Mapy ke hvězdám

Démoni Hollywoodu v plnej paráde. Snímok je o odvrátenej stránke tohto miesta, o pekle plného všelijakých mentálnych problémov, úchyliek a šialeností. Pritom vo filme všetko začínalo tak nevinne... príchodom popáleného dievčaťa, ktoré sa stalo osobnou asistentkou jednej starnúcej herečky (J. Moore) predstavujúcej dokonalý archetyp tohto morálne skazeného sveta. Vďaka výraznej psychologizácii hlavných postáv, ich vzájomnej konfrontácii a osobných démonov minulosti, sa tak môže začať nepríjemná cesta do útrob tohto temného sveta plného cynizmu a holého pragmatizmu. Nech je Cronenbergova téma pre námet akákoľvek, vždy ma dostane. Aj v tomto prípade je tu zrejmý jeho rukopis, pričom niektoré scény vyvolávajú príjemné spomienky na jeho staršiu tvorbu, čo som len uvítal. Škoda, že pri pár momentoch nezatlačil viac na pílu, niektoré scény si priam pýtali vyššiu explicitu a šokantnosť, žiadalo sa mi ísť do väčšej hĺbky. Ale inak veľká spokojnosť, prostredníctvom filmu sa nikto nedokáže na nejaký problém v spoločnosti pozrieť po psychologickej stránke tak brilantne ako Cronenberg. 85/100 (24.09.2015)

Jen úchyl jako Cronenberg dokáže natočit film, po jehož skončení je i nehloubavý divák schopen sáhodlouze přemítat. Bohužel jen o tom, jak asi smrdí hajzl po zatuchlé Juliáně Vřesové, která by už v žádném případě neměla před kamerou odhalovat ani svůj krepovitý krk, natož celou frontální zombí, nebo kdyby poslední humanoidní štěrbinou na Zemi zůstala „spanilá“ a ke všemu svolná panna Vašíkovská, nezvítězil-li by z důvodů nezdeformované sexuální orientace na celé čáře raději nějaký fešácký samec tapíra. Nikdy jsem nepochyboval o tom, že je Holýúd plný jeblých incestních zrůd, nelidsky vyšinutých herců a Patyzónů, kteří stoprocentně musí platit felací za to, aby je někdo šoupnul na plátno, avšak Davča to prostě umí podat a obsadit tak, že má pak jeden nejen neodolatelnou chuť posrat svou nejbližší souložnici, ale také si už v životě nepustit žádný americký film, byť by se jednalo o přírodovědný dokument o trampotách agáve. Kdo ví totiž, co může být ten vypravěč za hovado. (24.10.2014)

Nezrozumiteľná ohavnosť, ktorej námet mohol v rukách iných tvorcov (Sam Mendes, David O. Russell) skončiť viac než zaujímavo. Cronenberga som mal kedysi v režisérskej TOP10, a stále väčšinu jeho tvorby zbožňujem (vrátane rozporuplne prijatých kúskov ako Crash). Unikátny je v tom, ako zrozumiteľne a akceptovateľne dokáže podať patolgické odchýlky od “normálu”, a ešte ich urobiť súčasťou strhujúceho príbehu. S Maps to the Stars ale prešľapol, film je nestráviteľným balastom, prehliadku postáv alegoricky natoľko vzdialených realite, až sa ich definícia a pointovanie ich vzájomnej interakcie rozplývajú do stratena. Jednu hviezdu dávam za Julianne Moore, ktorá by hereckým výkonom nadchla aj hrajúc zelenú okurku. (04.11.2014)

"Seberu tě z ulice, platím ti, abys mohla chodit pozdě do práce a ty mi klidně menstruuješ na můj nábytek." V Hollywoodu je snadné najít hodného zaměstnavatele, ale jakmile skončí titulky, tak se z těch usměvavých sympaťáků stávají hysteričtí spratci, kteří si zaslouží ránu nějakým těžším oceněním do hlavy. Pan Cronenberg to tradičně pojal po svém a i když se z počátku zdálo, že je ze svých úchylek vyléčený, tak s přibývajícím časem dal jednoznačně najevo, že tohle se prostě léčit nedá. Bylo to zkrátka divné, vtipné, pitomé, zábavné, oslovující i nesrozumitelné, ale rozhodně to nebyla předvídatelná nuda. (15.12.2015)

Stojí za zhlédnutí už jen kvůli Julianne Moore, která dokáže excelovat i v tak choré spleti duševní vyšinutosti. Cronenberg se pouští do reflexe nemocných duší, kterým ale ani za mák nerozumí. Cestičky tak vůbec nenavazují a celý snímek dohromady vůbec nehraje. Skvělé téma chorobného Hollywoodu zůstává absolutně nevyčerpané. (08.11.2014)