Ten Minutes Older: The Trumpet
Ten Minutes Older: The Trumpet
Ďalších desať minút I: Trúbka
Obsahy(1)
Téma "čas", úplná autorská sloboda a priestor desiatich minút - to sú tri zadania, ktoré dostalo sedem svetových nezávislých režisérov. Vznikol tak jedinečný a myšlienkovo provokatívny poviedkový film, ktorý sa týchto zadaní dotýka najrôznejšími spôsobmi: v žánri dokumentu poetického (ako Werner Herzog) či politického (ako Spike Lee), cez tragikomickú miniatúru ako Aki Kaurismäki, filozofickú úvahu ako Wim Wenders či krehký snový príbeh ako Čchen Kchaj-ke.
Autori tohto výnimočného projektu sa dotýkajú "večných" tém ľudskej existencie, akými je zrodenie, smrť a láska, pominuteľnosť náhodného okamžiku, večnosť mýtu a osudovosť histórie. Pralesy Južnej Ameriky, politická aréna, púšť v Novom Mexiku, zbúranisko na periférii Pekingu či priestor karavanu kdesi vo svete zvanom Hollywood - to sú miesta, kde môžeme prežiť jatrivé a inšpirujúce divácke putovanie chodníčkami, križovatkami a diaľnicami ľudského času.
(oficiální text distributora)
Recenze (91)
Ťažko sa mi hodnotí film, zložený z poviedok, ktoré na seba nenadväzujú, ako celok. Preto berte celkove hodnotenie ako priemer všetkých poviedok (3,43x*). ||| Dogs Have no Hell (**) od Akiho Kaurismakiho ma nezaujalo vôbec, nenašiel som tam žiadny zmysel a herecké výkony mi pripadali maximálne amatérske. ||| Lifeline (****) od Victora Erice pekne vykresľuje život prostej vidieckej rodiny počas 2. svetovej vojny, miestami nudný, miestami namáhavý, miestami vlečúci sa a v pripade deti hrajúcich sa v aute aj zábavný. ||| Ten Thousand Years Older (*****) Wernera Herzoga je dokumentom o kmeni, ktorý bol zničený pričinením moderného človeka. Kmeň vymiera, nova generácia žije nový, moderný život. Maximálne reálne a vôbec nie optimistické zamyslenie sa nad osudom ľudstva. ||| Int. Trailer. Night. (***) Jima Jarmuscha je 10-minútovým výsekom zo života filmovej hviezdy, ktorý odhaľuje to, že sláva a úspech &nemusia znamenať absolútne šťastie. ||| Príspevok Wima Wendersa, Twelve Miles to Trona (*****) ma zaujal najviac zo všetkých poviedok. Vizuálne pôsobivý a vzrušujúci. Možno úplne nesedí k ostatným poviedkam, ale predsa sa mi páčil najviac. ||| Dokument Spika Leeho We Wuz Robbed (***) je politickým dokumentom, ktorý je síce na slušnej úrovni, ale pripadal mi príliš subjektívny. ||| Námet záverečnej poviedky od Chena Kaiga, 100 Flowers Hidden Deep (**), je veľmi zaujímavý, ale spôsob, akým je spracovaný sa mi nepáči. Potenciál námetu zostal nevyužitý. ()
Herzog, Wenders: vynikajuce; Lee, Chen: viac nez dobre, ostatok pohoda ()
Příjemné překvapení, přičemž se mi na mysl vkrádá myšlenka, že ty desetiminutovky jsou mnohem výživnější, než když se ta myšlenka roztáhne do povinných devadesáti minut, jak je to v nezávislé filmařině často zvykem. Vrcholem byl pro mě Victor Erice, který dokázal přirozeně propojit obrazově-sluchovou báseň s politickým poselstvím (začíná válka, národ bude krvácet a všichni spí), výborný byl jak Jarmusch se svou studií samoty a odcizenosti, Wenders se svou akční desetiminutovkou, tak Aki se svým hodinovým rytmem. Herzog a Chen bohužel sklouzli do prvoplánovosti a svořili jen agitky ve stylu vládních zakázek typu BESIP, nu a u Lee jsem nepoznal, zda to myslí vážně, či nám jen demonstruje, jak emoční náboj zpravodajství manipuluje s veřejným míněním. ()
Hmm, mezi námi, jestli je něco „osobitá meditace nad životem všech obyvatel naší planety“, tak rozhodně daleko spíš toto než vyumělkovaná Baraka. Wenders překvapivě nejplytší, naopak nejvíc potěšil mně neznámý Victor Erice a jeho minimalistické, statické a přesto strhující venkovské drama s vymazlenou černobílou kamerou – nelze popsat, musí se vidět (takhle na mě doufám zapůsobí Béla Tarr, až se dostanu k povedenějším kouskům, než byl Muž z Londýna). ()
Aki Kaurismäki ** / Víctor Erice *** / Werner Herzog *** / Jim Jarmusch ***** / Wim Wenders **/ Spike Lee **** / Kaige Chen **** ()
Aki Kaurismäki - 4*, Víctor Erice - 5*, Werner Herzog - 3*, Jim Jarmusch - 4*, Wim Wenders - 4*, Spike Lee - odpad!, Kaige Chen - 4* ()
Aki Kaurismäki - Psi nemajú peklo *** ; Víctor Erice - Čára života *** ; Werner Herzog - Dalších deset tisíc let **** ; Jim Jarmusch - Interiér Přívěs Noc *** ; Wim Wenders - Dvanáct mil do Trony ***** ; Spike Lee - Vokradli nás ***** ; Chen Kaige - 100 neviditelných květin ****. ()
niektoré slabšie, niektoré výborné kúsky .. 10 minút .. neuveriteľne malinký zlomok života .. život sa môže začať, úplne otočiť alebo skončiť .. 7x10 minút strávených pri tomto filme určite nie je strata času .. 7x sa zamyslíte, vždy z iného uhla pohľadu a vždy je nad čím .. ()
Ta čínská byla supr! ()
Po Coffee and Cigarettes a Night on Earth moje tretie stretnutie s filmom pozostávajúcim z viacerých na seba nenavezujúcich krátkych poviedok, tentoraz v réžii siedmich režisérov. Každý z nich prináša svoj osobitý príbeh – menej alebo viac zaujímavý. Mne osobne prišiel ako najprepracovanejší, posledný film - 100 Flowers Hidden Deep. ()
Sedm režisérů, sedm příběhů, sedm krát deset minut. Každý z režisérů se své desetiminutovky zhostil po svém, a dle toho - bohužel - také vypadá celý film. Každý z příběhů sice má své kouzlo, ale díky tomu, že každý spadá do naprosto odlišného žárnu - od politického dokumentu mapující volby v USA (Spike Lee) přes drama s nemocným dítětem (Victor Erice), pohled do života celebrity (Jim Jarmusch) až třebas po jedno obyčejné rozhodnutí, které změní zbytek celého života (Aki Kaurismaki). Záměrně jsem si nechal na konec výbornou povídku Wim Wenderse - o chlápkovi, který se nedopatřením předávkoval, ví o tom a má jen pár minut aby se dostal do nemocnice než drogy začnou působit. Halucinace, vizuální stránka i hudební naprosto skvělé. A nakonec i povídka Kaige Chena o jednom neobyčejném stěhování - něco tak milého, ale i neskutečně smutného i veselého zároveň se jen tak nevidí. Takže z Wenderse a Chena natočit celovečeráky, a zbytek vyhodit ... ()
Nesourodé kousky, které mají postupem času vzrůstající tendenci. Od naprosto zbytečných úvodních po celkem ucházejících pár posledních. Ale jako celek je to mnoho povyku pro nic. ()
slabsie ako Cello zato rovnako posobive a vizualne uchvatne ()
Jako projekt celkove tak za 3+. a kratce k jednotlivym castem... : a/ Kaurismaki 4 - prilis malo casu na jeho styl, prestoze provedeni i obsazeni je dokonale. On proste potrebuje vetsi plochu, jinak to tolik nevyzni. Jako film by to byla parada. b/ Erice 5 - nadhera, cista poezie, to nejkrasnejsi z celeho filmu, vysoce prevysuje ostatni dily. c/ Herzog 3 - tezka facka "moderni civilizaci", de facto dokument (?). Opet muj problem s Herzogovym komentarem. d/ Jarmush 3 - formalne pekne, ale strasne nudne. e/ Wenders 5 - super dil s dobrym napadem, paradnim vizualem a jeste supersympatickou Amber Tamblyn k tomu. f/ Spike Lee 2 - tohle ja nemam rad. Vastne dost tendencni americky dokumet o politice. At uz to bylo jakkoliv, nevim proc o tom neco tocit. Nic se tim nezmeni. g/ Chen 5 - Asijska parada, dokonaly styl, skvely pribeh. Na deseti minutach cely film (ktery bych tez rad videl, pokud by existoval). Krasa. ()
Dogs Have No Hell *** Lifeline * - čtvrt hodiny otravně řvoucího děcka Ten Thousand Years Older **** Int. Trailer. Night. *** Twelve Miles to Trona **** We Wuz Robbed ** 100 Flowers Hidden Deep **** ()
Velmi zajímavý počin sedmi reřisérů a jejich pohled na život, na to, co může člověk prožít během deseti minut / v deseti minutách. Nejvíce mě ze všech povídek upoutala "Čára života" Victora Erica. ()
Velice zajímavý projekt na kterém se podílelo sedm špičkových režisérů. Mě osobně nejvíce zaujala neuvěřitelně nadupaná desetiminutovka Wima Wenderse a potom naopak hodně poetická část Chen Kaige. ()
Těžko hodnotitelné jako celek. Některé povídky jsou výborné, jiné nezajimavé, takže celkově průměr. ()
Ohromně pestré a krásně to odsejpá. Daleko lepší než pokračování. ()
Na povídkových projektech více režisérů se často svezou na vlně těch úspěšnějších a zvučnějších jmen ta méně zdařilá dílka. V tomhle případě je všech sedm příspěvků na vyrovnané vysoké kvalitativní úrovni, nejvíc mě baví rozeznávat rukopis jednotlivých režisérů. Povídky jsou výtečné všechny, pro mě osobně nejvíc ta od Victora Ericeho. ()