Muž bez tváře

Podařená režijní prvotina Mela Gibsona, která by s menším počtem sentimentálních scén a s pomalejším vývojem vztahu dvou odlišných lidí mohla vyjít i na pět hvězdiček. Na jedné straně je tu mladý kluk toužící po vojenské akademii, na té druhé bývalý profesor, který se odhodlá udělat vše proto, aby ho na ni připravil. Ten první je psychicky labilní, uzavřený a potřebuje autoritu, ke které by po smrti svého otce mohl vzhlížet. Ten druhý byl zavržen společností pro svůj vzhled a už dávno rezignoval na boj s předsudky ostatních obyvatel města. Ten první je k němu zpočátku chová také, ale brzy v něm začíná vidět něco víc. Osobnost. Přítele. Možná i otce. Jenže lidé na jejich vztah nahlíží úplně jinak. Ostatně, jak si mohou vysvětlit, že malý kluk tráví celé dny a občas i noci u osamělého stárnoucího muže žijícího s jistým "hříchem" minulosti? Muž bez tváře je film o předpojatosti, kterou chováme vůči lidem od nás v nějaké drobnosti odlišným. O lidském chování, o důvěře, o přátelství. Přiznávám, že i já jsem původně nahlížela na Mela Gibsona hlavně jako na "toho napůl znetvořeného chlapíka", ale potom jako by se něco stalo... Je to divný. Už nevidím tvoje jizvy. Stěží můžu říct, že tam vůbec jsou. Je to stejné jako v životě, nejprve vidíte na člověku jen jeho vzhled, teprve potom si všímáte, jaký vlastně je. A Muž bez tváře je o tom, že bychom na ten první - vzhledový - dojem neměli hned dávat. (19.09.2007)

Když jsem tento film před několika lety viděla poprvé, zcela mě ohromil. Byl to pro mě nezapomenutelný zážitek, který mě uchvátil ať už svým tématem či smutným koncem. Ale roky plynou a lidé se mění. Po dalším zhlédnutí Muže bez tváře jsem byla dost překvapená, protože tento film nebyl zas tak perfektní, jak jsem si kdysi myslela, je především založen na emocích, které v divácích vyvolávají především pohledy na znetvořeného muže, jeho psychické stavy či vcelku dojemný vztah mezi ním a mladším chlapcem. (22.04.2011)

Muž bez tváře je snímkem, kde malý John Connor ukázkově a s klidem přehrává "Statečné srdce.":) Mel Gibson je dobrý, ale díky tomu, že jeho postava Justina McLeoda vyzní spíše klidně, disciplinovaně, toho herecky nenabízí tolik, jako role kurážného a zvídavého Chucka Norstadta, který se tak výrazně dostává do popředí. Nick Stahl je úžasný a přirozený a některé ty jeho myšlenky a projevy stojí fakt za to:) A zrovna v jeho případě si zase říkám, jak já nesnáším ty zmařené mladé talenty. Ach jo. Krásný film o jednom neobvyklém přátelství malého chlapce a bývalého učitele je zpracován zcela nenásilně, nehraje na city. Žádná prvoplánovost, jen skutečné lidské emoce, křivdy, názory a škatulky. Jak moc jsem si přála, aby pro ně film skončil dobře. Snímek pracuje se sympatiemi a antipatiemi svých postav a nechává diváky, aby si sami na některé z nich utvořili vlastní názor. "Mickey, to je docela zvláštní jméno pro psa. To je, jako kdyby se Godzilla jmenovala Bambi, že jo?", "Koukáš, jako kdyby tě vezla Brigitte Bardot."- "Ne, jenom… říkám si, že je to zvláštní." - "Co?" - "Jakože ty jizvy už nevidím, skoro bych řek, že už tam žádný nemáte..." (14.05.2016)

Chuck Norstad neprožívá šťastné dětství. Jeho matka stále nemůže nalézt svého životního partnera a prochází jedním rozvodem za druhým. Se starší sestrou Glorií se přímo nesnáší a využívají každé příležitosti k roztržce. Jeho vrstevníci jako by žili ve zcela jiném světě. Přesto má Chuck jeden životní sen, který ho žene kupředu: dostat se na leteckou akademii a kráčet ve šlépějích svého otce, kterého nikdy nepoznal. Potíž ovšem tkví ve skutečnosti, že Chuck není studijní typ a s otevřenou učebnicí příliš dlouho nevydrží. Na druhé straně zálivu žije v osamění McLoad. Pro svoji znetvořenou tvář a uzavřený způsob života je terčem posměchu, dohad i strachu místních obyvatel. Chuck při jednom ze svých výletů zavítá až k jeho chatě a po zjištění, že se jedná o bývalého profesora, snaží se ho přimět k hodinám doučování. Tím se otvírá dokořán cesta k poznání lidské duše i lidského charakteru. ● Přes velmi pozvolný rozjezd mě poslání a hlavní myšlenka filmu Muž bez tváře hluboce zasáhla. Až společnost začne své členy posuzovat nikoliv podle zevnějšku, ale podle skutečných hodnot, dočkáme se ráje na zemi. Myslím, že myšlenku nebylo ani nutné vyhrotit zkonstruovaným obviněním vůči morálnímu chování McLoada, které mělo za následek obvinění celé společnosti ze zaslepenosti a vrytých návyků táhnout se stádem. Ve filmu nelze přehlédnout ani krásný Citroen DS. ║1.7.2009║ (01.07.2009)

„Ľudia na minulosť myslia často, ale nech je, aká je, je preč.“ Príjemný, civilný, ale možno až príliš tuctový a miestami nudný režijný debut Mela Gibsona, ktorý sa svetu pokúsil dokázať, že nie je len akčný búchač, frajer a sexidol, ale i talentovaný režisér. Ale to dokázal až svojimi neskoršími filmami (Statočné srdce, Umučenie Krista, Apocalypto). Muž bez tváre je komorná dráma o dôležitých veciach, ale trochu jej ubližuje málo rázna réžia, scenár plný klišé a myslím si, že aj Gibson v titulnej úlohe. Posledná scéna s vojenskou slávnosťou (a „vodná teória“) patrí k mojim obľúbeným filmovým scénam, ale inak priemerná nostalgická melodráma. (29.09.2005)