Dobrodružství Barona Prášila

Možná existence Barona Prášila závisí na tom, jestli žijí jeho příběhy, jestli v něj někdo věří ... jestli si věří on sám. Co se mě týká, mám určité pochybnosti - o sobě ... i o něm. Nejsem si jistá, jestli má srdce - tím nemyslím to průměrné, opatrné a zpátečnické srdce obyčejného smrtelníka, ale to PRAVÉ srdce pravého fanfaróna, furiantské a trochu samolibé - srdce, které dokáže pohnout nebem i Zemí, které nerespektuje fyzikální zákony, protože s naprostou samozřejmostí očekává, že budou respektovat jeho. I takové srdce může časem zestárnout - unavené a opotřebované může začít dokonce i pochybovat, ale vždycky ho lze poznat ... na první pohled. Jenomže tady jsem s mírnými rozpaky sledovala Barona Prášila, kterak není Baronem Prášilem - jen HRAJE ÚLOHU Barona Prášila. Kterak má k dispozici velkolepou výpravu, důmyslné kulisy i dostatek svérázných, více i méně důležitých postav a postaviček pro všechny myslitelné vedlejší role ... a přitom se soustředí jen na sebe, na své pózy, slova, gesta - jeho mysl se úporně snaží rozluštit nelehkou hádanku, zda se stát pohádkou pro děti nebo pro dospělé. Jakoby zapomněl, že NA TOM nezáleží, že důležité je jen jedno: Zůstat sám sebou ... ve světě fantazie, kde nic není nemožné, kde se mohou splnit všechna tajná přání ... kde lze obelstít i smrt ... (03.01.2013)

Film volně vychází z knihy spisovatele Rudolfa Ericha Raspeho ´The Surprising Adventures of Baron Munchausen´ z roku 1785. Nevěděla jsem, co čekat od filmu, který začíná uprostřed války s Turkem a zároveň se odehrává divadelní představení, které vyžaduje obrovskou představivost od diváka. Fantasie příběhu a zanícených zúčastněných mě však vtáhly do děje. Baron Munchausen se vydává s malou Sally Saltovou na cestu, aby vyhledal svoje bývalé společníky a s nimi pak Turka porazil. Nejprve zamíří na Měsíc, kde najdou Bertholda, nejrychlejšího běžce na světě. Pak utečou do podzemí k bohu Vulcanovi, kde objeví siláka Albrechta. Tady se mi líbila hudba. Na to se dostanou na moře, kde se setkají s Gustavusem, který má vyjímečný slech, Adolphusem, střelcem s vynikajícím zrakem, a baronovým věrným koněm Bucephalusem. Baron se třikrát setká s Andělem Smrti, ale pokaždé se mu podaří uniknout. Svoji smrt najde až zpátky ve městě. Munchausenovo cestování a boje před městem se střídají s jeho vyprávěním před diváky. Stejně jako legendy doplňují historii a je těžké je pak oddělit. Svět je hektický a pokrytecký. Mnoho lidí se z něho snaží uniknout alespoň díky své představivosti. Takový paralelní život není pro každého, stejně jako tento film. (01.04.2015)

Sice mám mnohem radši ty Gilliamovy filmy, kde je imaginace ve službách dalšího sdělení a neodkazuje tak nějak sama na sebe (Brazil, Král Rybář, 12 opic), přesto mě jeho Baron Prášil po počátečním váhání vtáhl do děje a dal mi znovupocítit prostor nevázaného dětského fantazírování. Vizuálně skutečně rozmařilý počin, který obsahově místy pokulhává (prakticky stejná zápletka z Měsíce i Etny), jako by v baronových báchorkách občas příliš převážilo chlubilství nad invencí, s prostinkou, nicméně přehlednou dějovou kostrou a příběhem, který nakonec i svým poselstvím zasáhne víc než zmatené eskapády Gilliamova posledního filmu (Imaginárium dr. Parnasse). (06.02.2011)

Fantastický film, ovšem nemůžu dát pět, prostě nejen že se k tomu moc nemám, ale také cítím, že ten film na všechny prostě nedosahuje. Možná je to tím neokoukaným stylem Gilliamových filmů, možná něčím jiným, nevím čím, ale to je jedno. Co není jedno, to je zážitek. A ten byl velký. Ne ve všech částech stejný - někdy to působilo roztahaně, někdy zbytečně, ale jako celek je Dobrodružství barona Prášila velmi příjemným požitkem. Neokoukaná a notně fantasy zápleka, jedinečný obrazový styl Terryho Gilliama, výborná hudba, skvělí herci - hlavně pak mistrovský John Neville a hlava Robina Williamse, Krále Měsíce. (jak pravdivé). Má to parádní atmosféru, neuvěřitelný příběh působí uvěřitelně (stejně jako všechno ostatní v tomhle filmu), jen ke konci už mě to tak nebavilo, ale zatím to vypadá, že tenhle neduh mají všechny Gilliamovy filmy. Každopádně mě se to z nemontypythonovských věcí zatím líbilo asi nejvíc a rozhodně se podívám znovu, protože nejen že to třeba víc ocením, ale takí proto, že se takových filmů točí opravdu málo. Nádherný skvost, mix mnoha žánrů, díky příběhu to zaujme i děti, protože to poletování po Měsícíí se opravdu nedá zapomenout. Tomuto osobitému režisérovi, jedinečné osobnosti ve svém oboru, začínám přicázet na chuť čím dál víc. 86%. (27.01.2015)

Na Gilliamově Prášilovy jsou vydět všechny peníze, které do něj byly investovány. Bohužel méně je někdy přece jen více a milý Terry to tentokrát se svou nespoutanou fantazií trochu přepískl. Možná je to tím, že jako Čech musím srovnávat se Zemanovým snímkem, ale Gilliam nedokázal filmu dát nějaký jednotící prvek. Všechno je to naprosto střeštěné a děj se v tom nějak ztrácí. Rozhodně nevyčítám nic scénáři, ale hospodaření s penězi, které někde působí naprosto úžasně (měsíční sekvence) a někde trochu lacině (velká ryba). Kdyby byly všechny scény natočeny jednotným stylem (jak to uměl třeba... Zeman:-) , byl by se tento baron Prášil zařadil po bok českého vzoru. Takto na něj zbývá druhé, leč stejně krásné, místo. Pozdější shlédnutí: na filmu je udivující to megalomanské měřítko dekorací a výtvarného zpracování. ..když člověk nesrovnává se Zemanem, tak vidí film, který se svou invencí vymyká drtivé většině současné produkce. (09.10.2004)