Brazil

Konečně jsem si splnil povinnost filmového fanouška...(Anglie)....a jak jsem se těšil !!!!....Film skončil a nic.... Zřejmě jsem si v očekání něčeho, postavil laťku hodně vysoko. Nebo byl problém ve zbytečné složitosti a přeskakování rovin. Určitě jako memento odsouzení systému pro mladou generaci zabere. Umělecký počin jakbysmet, bohužel já celou dobu vše sledoval opodál a nemohl se dostat do děje. Malinko to naznačil Tsunami_X, ale podle svého. Především píseň Brazil, která mi byla vždy příjemná, mě tím věčným pouštěním jak na flašinetu pěkně zprotivili. Bylo toho všeho jaksi hodně a krkolomné. Stále mě Gilliam připomínal pejska a kočičku, jak pekli dort..Anebo, ne??..Abych vás moc netrápil, zřemě se na to mrknu ještě jednou....znova a lépe..... (03.08.2004)

Ze své nomádské povahy kosmopolita Terry Gilliam spředl filmovou síť utkanou z tolika inspiračních zdrojů, že se v ní možná trochu ztrácí to, proč vlastně tahle síť byla stvořena. Utopická groteska Brazil se volně inspirovala v mnohém... 1. George Orwell a jeho geniální román 1984 (jestliže Terry Gilliam prohlašuje, že knihu sice četl, ale nebyla mu vzorem, tak si tomu dovolím v našem mediálním věku tak trochu nevěřit...). Zpodobnění totalitního režimu v Británii nedaleké budoucnosti, protkané sítí ministerstva čehokoliv, svítící obrazovky (Velkého bratra) v každé domácnosti a v každém pokoji (příznačný začátek filmu), milenecký motiv hlavního páru atd, to vše spojuje obě díla více než explicitně. Sám vnímám Brazil jako volnou variaci na téma Orwellovy knihy... 2. Groteskní podstata díla Franze Kafky - a to především jeho Proces, celý umně vykonstruovaný zločin, z kterého byl Josef K. obžalován a souzen a jehož podstatu se nikdy nedozvěděl, to vše se odráží v nesmyslných obviněních nevinných postav téhle utopie, v níž jsou lidé zatýkáni na základě podobně znějícího jména a zabíjeni na základě ,,nehody" při ,,práci" s elektrickým proudem (mimochodem Orwellovský newspeak). Navíc prostor ministerstva - obrovské ,,tovární" haly plné nosných sloupů, jako by vypadl z Kafkova vyobrazení půdní ,,soudní" lokace (i zde je hala umístěna téměř na půdě - v 30. patře...) 3. Klasická hollywoodská éra 30. a 40. let v čele s kultem Humphreyho Bogarta (styl oblékání hlavního hrdiny Sama) především v legendární Casablance (romantický milostný osudový příběh našeho páru, ale i ohrožení totalitarismem...), jakož i klasických děl ostatních (filmy bratrů Marxových atd.) 4. Metropolis - tohle vizuálně podmanivé dílo Fritze Langa ovlivnilo vizuální podobu nejednoho sci-fi filmu, jako předobraz se podílelo i na vizualizaci světa Brazilu - monumentalita staveb, shluk futuristických dopravních prostředků, hra světla a stínů... 5. Klasická němá groteska - těch scén, které jakoby z oka vypadly nějaké z éry zlatých časů němého filmu bylo povícero (např. scéna, kdy se Sam doma poprvé probudí a přivítá ho ,,elektrifikovaná" (retro)futuristická domácnost - takhle již vstával tuším sám Chaplin...) 6. Řecké báje a mýty - snová variace na mýtus o Ikariovi si v sobě navíc nese symbolický význam vymanění se ,,Matrixu" 7. Estetika či spíše ikonografie východního samurajského boje - realizovaná ve snových intermezzech... 8. A v neposlední řadě zcela zákonitě i poetika mateřského Gilliamova Létajícího cirkusu Montyho Pythona... tenhle Gilliamův film však narozdíl od Monty Pythonské tvorby skrze svou složitě konstruovanou alegorii, a zvláště ke konci oddalováním rozuzlení, trochu nudí... (12.10.2007)

K těmhle Orwellovským antiutopiím se mi hodí spíše temnější přístup, než Gilliamova rozjuchaná a dosti rozčepýřená vize jakou podává ze začátku. Postupně se Gilliam snažil film od té odlehčenosti oprostit, ale depresivní atmosféru se mu prostě navodit nepodařilo a ani scény sténajících zkrvavených lidí jsem mu už prostě nevěřil. Navíc nejsem ani velkým fanouškem hereckého projevu Jonathana Pryce, takže mi to přišlo jako extrémě roztahaný film, kde jsem si asi dvakrát myslel, že už je konec a ono to pokračovalo dalších půl hodiny :-) P.S. ale mučitel v masce mimina byl vážně skvělý nápad (29.11.2006)

Terry Gilliam ma na svedomí dokonalých “12 opíc”, potom ponúkol svetu nechutnú, neestetickú (ne)zábavu v podobe “Strach a hnus v Paríži”, teda “Vegas, Vegas”, aby som vo finále narazil na túto neskutočnú fantasy zbytočnosť, ktorá ma od úvodu navnadila asi tak, ako pohľad na prehnutú osemdesiatničku v krátkej sukni. Klobúčik dolu pred všetkými, čo toto docenili. Ja skrátka nemám asi vlohy ani mentálnu výbavu, aby ma niečo takéto nadchlo. Ani príbehom, ani nádychom, ani ničím, pričom robiť si piču zo spoločnosti sa dá aj vkusne. No toto nie je ten prípad .. (29.07.2024)

Co si o tomhle filmu myslet? V prvním plánu zaujme naprosto úžasný design a neotřelá vizualizace Gilliamova světa. Teprve poté následuje hodně podivný příběh a hodně ujetý závěr, který chtě nechtě vzbuzuje dojem, že by si člověk musel vzít podpůrné prostředky, aby prohlédl. Nicméně Brazil je klasický film s ocasem, takže teprve za delší dobu jsem zjistil, že mě niterně fascinuje a zanechává ve mně silnou rezonanci. Nepochopil jsem proč, ale přesto se mi tohle vizuálně strhující zpodobnění lidské civilizace (zdá se mi to, nebo je tam skutečně trochu Kafky a trochu Orwella?) velmi líbilo. A svým způsobem lze v Brazil spatřovat pokračovatele bizarního černého humoru Monty Python... (26.01.2004)