3096 dní: Příběh Nataschi Kampuschové

Mám jedinou připomínku, která mi na filmu vadila - a to sice přerod 10 leté Natasche na její 14 letou verzi a jinou herečku. Věřím, že není jednoduché najít za a) dobrou herečku, která tohle zahraje a za b) ještě podobnou té předchozí, ale zatímco 10letá vypadala vážně na 10, její 14 letá alternace (ztvárněná v té době 33 letou herečkou) mi prostě moc neseděla. No ale to přejdu. Důležité je, že se zde povedlo nastínit ten příběh fakt autenticky a já zbytek víkendu strávil hledáním původním zpráv a fotografií z domu smutku. Vážně děsivé, level úchylky a kompulzivní obsese deset z deseti................... moje hodnocení = 8 z 10. (18.02.2021)

Opět silný téma a opět stejný problém jako u posledně viděného Cleveland Abduction. Ani tento film u mě nedokázal vyvolat ty potřebný emoce. Antonia Campbell-Hughes nastupuje na scénu až v 37 minutě. Poté co vystřídá svou mladší kolegyni kterou si zahrála Amelia Pidgeon. Antonia Campbell-Hughes zahrála svou roli celkem dobře. Snímek mě začal bavit mnohem víc s jejím příchodem na scénu. Ikdyž si paradoxně myslím, že podobnost se skutečnou Nataschou Kampusch byla trefa víc u mladší herečky. Stejně jako u výše zmíněného Cleveland Abduction i tomuhle kousku na téma únos (podle skutečné události) dávám 3 hvězdy. (30.10.2021)

Inu, správný Rakušan pěstuje ve svém sklepě nějakou dívku nebo incestní rodinu, a síla tohoto výroku podporuje, až snad národní hrdost místních slova, že tato dvojice je jedna z nejslavnějších Rakušanů. Wolfgang si zde tvořil svou malou princeznu, která byla spíše drzá a divím se, že na ní měl Wolfgang nervy. A jak si svou květinku připravoval na soulož, můžeme vidět strasti obou stran. Ze začátku byl strýček Píček hodný, četl pohádky, obstarával jídlo. Později přes mnohé rebelie měl Natashu spíše za věc, která mu patří. Nahrazovala myčku, pračku, nafukovací pannu. A o tom film je, nehledejte žádné pikantnosti, i herecké obsazení je... poněkud slabší, prostě opocená čela a stud v očích. Děj také byl méně výrazný, sondáž do mysli penisu Wofganga se nekonala, prostě pár momentů z jejího únosu. (28.11.2016)

Když vezmu v úvahu, že se jedná o skutečný a pravdivý příběh, mrazí mě. To, co mala Natascha musela prožít se nedá vůbec představit. Ohledně filmu, nemyslím si, že by němečtí herci byli špatní..Třeba Antonia byla opravdu opravdová..pochmurně temná kamera taky nebyla špatná..Jen se mi zdálo, že se tak nějak všechno točilo v kruhu..ze kterého se nedalo už vykročit. Ale dobrá práce. (05.07.2014)

Musím přiznat, že mě to chytlo od počátku, ona tragičnost a pocit skutečně prožité události táhne jak Magneto bez rozdílu. Co mi zde chybělo a nenašla jsem to ani ve starých odkazech a článcích, je psychologický rozbor osobnosti únosce. Je jasné, že na jeho úchylce měla největší podíl výchova matky, ale není zřejmé, zda byla příliš úzkostná, despotická či bez lásky, ale asi vše dohromady. Natascha patrně PTSP netrpí, jinak by se nedokázala pustit ani do knihy, natož do tak intimního filmového zpracování. Na jedné straně jí fandím a přeji další normální život, na druhé je evidentní, že by neměla mít vzhledem k prožitému těžkému traumatu a v zájmu oboustranné bezpečnosti raději nikdy děti . (01.07.2014)