Památkáři

Pobavilo mě prohlášení studia o útocích Památkářů na Oscary, protože kandidovat by mohli leda tak v kategorii "Největší počet pracovních pozic člena filmovém štábu." Tady by Clooney zničil konkurenci stejně jako Náckové ničili umění. Jinak bych ale Památkáře přirovnal k motýlí kukle; čučíš na ní, čučíš na ní dlouho, čekáš co z toho bude, pak teda vyleze motýl a frnk - je fuč. Alespoň že v případě Clooneyho All Star týmu se dá koukat na staré známé a slavné, ovšem je to jen filmový maskáč prachmizerné vypovídací hodnoty. (27.03.2017)

taka pekna, mila, miestami zabavna a vtipna rozpravocka na dobru noc s nazvom "Ako inteligentni milovnici umenia v dochodcovskom veku Hitlerovi kocura vytreli" :) ano, s historiou to ma pramalo spolocne, Clooney tu ukazuje vojnu ako nieco "cool a uplne v pohode", ale ja mu to nemam za zle. Naopak, ocenujem nadsazku a humor jemu vlastny, s ktorym sa tohto filmu zhostil. (15.01.2015)

,,PANE PREZIDENTE, V TÉTO VÁLCE JSME DOŠLI K BODU, KDY JE OHROŽENO PŘEŽITÍ TĚCH NEJVĚTŠÍCH HISTORICKÝCH DĚL...“ /// Clooney usoudil, že už dlouho do Evropy nešlo žádný komando. A tak po všech těch špinavcích a panchartech jsou tady osoby intelektuálně nadaný, se sklonem k muzejnímu badatelství, který špínu a krev moc nemusej. Možná i proto to má strašně nevyrovnaný tempo. Zajímavej okamžik okamžitě zabije příběhová vata – teda spíš upovídaná nuda. Hold intelektuálové. A přitom z toho cejtím tu snahu vo dobrodružství… Zřejmě čestná pocta ,,památkářům“, jednotce s ušlechtilým posláním, kterou my, nemuzejní typy…. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu ,,The Monuments Men: Allied Heroes, Nazi Thieves and the Greatest Treasure Hunt in History", kterou v roce 2009 napsal Američan Robert Morse Edsel ve spolupráci s Bretem Witterem, číst nebudu. 2.) Jedu jen kusy podle skutečnosti. 3.) Thx za titule ,,DENERICK“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR * AKCE * NAPĚTÍ ne (10.05.2014)

Nekulturní hovado, které se kdysi zabydlelo hluboko ve mně, by nedokázalo obětovat někoho ze svých blízkých, aby zachránilo úsměv Mony Lisy, kalhotky Madonny či torzo Jupitera. Mne zkrátka nikdo nepřistihne v muzeu, kapli či na výstavě, kterak onanuji před nějakým kulturním dědictvím a tak mne dobrodružství party historiků v uniformách nechalo poměrně chladným. Na druhou stranu mne však upřímně rozesmál ten "skutečný příběh", podle kterého chránili umění před špinavými fašistickými i komunistickými prackami a vraceli ho do prázdných bytu zplynovaných židovských rodin. Je to zkrátka jenom taškařice, která se sice tváří hrozně vážně, ale já tu komedii odhalil a tak si ty tři hvězdy zaslouží. (16.08.2014)

Po Dobrou noc a hodně štěstí se mu hluboce klaněli, po Tvrdých palicích raději moc nemluvili, po Dni zrady ho zase opěvovali, Památkáři naopak znovu nepřesvědčili. Každý jednou šlápne vedle, uctívaný George Clooney si to vybral tentokrát. Tenhle štramák dokázal leccos v televizi, na filmovém plátně, se scénářem v ruce, na režisérské stoličce, i coby producent za ní. Jeho aktivity mimo hereckou sféru jsou spojené s Grantem Heslovem. Často loví v moderní historii, často jsou političtí, často přitáhnou úctyhodnou hereckou sestavu. Co se tentokrát pokazilo, nevím. Kde se ten tah na bránu zasekl, netuším. Má víc hlavních postav, skáčeme mezi nimi, takže tahle činnost speciální americké jednotky jdoucí po uměleckých dílech je pohříchu nenapínavá a nezajímavá. Najít příběh z druhé světové války, který by se ještě nevyprávěl, je docela těžké. Jenže Clooney a spol. tenhle vyprávěl s přehnanou úctou. A zapomněl bavit, napínat, dojímat diváky. Možná i sebe a své kolegy. Chybí víc dynamičnosti, napětí i humoru. Ze zvědavosti se podíváme, ale velmi brzy zapomeneme. Škoda. (18.08.2014)