Dobrodružství Barona Prášila

Tak nevím, jestli vyčítat Gilliamovi, že jeho pojetí barona Prášila je jiné než Zemanovo a srovnávat je, neznamená, že se pisatel zpronevěřuje předmětu svého obdivu – nespoutané fantazii a právu na osobité vidění a vypravování. Dobrodružství barona Prášila je pro mě film pro radost. Radost z obrazotvornosti a z umění přenést ji na plátno. Gilliam nabízí řadu poetických a svérázných obrazů – pythonovské jezdící domy na Měsíci, proměna hvězdné oblohy ve vodní hladinu a písek či krásné Zrození Venuše, které by bylo srovnatelné s Botticellim, kdyby měla Sandrova modelka lepší postavu. Nebo naopak motiv děsivé Smrtky (scénu, kdy ji baron letící na dělové kouli míjí na cestě k obléhanému městu, jsem si pamatoval celé roky) pronásledující barona Prášila jako toho, kdo se vzpírá její moci, a možná i jako někoho, kdo je přežitkem v novém věku - ve věku rozumu. (01.02.2013)

Sledovat dokument o natáčení je skoro stejně tak dobrodružné, jako sledovat film samotný. Na místo obvyklého plácání po ramenou jak každý dělal "great stuff", je to od počátku Golgota a Waterloo v jednom. Hořká a trnitá cesta produkčním labyrintem a totální tvůrčí disharmonií. A je opravdu zázrak, že jako Waterloo skončil jen film samotný a ne Terry Gilliam. Jeho anděl strážný musí být bezmezný filmový fanda. (31.07.2009)

Začátek byl pro mě zklamání a měl jsem problém film dokoukat, ale film od druhé poloviny chytil druhý dech a trochu spravil pokažený dojem. Děj je možná až moc překombinovaný. Na filmu vyniká přesně to, proč je Terry Gilliam můj oblíbenec, a to neuvěřitelně silná vizuální stránka, skoro každý záběr je pastva pro oči. Příběhy jsou skutečné, dokud jsou lidé, kteří jim věří. (27.10.2006)

Gilliam v krystalické podobě - velkohubý, přetékající nápady, jež by i dnes bylo problém zrealizovat, ale plný energie, která z filmu vyzařuje každým svým dobrodružným pórem. Film o představivosti i síle vyprávění, s nádhernou hudbou Michaela Kamene, esencí krásy v podobě Venuše, jednou z nejpůsobivějších dětských hereček Sarah Polley...mnohé další, nabaluje se to podobně, jako když Prášil do své družiny sbírá jednoho bláznivého dědka za druhým, aby vytvořili partu jako za mladých let a nakopal Turkům zadek. Tohle jsou Expendables :-D, z chaosu vzešlí hrdinové. (04.09.2010)

Krásná ukázka neskutečné obrazotvornosti v režisérských rukách Terryho Gilliama. Ačkoliv jsem se u jeho Žvahlava bavil o něco víc, tahle prášilovská jízda je taky hodně koukatelná. Příběhem pohádka, místy možná nevhodná pro děti ("Musím regulovat přílivy a řídit planety, nemám čas na plynatost a orgasmy."), ale pořád prostě pohádka. A díky za Erica Idlea, že sem přesunul alespoň trochu té montypythonovštiny ("Je v téhle rybě doktor?"), a díky za Robina Williamse, prostě proto. (03.02.2015)