Dobrodružství Barona Prášila

,,NA HORKÝ VZDUCH A FANTÁZIU ĎALEKO NEDOLETÍ." __ Na ,,Baróna Prášila" som sa už dlhodobo tešil, aj keď som vďaka viacerým komentárom predpokladal, že zrejme zažijem mierne sklamanie. Istým spôsobom sa to aj stalo, ale nehnevám sa. Svet excentrického cestovateľa a dobrodruha je s tým Gilliamovským spätý celý radom spoločných atribútov a elementov a určite tak patril medzi tých málo vizionárov, ktorí boli najvhodnejšími adeptmi na to, aby z pozície režiséra previedli tento príbeh na filmové plátno. Žiaľ, Gilliam sa síce vie slušne ponoriť do látky a odovzdať sa jej, celku však predsa len chýba väčší šmrnc a noblesná ľahkosť príznačná pre Barónov charakter. Mnoho scén (aj tých dejovo bohatších) preto vo filme často stagnuje, čím dve hodiny aj napriek neustále sa striedajúcim dobrodružstvám neubiehajú tak rýchlo, ako by mali. Ostáva sa teda len s otvorenými ústami kochať fantastickou formou a hudobnými či obrazovými odkazmi na všemožné predchádzajúce diela kinematografie. Vizuálna stránka je jedným slovom šperk a často skôr ,,priznané" efekty správne korešpondujú s komediálnou povahou príbehu. Krásna mladučká Uma Thurman, dokonale výbušný Oliver Reed .(1798. hodnotenie, 100. komentár k filmu) _ P.S. môj komentár č. 800 (29.12.2012)

Terry Gilliam je tak trochu cirkusák. Nemám rád cirkusy. Ale miluji Gilliama, je to asi mojí absolutní rozháraností, ale je to tak. Baron Prášil je (zatím) jeho největší realizace a možná pro něj osobně i jeho Opus magnum. To co mě na tomto filmu přivádí v nevěřící úžas je přehršle nápadů a obrovská míra fantazie, která doslova vyskakuje z každého políčka. Jednotlivé epizody Baronova vyprávění jsou pastvou pro oko a mají neskutečný vizuální a snový náboj. Gilliam není nejlepší režisér na světě, ale jako strojvůdce vlastní imaginace, dokáže do svojí lokomotivy doslova futrovat lopaty fantazie a je mu tak trochu jedno, že vlaku možná bouchne kotel, hlavně když to sviští. Ač film vznikl již před více jak dvaceti lety, jasně zde vidíte scény které přinejmenším inspirovaly dnešní velkofilmy (např. Pán Prstenů, Harry Potter atd.). Film vznikal s obrovskými problémy, tak jak je u Gilliama zvykem a to se možná trochu podepsalo na tempu vyprávění. Některé scény jsou až tak nestandardní, až nepřipravené diváky vykolejí (zvláště ty na měsíci), pak je tu velké ALE u zaměření filmu, pohádka to je, ale dětem z toho moc nezůstane, takže asi pohádka jen pro dospělé. Režie jako taková by zasloužila více citu pro příběh a tempo, Gilliam chvílemi kašle na nějaké směřování a dramatické oblouky a jen se opájí vlastní geniální scénikou. A něco Vám řeknu, já mu to žeru. Kašlu na nedokonalosti, protože u tohoto filmu je překryje nádherná opona a duch vítězí nad hmotou a kopá jí s rozběhem do zadku. 85% (31.03.2009)

Ze začátku mi film přišel velmi povedený se zajímavou atmosférou a krásnými optimistickými myšlenkami, ale zhruba od příletu barona Prášila na Měsíc se film dostává do strašného zmatku a až příliš často se zasekává v nepříliš zajímavých scénách. Jednoduše řečeno, je to trochu nuda bez zajímavější atmosféry či myšlenky. I když chápu záměr režiséra, který byl určitě pěkný a zajímavý, moc kvalitně se ho zrealizovat nepovedlo. (20.09.2013)

Možná existence Barona Prášila závisí na tom, jestli žijí jeho příběhy, jestli v něj někdo věří ... jestli si věří on sám. Co se mě týká, mám určité pochybnosti - o sobě ... i o něm. Nejsem si jistá, jestli má srdce - tím nemyslím to průměrné, opatrné a zpátečnické srdce obyčejného smrtelníka, ale to PRAVÉ srdce pravého fanfaróna, furiantské a trochu samolibé - srdce, které dokáže pohnout nebem i Zemí, které nerespektuje fyzikální zákony, protože s naprostou samozřejmostí očekává, že budou respektovat jeho. I takové srdce může časem zestárnout - unavené a opotřebované může začít dokonce i pochybovat, ale vždycky ho lze poznat ... na první pohled. Jenomže tady jsem s mírnými rozpaky sledovala Barona Prášila, kterak není Baronem Prášilem - jen HRAJE ÚLOHU Barona Prášila. Kterak má k dispozici velkolepou výpravu, důmyslné kulisy i dostatek svérázných, více i méně důležitých postav a postaviček pro všechny myslitelné vedlejší role ... a přitom se soustředí jen na sebe, na své pózy, slova, gesta - jeho mysl se úporně snaží rozluštit nelehkou hádanku, zda se stát pohádkou pro děti nebo pro dospělé. Jakoby zapomněl, že NA TOM nezáleží, že důležité je jen jedno: Zůstat sám sebou ... ve světě fantazie, kde nic není nemožné, kde se mohou splnit všechna tajná přání ... kde lze obelstít i smrt ... (03.01.2013)

Keď som dopozeral Barona Prášila, zalial ma pocit sklamania. A to určite nie preto, že by som bol videl zlý film (ten sa snáď na základe dobrodružstiev Barona Prášila ani nedá natočiť), ale preto, že spôsob akým sa rozhodol TERRY GILLIAM vyrozprávať Prášilove dobrodružstvá považujem za absolútne nevhodný. Námet Barona Prášila predsa nie je určený na príliš osobitý film, ale na klasicky vyrozprávaný príbeh a to si Gilliam asi neuvedomil. Úvodné minúty totálne mrhá na bezvýznamné scény a nad záverom sa mi už radšej ani nechce rozmýšlať. Na druhej strane film obsahuje aj niekoľko nezabudnuteľných prvkov, akými sú napr. výprava, postavy alebo filmové momenty typu scéna so sultánom, na Mesiaci alebo v sopke. Väčšina z týchto prvkov je ale daná predlohou a nie prácou filmových tvorcov, ktorý nedokázali dodať filmu ako celku potrebnú iskru. Taktiež som sklamaný z Kamenovej hudby, ktorá je na film takéhoto typu nevýrazná. Skrátka hnevám sa na Gilliamov film, lebo verím, že knižná predloha nám ponúkla námet, ktorý je ako šitý na vznik filmového klenotu. (21.11.2004)