Oliver Stone: Neznámé dějiny Spojených států

Desetihodinová obžaloba drtivé většiny amerických vlád od konce druhé světové války po současnost má podobu detailně vyladěného střihového dokumentu, v němž každý záběr přesně zapadá do toku Stoneova komentáře, na správných místech zní ta správně vybraná hudba a předestřené scény z hollywoodských filmů často získávají netušený rozměr (víte, o čem je doopravdy Gladiátor nebo co se skrývá v podtextu Star Wars?). Stoneův nejoblíbenější záběr jsou padající bomby a v celém seriálu se autor neustále vrací k osobě ministra zemědělství a Rooseveltova viceprezidenta Henryho Wallaceho, jehož ekvivalent nachází až v Gorbačovovi. Ano, je to zaměřeno na amerického diváka, je to kritika z levicových pozic, místy připomínající listování normalizovanou učebnicí dějepisu, kterou ještě pamatuju, ale zápal pro věc a řemeslná úroveň se Stoneovi upřít nedá. Pro zdejší lidi pod třicet to může znamenat úplně nový úhel pohledu. Proč ne. (27.11.2013)

Jako dokumentarista je pro mne Stone mnohem přijatelnější než jako autor hraných filmů. Především díky tomu, že kromě svých naivních a zjednodušujících názorů Stone tentokrát předkládá také fakta, se kterými lze polemizovat a na základě kterých jsem často dospěl k méně jednoznačným nebo i odlišným závěrům než autor. (25.10.2013)

Na spanilou jízdu kritického myšlení se Stone příliš často uchyluje k domněnkám a zjednodušení, přesto však rámec díla přesahuje 90% copypastové dokumentární historické produkce. Je zajímavé sledovat, jak kriticky smýšlející dokumentarista na naší veřejnoprávní televizi najednou netočí dokument, ale autorský esej, který musí být pro jistotu vysílán v nejvypečenější časy. O co šťavnatější je obsah, pohříchu často podtrhává nohy časová osa narativní formy, která vždy odvypráví ucelenou linii a pak se v čase vrací k jiné, paralelně probíhající. Neustále se tak překrývá antidatace událostí ve vztahu k dynamicky se měnícím ambivalentním postojům jednotlivých aktérů, což čitelnost vývoje jejich osobnosti a smýšlení zrovna neulehčuje. To však nemůže anihilovat fakt, že Americké století je povinná četba jak vyšitá. (17.09.2014)

Mládeži neprístupný, o to väčšie nutkanie spapať zakázané ovocie, lebo detičky sa v škole učia kraviny, príde možnosť zistiť skutočnú pravdu, že de - facto AMERIKA JE AGRESOR, ktorý klame a podvádza a manipuluje s davom, keď sa ku kormidlu dostanú mocní, tak po nás POTOPA ! Kontroverzný dokument, aký je sám TVORCA OLIVER STONE, ktorý si servítku pred ústa nekladie, preto vravím, že poznať pravdu je dôležitejšie ako veriť klamstvám ! A keď sa hovorí PRAVDA, tak všetci sa idú z toho hádam posrať !!!! (17.07.2015)

Dle očekávání – velký třesk... Stoneova verze dějin USA je patřičně zdramatizovaná, překotná a podivně netrpělivá. Viděl jsem epizodu tři a deset (dějiny atomové bomby, dějiny boje proti terorismu od nástupu prezidenta Bushe ml.) a musím říct, že hodina času pro jednu problematiku nestačí. Minimálně pro zvolený koncept – Stone a jeho tým historiků obdivuhodně pracují s archivními materiály, uvážlivě je začleňují a nechávají vzájemně střetávat. Když pominu jejich občasné duplicitní užití napříč kapitolami, nemám v tomto ohledu žádný problém. Horší je hlas vypravěče (Stone), vršícího údaj na údaj, možná i záměrně nedovolující zpracovat množství údajů. Aby toho nebylo málo, zapsané citáty osobností čtou různí herci, čili napodobují jejich hlas i dikci. Tato poměrně agresivní strategie byla užívána v krizových obdobích studené války a působí velmi lacině a neprofesionálně. Stone si při svém výkladu libuje ve slově „kdyby“ a rozpracovává vize alternativních (lepších) dějin. Liberální historici si při té příležitosti rádi idealizují jednu osobnost, která nedostala důvěru (např. demokratický kandidát na prezidenta v padesátých letech Adlai Stevenson). Stone si vybral Rooseveltova víceprezidenta a levicového kandidáta na prezidenta v roce 1948 Henryho Wallace. Tento muž byl ve své době zdiskreditován za údajné napojení na komunisty, což Stone ostře odmítne (Wallace přitom opravdu byl financován komunisty, ač ho tato podpora nikterak netěšila). Tvůrci opakovaně „vylepšují“ historii, pokud mají ideál. Stone realizoval ambiciózní a působivou sérii, není však možné opomenout jeho silné levicové smýšlení. Na druhou stranu laciné odsouzení Stonea coby demagogického salónního levičáka by jen prokázalo neschopnost argumentovat. Tento projekt možná hodlá sdělit informace neobeznámeným, jenže věnovat mu pozornost by měli právě ti obeznámení. Procvičí se v argumentech, zážitek zaručen. (MFFKV 2013) (01.12.2013)