Noc na Zemi

Jeden z nejlepších povídkových filmů, co jsem kdy měl tu čest zhlédnout... (a zároveň trochu ,,netypický" Jarmusch...) Roberto Benigni kraluje. :-) Podobné filmy: Kafe a cigára, Povídky z New Yorku, Paříži, miluji Tě, New Yorku, miluji Tě! (21.11.2006)

Když nebudu počítat neuvěřitelně temperamentního italskýho taxikáře (Roberto Benigni), kterej vykládá biskupovi svoje historky o tom, jak šukal s dýněma, s ovcí a se švagrovou, tak mě žádná jiná povídka nijak výrazněji neoslovila. Sice všechny povídky maj nějakou pointu, nejsou nudný, ale neni to nic, co bych musel vidět znovu. (20.07.2010)

Jemná lahodná řeč pěti různých, ale silným režijním i scénáristickým rukopisem do jednoho celku spojených filmových povídek osobitě a silně navazuje na tuto oblíbenou formu šedesátých a sedmdesátých let minulého století. Pověstná hrabalovská "perlička na dně" se tu blýskne jako sice zrníčko, ale zrníčko, které je současně vzácným jinde nenalezitelným klenotem. Pábitelská taxikářka, která se chce stát automechaničkou, slepá, která vidí víc než vidoucí, nepoměrnost umělého a skutečného neštěstí nebo orgie samčího samolibého a současně zbabělého egoncetrismu jsou existenciálními ploškami, jež se sice odehrávají v různých světových velkoměstech, ale ve skutečnosti se mohly stát komukoliv kdekoliv kdykoliv. Záměnná forma tak skrývá totožný obsah. Lidství je všudypřítomné: i za dne, i v hluboké noci, i v předjitřních hodinách, kdy únava zmáhá tělo toužící po spánku. A tak i nejodlehlejší část lidského dne skrývá lidský obsah a hluboký příběh. Dnes právě tak jako na počátku devadesátých let minulého století, do nichž je zasazen děj tohoto nevšedního šperku stříbrného plátna. (25.09.2009)

Osobně mi bohužel námět tohoto filmu přijde zajímavější než jeho samotné zrealizování. Použitý humor mě moc nebavil, někteří herci mi strašně vadili (och, existuje něco ohavnějšího než Béatrice Dalle?), nesedl mi ani hudební doprovod Toma Waitse, jehož muzika mě nikdy nebrala, a z některých povídek na mě šla spíš nepříjemná tíseň nebo pro změnu trapnost, což na výsledném dojmu taky dvakrát nepřidá. Nemluvě o tom, že povídkové filmy vlastně nemám rád (stejně jako nemám rád žánr povídky ani v literatuře), a je mi to prostě cizí. Tohle není můj cup of tea, bohužel. Objektivně 4 hvězdy, subjektivně o jednu míň. P. S. Nejvíc se mi na tomto filmu líbila Winona Ryder, která je zde vrcholně roztomilá - bože, její postavu nenápadné holky ve vytahané košili s věčně hořícím cigárem v puse si v jejím provedení nešlo nezamilovat! (16.11.2012)

Pět měst (Los Angeles, New York, Paříž, Řím, Helsinky) a pět povídek zachycuje konverzaci mezi taxikářem a jeho pasažéry. Jednotlivé povídky se odehrávají ve stejném časovém úseku a v každém městě se mluví rodnou řečí daného státu. Podle zdejšího vysokého hodnocení jsem čekal něco mimořádného, ale to se bohužel nestalo. Jim Jarmusch asi není moje krevní skupina, protože se mi od něho zatím líbily pouze snímky Ghost Dog - Cesta samuraje (1999) a Zlomené květiny (2005). (08.01.2012)