Královna pouště

Jako němý film by to byla nádhera. A kdyby Herzog navíc prostříhal tu unyle podanou příběhovou linii (při jejímž sledování by se skutečná, dobrodružství a arabskou kulturu milující Gertrude Bell musela ve svém bagdádském hrobě komplet obracet v sloup) a ponechal poetické jádro a ty úchvatné pouštní scenérie, nebylo by co vytknout. (01.05.2021)

První polovina filmu se tvářila jako ten nejnudnější náběh v dějinách dobrodružně laděného historického snímku. Franco je prezentován jako ústřední role, přičemž v části, která Královnu pouště konečně obohatila o děj, se již nevyskytuje. Nebýt lákavých scenérií malebných pouští Orientu, pro které mám slabost, nikdy bych k tomuto snímku nezavítal. Pro jeho vymazlenou nádheru nedotčené arabské přírody jsem si ale záživnější druhou polovinu víceméně užil. Nicole Kidman na svůj věk vypadá fantasticky! Prosil bych více filmů, kde jí to takhle sekne. (06.01.2018)

Pomaly začínam nadobúdať pocit, že Herzog na staré kolená už nie je tým čím býval kedysi, už mu to akosi nejde. Ale nechcem mu krivdiť, možno to je aj nevýrazným a málo zaujímavým námetom o rozmaznanej a drzej paničke, ktorá sa rozhodla žiť medzi beduínmi a mať ich rada a tí zase na oplátku na ňu v dobrom a s láskou spomínajú... no a? Nuda ako hrom, ale tak veľká, že takou nezáživnosťou sa môže pýšiť len málo filmov, vrátane tých so šedivým hodnotením. Skrátka, ide o príšerne nudne spracovaný už aj tak málo zaujímavý životopisný príbeh. Jediné čo za niečo stojí je kamera s pekným nasvietením postáv na pozadí prírodných scenérií... to uznávam, to bola vizuálna nádhera. Ale to je asi tak všetko to dobré. Podpriemer. 40/100 (06.10.2017)

Druhá promarněná šance pro Herzoga – po tomhle už jich ode mě víc nedostane. *** Gertrude Bell byla pravděpodobně velmi pozoruhodná osoba a mohla z ní být dobrá látka pro kvalitní životopisný film, kterého jsme se ale od Herzoga nedočkali ani omylem. Člověk by - padesát let po Leanově Lawrencovi z Arábie - přece jen čekal, že laťka bude nastavená mnohem výš. V Herzogově arogantním, povrchním, hloupém a urážlivém díle nicméně jen přes dvě hodiny sledujeme vždy čistě vymydlenou Nicole Kidman, kterak se ladně pohupuje estetickou krajinou na stejně čistě vymydleném velbloudu a kterak osudově upírá své modré oči v mléčné tváři na každého muže, kterého jí přihraje banální scénář a který jí řekne nějakou lichotku, usmívá se nebo se tváří významně a vždy u toho vzdychá s pootevřenou pusou (téměř není záběru, kde by udržela rty semknuté) a nechává si dávat dary a skládat poklony. I po třech týdnech věznění má vlasy jako z reklamy na šampon a šaty i pleť zářivě čisťounké, a místo aby si na plátně skutečně zjednávala respekt a s respektem se snažila proniknout pod povrch a porozumět dění kolem sebe, jen se provokativně nakrucuje, usmívá a zírá – a stejně jako ona ani divák nemá šanci z filmu cokoli z blízkovýchodního dění té doby a role Gertrudy Bell v něm pochopit... Je např. dokonale výmluvné, že veškeré repliky pronesené v jiném než anglickém jazyce se tu ani nepovažují hodné překladu, Kidman se u jejich pronášení prostě jen tváří významně a divákovi, který přece také nepotřebuje ničemu rozumět, to má jen polopaticky ilustrovat, že Bellová hovořila místními jazyky. (Až to připomíná cimrmanovské dokazování, že světlo je rychlejší zvuku.) *** Stačí trochu zagooglit, aby bylo jasné, že skutečná Gertrude Bell nebyla tak okatě půvabná, vymydlená a naivní a cestu k porozumění beduínům a blízkovýchodní politice si vyjednávala složitěji a mnohem originálněji, např. mnohem častěji přes ženy politicky vlivných mužů v pozadí než přes muže-panáky, kteří by jí jen trapně padali k nohám, žádali si ji do svého harému či se jí podbízeli i před zraky vlastních manželek... *** Ostatně např. v době, kdy se setkala s 16letým emírem z dynastie Rašídů, jí už bylo 45 let, a v době, kdy se dozvěděla o smrti podplukovníka Doughty-Wylieho, 47 let. *** Herzogův film je nejen dokonale antifeministický, protože Bellovou předvádí jako zjednodušenou vzdychající naivní krasotinku propadající tragickým romantickým aférám, jejíž úspěchy dosahované v arabské poušti, v evropské politice nebo ve velehorách zřejmě nestály žádné úsilí a na rozdíl od jejího půvabu jsou nehodné zobrazení, ale navíc uráží i všechny diváky, kterým nestačí koukat se na plakátově hezkou tvářičku v cizokrajných kulisách. Uf. *** (Na B12, 2. 4. 2024.) *~ (03.04.2024)

Tak si to rozeberme: "Film založený na životě a láskách Gertrudy Bellové..." - všiml jsem si dvou. Jedné nemile skončené a druhé, kterou stále odkopávala, protože "její srdce ještě nebylo připravené". Nějak mi ale nepřišlo, že by byly v něčem nějak významné. - "...anglické spisovatelky, archeoložky a kartografky..." - nic z toho ale ve filmu nebylo, sice to ona sama asi dvakrát řekla, ale nebýt to tady v popisku, myslel bych, že si to vymýšlí, protože k dané situaci se jí to hodilo. "...která na začátku 20. století zmapovala Irák a Jordánsko." - aha, ona ho zmapovala. Zvláštní, to taky ve filmu nebylo. Vlastně to je film docela o ničem. Blondýna se doma nudí a vyjede si na východ, kde zůstává a s pár araby po boku se courá okolím, setká se s pár šejky, kteří jsou všichni hrozně uvědomělí a na konci jí z nějakého z filmu zcela nevyplývajícího důvodu titulují nekorunovou královnou pouště, ač není jasné proč vlastně. Jestli ta ženy byla v jhistorii skutečně něčím významná, z tohoto filmu se to nedozvíte. Navíc mi v něm dost vadily ony "známé" herecké ksichty, jejichž camea asi měla přivábit víc diváků, jenže svou přítomností spíše rušily, než že by filmu jakkoliv pomáhaly. Špatný film s ještě blbějším uřvaným hudebním podtextem titulků v dovětku o jejích osudech, to už jsem musel vypnout zvuk. (05.03.2016)