho ne. Zde ale už začíná jít do tuhého. *** Jim Jarmusch - V tomto světě by se fantasticky spalo. Netvrdím tím ale, že je to nuda. Jen je to od ničeho k ničemu. ** Wim Wenders - Tuto povídku jsem si jako jedinou dokázal zapamatovat naprosto dokonale a nejvíce ze všech. Nejspíš díky svojí včasnosti a kouska štěstí, se kterým se řítí po celý svůj oddaný zfiltrovaný průběh. ***** Spike Lee - Naprostá zbytečnost? Kdoví. Jedno slovo tomu beztak odpovídá a to je čas! Jinak mě jako jediná povídka nedokázala ničím zaujmout. Svůj politický průběh si měla nechat někam jinam * Kaige Chen - Fantastické zakončení těchto příběhů nemohlo dopadnout lépe. Lehkovážný příběh s trochou nadsázky, která se mi rozhodně zamlouvala. ***** ()

bila.tecka 

všechny recenze uživatele

Na povídkových projektech více režisérů se často svezou na vlně těch úspěšnějších a zvučnějších jmen ta méně zdařilá dílka. V tomhle případě je všech sedm příspěvků na vyrovnané vysoké kvalitativní úrovni, nejvíc mě baví rozeznávat rukopis jednotlivých režisérů. Povídky jsou výtečné všechny, pro mě osobně nejvíc ta od Victora Ericeho. ()

Reklama

Mouzon 

všechny recenze uživatele

1) První segment byl dle mého názoru tematicky prostý, ale přesto v sobě jeho poselství skrývalo určitou vnitřní sílu. Po stránce režie se zde objevilo několik příjemných a zajímavých nápadů (pro civilizaci, která si zvykla vše vypočítávat do nejmenšího detailu, je tato lidská svoboda a nevázanost poměrně absurdním motivem; živá kapela), ale přesto byla pro mne tato část pojatá neinvenčně, nudně. Nebavilo mne to. A vzhledem k tomu, jak hluboce se film snaží působit, to taky nebyla žádná zvláštní pecka. 2) 28.6.1940 mohl zemřít člověk, ale nezemřel... Tak tato miniatura mne na rozdíl od předchozí nebetyčně uchvátila. Zvláštní - už od začátku jsem věděl, že se mi to bude líbit - a taky že jo! Mozek se příjemně namáhá, ve vztahu k ústřednímu tématu celého povídkového snímku může dosazovat jednotlivým výjevům a obrazům různé významy a nakonec se mu dostane rozřešení. Vizuálně vytříbené a celkově tak nějak "krásné". 3) Možná to bude znít hrozně necitelně, ale lhal bych, kdybych tvrdil, že mne vnější rovina tohoto segmentu (vymírání domorodého brazilského kmene) nějak moc vzrušila. Jestli je to pravda (přičemž to je de facto jedno, jelikož takové věci se skutečně dějí), je to samozřejmě naprosto zničující a hrozné, ale obecně nemám moc rád výjevy z rozvojových oblastí, jelikož mi to prostředí nic neříká a nedokážu se do toho naplno ponořit. Vnitřní rovina, která popisuje střetávání minulosti a budoucnosti, kontrastem dospívá k úvahám, které minimálně stojí za zamyšlení. Každopádně to není natolik dlouhé, že by bylo ztrátou času podívat se na to, ale celým svým pojetím mne to opět minulo. Hodnoceno čistě divácky: "nenadchne - neurazí". To je pro umělecké dílo nejhorší možné ohodnocení. 4) Co k tomu dodat? Nudná kontemplace. Celkem vtipný je fakt, že autor nám předkládá události, které se dějí jakoby mimo čas - spočinutí člověka před tím, než se opět pustí do věčného koloběhu práce-domů-spát-práce-domů-spát-... Ve skutečnosti ale tato chvíle zastavení při nádherné hudbě působí daleko hlubším dojmem než všechen ten humbuk okolo protagonistky. Problém je v tom, že Jarmusch zachycuje chvíli, jejíž podstata (která je pohříchu tematickou náplní tohoto segmentu) je nesdělitelná, pokud není využíváno impresionistických metod. A impresionistický dojem opravdu nevznikne tak, že namířím kameru na hlavní postavu a budu si myslet, že z toho vzejde nějaká přidaná hodnota. Minifilm, který si divák musí domyslet. Což mi obecně nevadí, když daný snímek dá divákovi "něco", kvůli čemu by mu stálo za to se s nějakým domýšlením vůbec obtěžovat (ačkoliv to by mělo být lidem obecně blízké a měli by v tom vidět podstatu - už jenom v aktu přemýšlení samotném). Nicméně Jarmusch se zachoval podobně, jako kdybych dal někomu do ruky úplně bílou Rubikovu kostku a řekl mu: "Tak, a teď si tam představ jednotlivé barvy a slož jí". Objektu to sice působí potěšení z rozvíjení vlastní fantazie, ale subjektivní autor takového zadání je diletant, který nic nevymyslí a chtěl by za to pochválit. A taky jsem trochu skeptický k režisérům, které ostatní velebí až na půdu. 5) Audiovizuální pecka, která skvěle pracuje s nadupaným tempem a má sice poněkud konvenční, zato však strhující nápad. 6) Jako zajímavá historka při posezení v hospodě je to dobré a má to svoje "kouzlo", ale jako film? 7) Vynikající nápad a kdyby nebylo animované vložky, tak i vynikající zpracování. Intimní komorní drama v specifickém asijském hávu.......Celkově je cyklus dost nevyvážený a na to, jak velká jména se na jeho výrobě podílela (přičemž s každou autorskou osobností jsem se zde setkal poprvé) mi výsledek přišel značně podměrečný. Dva segmenty stojí za zhlédnutí (Wenders, Chen) a jeden bych si bez váhání pustil znovu (Erice). Zbytek mne nijak nepobouřil, ale také nijak nezaujal (vyjma několika zajímavých informací - vymírání kmenů + zákulisí prezidentských voleb). Doufám, že styl těchto, pro mne nepovedených, segmentů nevypovídá příliš o kvalitě jednotlivých režisérů. Zkusím od každého ještě několik klasicky dlouhých snímků a poté uvidím, jestli byl můj první úsudek správný, nebo jestli těmto tvůrcům pouze nesedlo téma či metráž. () (méně) (více)

zputnik 

všechny recenze uživatele

Jakou rychlostí pro člověka plyne čas? Plyne rychle či pomalu? Jsou chvíle, kdy se jedna jediná minuta vleče jako celá věčnost; a jsou chvíle, kdy celé dny letí rychlostí blesku. Tento rozličný pohled na čas si vzalo na mušku sedm nezávislých filmových tvůrců a společnými silami vytvořili první část projektu DALŠÍCH DESET MINUT. Každý z nich se tohoto úkolu zhostil po svém a každý různě úspěšně. Na projekt DALŠÍCH DESET MINUT lze nahlížet přinejmenším ze dvou úhlů: 1. divák na jednotlivé příběhy nahlíží jako na zcela samostatné příběhy, které nemají žádnou vazbu na příběhy další; 2. divák nahlíží na tento projekt jako na celek, v němž je mnohými způsoby popsáno různé chápání a plynutí času (celý projekt se tak v tomto pojetí stává více než pouhým souhrnem sedmi příběhů – síla jednotlivých příběhů se v tomto případě nesčítá, ale násobí). Zvolený úhel pohledu již zůstává na osobní volbě každého diváka; zároveň však tento úhel pohledu ovlivňuje celkový pozitivní/neutrální/negativní pocit z projektu. Poznámka: v první části projektu DALŠÍCH DESET MINUT hraje důležitou roli zvuk trumpety. Ta do značné míry dokresluje zadumanější atmosféru tohoto kolektivního díla sedmi nezávislých tvůrců. ()

jojinecko 

všechny recenze uživatele

Veľmi zaujímavý projekt na tému "čas" spojil dokopy režisérske osobnosti nezávislého filmu. Je veľmi ťažké hodnotiť tento projekt komplexne, pretože okrem intermezza s trúbkou a vymedzených 10 minút sú všetky poviedky úplne odlišné jedna od druhej...Kaurismäkiho poviedka /***/ mala skvelý nápad, Erice /****/ natočil čiernobielu metaforickú alegóriu, Herzogov dokument ma zaujal najmenej /**/ ,môj favorit a jeden z mojich top najobľúbenejších režisérov Jim Jarmusch mierne sklamal, hoci epizódka nepostráda nápad /***/, Wenders natočil 10 minútový vizuálne zaujímavy trip /****/,Spike Lee je určite schopný režisér, ale dúfam že dokumentaristický štýl a lá Moore si vyskúšal posledný krát /**/. Na záver to najlepšie...Kaige Chenova poviedka bola jednoznačným vrcholom celej série /*****/..Celkovo to vidím na **** a som veľmi zvedavý na pokračovanie TMO:The Cello! ()

Zajímavosti (1)

  • Režisér Víctor Erice natočil segment s názvom "Lifeline" ako farebný, no neskôr sa rozhodol, že ho vydá čiernobiely. (eurika)

Reklama

Reklama