Ten, co tě sleduje

Jsou horory, ke kterým jsem nemilosrdná, protože jsou tak příšerně stupidní a pak jsou horory, ke kterým jsem spíše shovívavá, aniž bych znala přesný důvod, byť jsou ujeté, nedomyšlené, ztřeštěné, prostě... kravinky. Ukázkovým příkladem budiž Open Windows. Tato otevřená okna sledujeme z Elájova notebooku, říkají se tam bohapusté žvásty, děj ujel do blázince už po úvodu, ale stejně, možná díky hlavní postavě, nějak nemáte chuť dát míň než tři*. Pokud potřebujete v hororu propracovanou dějovou linii, podívejte se na něco jiného. Pokud vám chybělo nějaké vzrůšo, zabruste do jiných snímků, ve kterých 'hrála' hlavní ženská postava Sasha Grey. (13.01.2015)

Nemôžem si pomôcť, ale celýčas som musel tento film prirovnávať k Maniakovi, v ktorom si hlavnú úlohu tiež strihol Elijah Wood. Oba filmy sa pohrávajú s formou a vychádzajú zo "škatule". Kamera prechádzajúca medzi oknami na pracovnej ploche počítača ma naozaj zaujali. Samotný dej je však dosť prestrelený a zhruba tak po pol hodinke som sa začal pýtať sám seba, že: NAČOO!?!. Každopádne náznak gradácie tam je, Elijah presvedčivý, Saška ako vždy očarujúca, som unesený z formy a Vigalonda mám celkom rád. (15.10.2015)

Open Windows ma veľmi prekvapili. Je to skutočne uveriteľný, psychologický a dobré vymyslený thriller, kde som celý čas so záujmom sledoval čo sa bude diať a aké prekvapenia to ešte skrýva. Elijah Wood je v tomto filme fantastický a musím povedať, že som rád, že dokázal byť aj v dobrom filme po tom čo som tohto roku videl Set Fire To The Stars, z čoho vznikol tragický životopisný film. Atmosféra funguje a čo sa týka technických vymožeností, tak nechcem moc do toho ísť, lebo nie som v tomto smere žiadny preborník. Každopádne vo filme som tomu absolútne veril. Záver je skvelý a nebudem nič spoilovať, lebo to stojí za to vidieť. Myslím si, že tohtoročné Unfriended využilo tiež niektoré nápady, no poňali to viac hororovým štýlom. Toto je skôr thriller. Ja som si ho výrazne užil a nevidím dôvod nedať plný počet bodov. (11.08.2015)

Bavila mě forma, jakou je tenhle film natočen a to i navzdory tomu, že se jedná o čisté fantasy co se IT věcí týče. Pořád jsem si říkal "docela dobrý", Sasha Grey umí dokonce celkem i slušně hrát (a teď nemyslím orgasmus). V poslední třetině se ale něco zlomilo, film přestal dávat smysl a mě konečně došlo, že je to děsná hovadina. (27.12.2014)

Neuvěřitelně meta záležitost, u níž se obávám, že minimálně jedna z jejích rovin zůstane alespoň zčásti takříkajíc ztracena v překladu. A to bohužel hned ta nejočividnější a nejšťavnatější. Jen těžko bude náhoda, že v Open Windows hraje právě Sasha Grey, která koná určité povědomé věci, kariéra její postavy se nachází přesně v tom bodu, ve kterém se nachází a zároveň ve filmu vede kratičký telefonát s kamarádkou, jež jí říká: This is a critical moment in your career. You can’t blow this. The media is just waiting for you to fuck up again (a následuje ještě několik souvisejících vět). Slova oné kamarádky (respektive vykutáleného scenáristy) jsou volena velmi chytře a dvojsmyslně, čímž zřejmě mají odrážet buďto skutečnou touhu skutečných fanoušků Sashy Grey nebo - což je podle mě ještě pravděpodobnější - naopak její obavy (záleží na tom, z jakého úhlu se rozhodnete si ten monolog/dialog interpretovat). Za další z toho kouká satira dnešní všudypřítomné technofobie a paranoie, kdy si spousta lidí myslí, že právě oni jsou tak významní, že je někdo sleduje (v kontrastu k absolutnímu cynismu, když naopak oni sledují soukromí jiných). Určitě tu ta možnost existuje a dá se v případě potřeby použít (u recidivistů či jiných pochybných existencí), ale představa, že například tajné služby špehují řadové občany skrze telefon či webkameru případně Microsoft všechny své zákazníky, kteří vlastní některou z jejich konzolí a zároveň senzor Kinect, je poměrně absurdní. Že se opět jedná o evropsko-americkou koprodukci a že v ní opět hraje Elijah Wood tak trochu podivínského a zakřiknutého asociála jako v předloňském Maniakovi, a je instruován ke konání něčeho, co konat nechce jako v Grand Piano už je jen třešničkou na dortu. Ten kluk si vážně umí vybírat projekty jako nikdo jiný. Není to ani zdaleka dokonalé, ale je to dokonale uvědomělé, v některých momentech řekl bych až vysmívající se žánrovým filmům s jejich vševědoucími hrdiny a záporáky, kteří jsou přesto vždy o krok napřed (přičemž jediný, kdo je doopravdy napřed, jsou samotní autoři). Navíc si tvůrci s diváky neustále hrají a nebojí se jim připomínat, že jde jen o film (hudba k navození patřičné atmosféry nehraje pouze nám, ale i hlavní postavě a když ta se rozhodne ji vypnout, tak je prostě ticho; vidíme „nesmyslné“ záběry na oběť z kufru vozidla). A za to si zaslouží, abych jejich dítko mírně nadhodnotil a přihodil mu tu dejvickou čtvrtou hvězdu. 75% (02.10.2014)