Mapy ke hvězdám

„Secrets Kill.“ Americký filmový průmysl Cronenberg zkoumá jako zhoubný výrůstek kapitalistického systému. Vztahy mezi postavami jsou téměř výlučně zištné. Také rodiče s dětmi řeší přednostně byznys. Přátelé, i ti mrtví, slouží pouze k získávání známostí, potažmo rolí. Lidské tělo je vnímáno jako komodita, která může být rozličnými způsoby zpeněžena a v dobré kondici se udržuje aplikováním vhodných produktů. Patologicky narcistní, do sebe zahleděné postavy se řídí logikou „všechno musí zůstat v rodině“, která je zároveň definičním znakem Hollywoodu a ústředním tématem filmu. ___ Hollywood tady představuje model morálně rozložené společnosti, jejíž příslušníci ztratili povědomí o reálném světě i vlastní identitě. Stali se postavami omezeného množství neustále variovaných příběhů, v nichž účinkovali nebo by účinkovat chtěli. Cronenberg přitom sám znejasňuje, jaký typ příběhu sledujeme. Vyprávění je záměrně nejednoznačné a minimálně napoprvé neumožňuje rozlišit, kde končí krutá satira a začíná zvrhlé rodinné melodrama (teprve napodruhé oproti tomu oceníte, jak film od návštěvy pacientky s Non-Hodgkinovými lymfomem pracuje s motivem krve). ___ Příjezd Agathy do Beverly Hills slibuje naplnění „rise-to-stardom“ vzorce o dívce, která se postupně propracuje ke slávě (např. Vše o Evě). Jak ale napovídají její popáleniny (nejzřetelnější napojení filmu na Cronenbergovy tělesné horory), dívka světem šoubyznysu zcela nepoznamenaná není a zřejmě nebude ani pasivní pozorovatelkou okolních excesů, které by následně mohla přetavit v román nebo filmový scénář. ___ Poodhalování toho, jak přesně Agatha zapadá do sítě pokroucených vztahů, se děje přibližně ve třicetiminutových rozestupech (po půl hodině se nechává zaměstnat u Havany, po hodině navštíví Benjieho). Postupné dávkování nových temných tajemství a znepokojující soundtrack, který postavy propojuje dlouho před tím, než zjistíme, čím jsou propojeny ve skutečnosti (podobnou spojovací funkci plní také Éluardova poezie, recitována mrtvými a čtená živými), nás neustále drží v napětí navzdory (záměrné) formální strnulosti. Skoro celá první hodina filmu je vyprávěná statickými záběry mluvících postav. Ve druhé hodině pak mají větší dynamiku nejen vztahy mezi postavami, ale také kamera. Od začátku jsou formální jednoduchost a minimalistická mizanscéna vyvažovány výstředním chováním postav. ___ Abychom vytváření vlastní mapy vztahů mezi hvězdami neměli jednoduché, kromě toho, že film dlouho drží v tajnosti důležité informace o postavách, lžou postavy také sobě navzájem (Agatha například před Havanou zapře vlastního otce a vyfabuluje si, jak přišla k popáleninám). Jako pouhé mediální konstrukty nejsou postavy filmu o moc skutečnější než duchové minulosti, kteří je po nocích navštěvují a nutí ke konfrontaci s urputně zapíranou minulostí, s tím, kdo kdesi pod vlastními karikaturám, s nimiž se nezdravě sžily, skutečně jsou. Namísto toho, aby jim pomohl s hledáním odpovědí a nalezením vnitřního klidu, splní některým z nich Cronenberg v závěru jiné přání – hrát v ujetém artfilmu. Tímto škodolibým gestem zřetelně vyjadřuje nechuť hrát podle pravidel Hollywoodu (i pokud jde o hollywoodskou satiru) a zároveň konečně vychází vstříc svým fanouškům, kteří jej vnímají hlavně prizmatem jeho perverzní rané tvorby. Že jsou Mapy ve skutečnosti srovnatelně perverzní, jenom ne ve smyslu fyzických nechutností, pak nejspíš doceníte až po jejich druhém zhlédnutí. 75% (27.10.2014) (méně) (více)