Michael

intenzívne zahrané, skľučujúce, precízne postavené, vo forme ovplyvnené tým najlepším z hanekeho, v obsahu tým najzvrhlejším z rakúska, v závere neskutočne potešiteľne obdarené úprimnou autorskou iróniou, a celý, celučičký čas viac ukrývajúce ako ukazujúce a práve preto tak nehorázne klaustrofobicky dusné. a (nielen ako debut) perfektné. (11.11.2011)

Všechno bylo precizně a na hraně ukočírované, ale stejně vás bude mrazit ještě dlouhou dobu po tak děsivém filmu. Jak struhadlo na moje srdce působil celou dobu, kde jsem se cítila strašně bezmocně a zoufale při vědomí, že takové osoby byly, jsou a budou a kde veřejnost o nich ani neví. Může to být váš soused, váš bratr, váš kolega, syn....hrůza. Vůbec nebylo zapotřebí množství slov, což byl velmi dobrý režijní tah. Nepodcenil diváka, ono opravdu není těžké domýšlet se i když v tomto případě jsem se tomu naopak urputně bránila. Markus Schleinzer je zřejmě i velmi dobrý psycholog, protože ten chlad a zrůdnost Michaelovy osoby na mě čišela z každého záběru. Konec byl také velmi geniálním tahem, přesto tenhle film už vidět znovu rozhodně nechci. (22.05.2014)

Zralý, soustředěný a precizní debut castingového režiséra Jessicy Hausner a Michaela Hanekeho. Pověst, že se jedná o plagiát Hanekeho stylu je falešná. Schleinzer se svým mistrem nechal v mnohém poučit (prudký střih, chladná, analyzující kamera, televizní zpravodajství v podkresu), ale jde svou cestou. Zdaleka není tak chirugicky precizním patologem děje, nebojí se do něj ponořit, použít sarkasmus, více propojit události a nedělat jen úsečné hanekovské fragmenty náhody. Michael je strhujícím ponorem do abnormální normálonosti pedofila. Navzdory vyhrocenému tématu má uměřený a civilní tón, dokáže se vcítit a nemanipuluje. Hypnotický sled scén v závěru graduje a končí typickým střihem "do tempa" přesně ve chvíli, kdy končit má. Vedle Dresenovy Konečné uprostřed cesty jasný vrchol 46. ročníku MFF Karlovy Vary. (06.07.2011)

Strašně se to snaží o Hanekeho, ale chybí tomu něco, co by z té naprosto chladné atmosféry udělalo silnější zážitek. Tohle je silné už jen tématem, ale mám pocit, že Schleinzer se spokojil jen s ním a specifickou formou. Přitom se s tím určitě dalo víc pracovat - nějaká psychologie zde ani být nemůže, protože je brzo jasné, že pro Michaela je pedofilie priorita číslo 1 a že se skoro s nikým nebaví je jen a jen jeho vina, děj je gradovaný dost nahodile a i když zde není nouze o překvapení, důvěryhodnost tomu místy značně chybí a celkově mi přijde zvláštní to nestranně působící ladění, které tu nemá moc smysl, když jsou role předem dané a Michael je prostě zrůda. Ještě že tak, film soucítící s pedofilem, který navíc drží doma unesené děcko, to bych fakt asi nezkousl, ale stejně mám kvůli výše vypsaným mínusům problém jít přes 3 hvězdy. Nutno ale uznat, že tu je překvapivě i pár vtipných scén (hlavně ta, kde si Michael zpívá Sunny od Boney M :D) a že to na Rakušáky nebylo až tak úchylné jak jsem se obával. Silné 3* (18.05.2022)

Asi jsem čekal poněkud jiné zpracování tématu, který není ve filmech vzácností, než jsem dostal. Po herecké stránce nemám co vytknout a samozřejmě motiv únosu je stále aktuální, tudíž je dobře, že ho kinematografie zohledňuje. Jenže pomalé tempo, jež pro mne postrádalo napětí, a naprosto otřesný vizuál evokující mi české TV inscenace 80. let mě otrávily. Ano, film tak připomíná spíše hraný dokument, ale ty mě v tomhle případě nebaví. Pár děsivějších momentů se našlo - cesta do lékárny, kopání jámy či lov mezi diváky, ale to pro mě bylo málo. Jakási civilnost dává filmu sílu, ale pokud máte nakoukáno, nijak vás to neohromí. Pokud se zde zmiňuje Haneke, tak ano, měl jsem podobné pocity jako z jeho Funny Games (oba filmy), co mě, na rozdíl třeba od Pianistky, rovněž nebavily. Závěr připomene, možný spoiler, Schrödingerovu kočku a nevadil mi. (23.06.2023)