Kráska a zvíře

Ani se nebudu snažit skrýt zklamání. K čemu je potěšení z příjemné hudby, krásných kostýmů (zelené Krásčiny šaty, ach!) a dobrého nápadu odvyprávět i část života Zvířete před jeho zakletím, když naprosto chybí nějaký projev citu či chemie mezi hlavními postavami. Kráska prostě se Zvířetem (mimochodem, docela bídná maska, kam se hrabou na Herze) párkrát povečeří a zničehonic mu vyzná lásku. Film má poměrně dlouhou stopáž, ale přesto si jeho tvůrci nedali příliš práce s rozpracováním tak důležitého aspektu. Ani samotný závěr mě nijak nenadchnul. Ještě, že jsem neutrácela za vstupenku do kina. (19.09.2014)

"To muselo dát práci, co? A přitom, taková blbost!" Máš pravdu, Simonko. Gans si hezky hraje s barvičkami a lavíruje na hraně opulentního a odpudivého kýče, úchvatně máchá kamerou a překvapuje víceméně povedenou trikovou omáčkou z ranku evropské Sněhurky a lovce. Jenže k čemu to, když příběh v kritických bodech nedává moc smysl (zamilovanost proběhla kde?), chemie je pod bodem mrazu (Cassel je v téhle verzi fakt odpornej slizoun) a poměrně vratká je i samotná konstrukce retrospektivního vyprávění, v němž se třepí motivy, ale nakonec zůstane adekvátně zakončený jen jejich zlomek. (17.03.2014)

Já opravdu nechápu proč zrovna ve Francii vzniká taková množství remaků, které kromě herců nemají vůbec nic, co by mohly nabídnout. Čistě jenom proto, že se pokaždé klasická témata snaží natočit naprosto klasicky a tak, jako už to někdo zkoušel předtím a tenkrát (jelikož byl první) dokázal i uspět. Napadá mě teď z hlavy Fanfán Tulipán nebo Angelika. Tahle Kráska a zvíře má třeba náznaky, že by chtěla být jiná, ale svojí pohádkovostí a fantaskností ve výsledku nenabízí nic jiného, než klasickou pohádku s klasickým námětem a klasickým průběhem. Aspoň, že ta Léa Seydoux se tady trošku ukázala. (02.04.2015)

Kráska má krásný vizuál- triky, kostýmy, scenérie... Tím ale výčet kladů končí. Příběh je trochu odlišný než v Disneyho 'masterpiece' verzi, ale to by tak moc nevadilo. Mnohem víc zamrzí alarmující nepropracovanost scénáře, který poslal ke dnu vzájemnou chemii obou protagonistů. A udělal z na první pohled krásné milé pohádky, nedůstojně bezduchou slátaninu. 55% (28.11.2014)

Nedostižná samozřejmě zůstává adaptace Jeana Cocteaua z roku 1946. Krom toho, Jean Marais byl fešák. Má nejoblíbenější je samozřejmě od J.Herze, který se u Cocteaua zdařile inspiroval a současně vytvořil působivý horror. Nové zpracování mne sice nenadchlo, ale jisté momenty, exteriéry, interiéry i kráska ve smaragdových šatech zaujaly. Známý příběh s několika malými změnami má tak nejhezčí vizuální stránku, byť některé triky vypadají hodně laciné - např. kamenní obři, či samotné zvíře.... Zklamáním je i obsazení právě role zvířete - V.Cassel je ošklivý a vzhledově nesympatický. V syrových thrillerech, krimi a akčních filmech mi nevadí, ale v pohádce? Tam vypadá i bez počítačového maskování jako zvíře... (01.05.2016)