Dobrodružství Barona Prášila

Terry Gilliam je tak trochu cirkusák. Nemám rád cirkusy. Ale miluji Gilliama, je to asi mojí absolutní rozháraností, ale je to tak. Baron Prášil je (zatím) jeho největší realizace a možná pro něj osobně i jeho Opus magnum. To co mě na tomto filmu přivádí v nevěřící úžas je přehršle nápadů a obrovská míra fantazie, která doslova vyskakuje z každého políčka. Jednotlivé epizody Baronova vyprávění jsou pastvou pro oko a mají neskutečný vizuální a snový náboj. Gilliam není nejlepší režisér na světě, ale jako strojvůdce vlastní imaginace, dokáže do svojí lokomotivy doslova futrovat lopaty fantazie a je mu tak trochu jedno, že vlaku možná bouchne kotel, hlavně když to sviští. Ač film vznikl již před více jak dvaceti lety, jasně zde vidíte scény které přinejmenším inspirovaly dnešní velkofilmy (např. Pán Prstenů, Harry Potter atd.). Film vznikal s obrovskými problémy, tak jak je u Gilliama zvykem a to se možná trochu podepsalo na tempu vyprávění. Některé scény jsou až tak nestandardní, až nepřipravené diváky vykolejí (zvláště ty na měsíci), pak je tu velké ALE u zaměření filmu, pohádka to je, ale dětem z toho moc nezůstane, takže asi pohádka jen pro dospělé. Režie jako taková by zasloužila více citu pro příběh a tempo, Gilliam chvílemi kašle na nějaké směřování a dramatické oblouky a jen se opájí vlastní geniální scénikou. A něco Vám řeknu, já mu to žeru. Kašlu na nedokonalosti, protože u tohoto filmu je překryje nádherná opona a duch vítězí nad hmotou a kopá jí s rozběhem do zadku. 85% (31.03.2009)

Kdo jiný by měl na plátno převést příběhy fantasty Barona Prášila než Terry Gilliam? A udělal to znamenitě a přes u něj tradiční obrovské produkční problémy až výborně. Film je famózní přehlídkou imaginace ex-pythona, opulentní výpravy, fantastických kostýmů, různých nestvůr, monster a bizarních prostředí, v nichž naprosto vyniká nekonečná Gilliamova fantazie a smysl pro absurdní situace. Pasáže na Měsíci patří k absolutním vrcholům a jsou vskutku fascinující, strhující a dodnes naprosto unikátní a originální. Po celou dobu navíc nechybí svižné tempo, v němž se toho děje tolik, že je těžké to postřehnout a divák by se tím pádem neměl nudit. V hlavní roli vyniká John Neville, vedle něhož nejde přehlédnout svůdně a lolitkovsky krásnou Umu Thurman, typicky zábavného Erica Idlea a v neposlední řadě i roztomilou a sympatickou Sarah Polley. Zvláštní pozornost pak zasluhuje krace Robina Williamse, která je výtečná a přesně odpovídá jeho komickému založení. Jestli na něco snímek doplácí, pak na to, že je až moc dada a scénář v něm prakticky neexistuje, protože jde o sled jednotlivých scén, které vzhledem k vypravěči postrádají elementární logiku, nedávají smysl a někdy jsou až přestřelené. Ani humor asi nefunguje vždy tak, jak si tvůrce představoval, to už ale tolik nevadí. The Adventures of Baron Munchausen není nejlepší Gilliamův počin, nejvíc ale vystihuje jeho podstatu a to, o čem jeho filmy bývají. Vždyť on sám je takový Baron Prášil. 70 % (24.06.2019)

Tak trochu jiný příběh, než je klasika všech klasik Baron Prášil (1961) od Karla Zemana. Nelze to srovnávat, John Neville není Miloš Kopecký. Výprava, kostýmy, obsazení, to vše je shlédnutelné, jen tomu chybí kus emočního prožitku a dobrodružství tak jako u Zemana. Spíš mi to připomíná poněkud děsivého Hooka. (01.11.2013)

Krásná ukázka neskutečné obrazotvornosti v režisérských rukách Terryho Gilliama. Ačkoliv jsem se u jeho Žvahlava bavil o něco víc, tahle prášilovská jízda je taky hodně koukatelná. Příběhem pohádka, místy možná nevhodná pro děti ("Musím regulovat přílivy a řídit planety, nemám čas na plynatost a orgasmy."), ale pořád prostě pohádka. A díky za Erica Idlea, že sem přesunul alespoň trochu té montypythonovštiny ("Je v téhle rybě doktor?"), a díky za Robina Williamse, prostě proto. (03.02.2015)

Samozřejmě nelze se ubránit srovnání se Zemanem. I zde si vizuální stránka zaslouží absolutorium (s přihlédnutím rozdílu přes 25let), příběh je ale zdlouhlavější, ne tak přímočarý, ale hlavně mi tu chybí charizma herců jako Kopecký, Werich či Höger. Tady se mi líbil akorát Pryce a Williams. Gilliam na to navíc musel vynaložit nesrovnatelně víc prostředků, což vzhledem k pochopitelnému nezájmu v USA, muselo film odsoudit k obrovskému finančnímu propadáku. 72% (08.01.2006)