Dobrodružství Barona Prášila

Sice mám mnohem radši ty Gilliamovy filmy, kde je imaginace ve službách dalšího sdělení a neodkazuje tak nějak sama na sebe (Brazil, Král Rybář, 12 opic), přesto mě jeho Baron Prášil po počátečním váhání vtáhl do děje a dal mi znovupocítit prostor nevázaného dětského fantazírování. Vizuálně skutečně rozmařilý počin, který obsahově místy pokulhává (prakticky stejná zápletka z Měsíce i Etny), jako by v baronových báchorkách občas příliš převážilo chlubilství nad invencí, s prostinkou, nicméně přehlednou dějovou kostrou a příběhem, který nakonec i svým poselstvím zasáhne víc než zmatené eskapády Gilliamova posledního filmu (Imaginárium dr. Parnasse). (06.02.2011)

Až po shlédnutí Gilliamova Barona Prášila mohu docenit genialitu tohoto nadčasového díla. Tím však nechci tvrdit, že Zemanův film pokulhává za britským ztvárněním, spíš jsem ho jako dítě nedovedl plně docenit. Baron Munchausen Terryho Gilliama je velkolepá, vtipná, pro autora typicky bizardní, ale navýsost vkusná podívaná s velmi zajímavým hereckým obsazením. ____"Dneska je to samá logika a rozum. Věda. Pokrok. Zákony hydrauliky. Zákony sociální dynamiky. Zákony toho a onoho. Není tu místo pro třínohé Kyklopy z jižních moří. Ani pro okurkové stromy a oceány vína. Ani pro mě!“ (28.07.2009)

Kdo jiný by měl na plátno převést příběhy fantasty Barona Prášila než Terry Gilliam? A udělal to znamenitě a přes u něj tradiční obrovské produkční problémy až výborně. Film je famózní přehlídkou imaginace ex-pythona, opulentní výpravy, fantastických kostýmů, různých nestvůr, monster a bizarních prostředí, v nichž naprosto vyniká nekonečná Gilliamova fantazie a smysl pro absurdní situace. Pasáže na Měsíci patří k absolutním vrcholům a jsou vskutku fascinující, strhující a dodnes naprosto unikátní a originální. Po celou dobu navíc nechybí svižné tempo, v němž se toho děje tolik, že je těžké to postřehnout a divák by se tím pádem neměl nudit. V hlavní roli vyniká John Neville, vedle něhož nejde přehlédnout svůdně a lolitkovsky krásnou Umu Thurman, typicky zábavného Erica Idlea a v neposlední řadě i roztomilou a sympatickou Sarah Polley. Zvláštní pozornost pak zasluhuje krace Robina Williamse, která je výtečná a přesně odpovídá jeho komickému založení. Jestli na něco snímek doplácí, pak na to, že je až moc dada a scénář v něm prakticky neexistuje, protože jde o sled jednotlivých scén, které vzhledem k vypravěči postrádají elementární logiku, nedávají smysl a někdy jsou až přestřelené. Ani humor asi nefunguje vždy tak, jak si tvůrce představoval, to už ale tolik nevadí. The Adventures of Baron Munchausen není nejlepší Gilliamův počin, nejvíc ale vystihuje jeho podstatu a to, o čem jeho filmy bývají. Vždyť on sám je takový Baron Prášil. 70 % (24.06.2019)

Možná existence Barona Prášila závisí na tom, jestli žijí jeho příběhy, jestli v něj někdo věří ... jestli si věří on sám. Co se mě týká, mám určité pochybnosti - o sobě ... i o něm. Nejsem si jistá, jestli má srdce - tím nemyslím to průměrné, opatrné a zpátečnické srdce obyčejného smrtelníka, ale to PRAVÉ srdce pravého fanfaróna, furiantské a trochu samolibé - srdce, které dokáže pohnout nebem i Zemí, které nerespektuje fyzikální zákony, protože s naprostou samozřejmostí očekává, že budou respektovat jeho. I takové srdce může časem zestárnout - unavené a opotřebované může začít dokonce i pochybovat, ale vždycky ho lze poznat ... na první pohled. Jenomže tady jsem s mírnými rozpaky sledovala Barona Prášila, kterak není Baronem Prášilem - jen HRAJE ÚLOHU Barona Prášila. Kterak má k dispozici velkolepou výpravu, důmyslné kulisy i dostatek svérázných, více i méně důležitých postav a postaviček pro všechny myslitelné vedlejší role ... a přitom se soustředí jen na sebe, na své pózy, slova, gesta - jeho mysl se úporně snaží rozluštit nelehkou hádanku, zda se stát pohádkou pro děti nebo pro dospělé. Jakoby zapomněl, že NA TOM nezáleží, že důležité je jen jedno: Zůstat sám sebou ... ve světě fantazie, kde nic není nemožné, kde se mohou splnit všechna tajná přání ... kde lze obelstít i smrt ... (03.01.2013)

Film volně vychází z knihy spisovatele Rudolfa Ericha Raspeho ´The Surprising Adventures of Baron Munchausen´ z roku 1785. Nevěděla jsem, co čekat od filmu, který začíná uprostřed války s Turkem a zároveň se odehrává divadelní představení, které vyžaduje obrovskou představivost od diváka. Fantasie příběhu a zanícených zúčastněných mě však vtáhly do děje. Baron Munchausen se vydává s malou Sally Saltovou na cestu, aby vyhledal svoje bývalé společníky a s nimi pak Turka porazil. Nejprve zamíří na Měsíc, kde najdou Bertholda, nejrychlejšího běžce na světě. Pak utečou do podzemí k bohu Vulcanovi, kde objeví siláka Albrechta. Tady se mi líbila hudba. Na to se dostanou na moře, kde se setkají s Gustavusem, který má vyjímečný slech, Adolphusem, střelcem s vynikajícím zrakem, a baronovým věrným koněm Bucephalusem. Baron se třikrát setká s Andělem Smrti, ale pokaždé se mu podaří uniknout. Svoji smrt najde až zpátky ve městě. Munchausenovo cestování a boje před městem se střídají s jeho vyprávěním před diváky. Stejně jako legendy doplňují historii a je těžké je pak oddělit. Svět je hektický a pokrytecký. Mnoho lidí se z něho snaží uniknout alespoň díky své představivosti. Takový paralelní život není pro každého, stejně jako tento film. (01.04.2015)