Tom na farmě

Trochu bych přitlačila na ten punc psychologický víc, než na thriller, ale to je jen maličkost. Neřekla bych, že je tenhle snímek úplně pro každého, ale já jsem zase obohacená o něco trochu jiného, malinko zvláštního, ale přitom atmosféricky tak přitažlivého, že jsem chvíli váhala nad pětkou. Ze začátku jsem jen lehce oťukávala a našlapovala kolem všech postav velmi opatrně a byla jsem v pokušení všechny poslat do psychiatrické léčebny. Ovšem jakmile jsem se přehoupla přes polovinu Tomova pobytu na farmě, tak mě Xavier Dolan dostal do situace, která mě ani na minutu nedovolila odejít. Je vidět, že si s chutí zahrává s hlavní postavou Tomem a jestli si myslíte, že skvěle vygradovaný závěr je předvídatelný, tak to se hluboce mýlíte. Alespoň já jsem ho takový nečekala. Osobně bych přivítala trochu víc vykreslenější charaktery hlavních postav, ale možná právě jen ty letmé doteky byly účelové. Za mě určitě spokojenost. (17.08.2014)

Dolan sa pokúsil skĺbiť drámu s niečím ešte ponurejším, depresívnejším. Tajomno a stúpajúce napätie na vás dýchnu okamžite, no samotný príbeh negraduje, vyjasnenie faktov sa črtá iba veľmi pomaly. Akoby sa všetky postavy nadýchli aby niečo povedali, a nikto vlastne nič nepovedal. Nakoniec z tých všetkých náznakov a veľavravných pohľadov zasadených do zaujímavého prostredia nevznikne niečo celistvé. Na chlapec s chlapcom tému som už od Xaviera zvyknutá a dokonca nemám nič proti tomu, že ju recykluje znovu a znovu, ak to robí dobre. V Tomovi sa akosi nechal uniesť a popri krásnej hudbe a bezchybnom strihu zabudol, že mu nevidíme do hlavy a jeho myšlienkové pochody nie sú vždy jasné. Ale verím, že si to našlo/nájde svojich divákov. (15.03.2017)

Dolanovi tlieskam. Bola to moja premiéra s týmto veľkým talentom a dopadla výborne. Každný má v sebe svojich démonov a to o čom nehovorí. Hlavné postavi vo filme to majú tiež a o tom je Tom na Farme. O žití s tým o čom nikto nechce nahlas hovoriť a o tom ako si to každý kompenzuje po svojom. Dokonalé psychologické vzťahové predstavenie. [9. MFF Cinematik 2014] (12.09.2014)

Dolan jiný a jinak. Výrazným vyšinutím ze série stylistických či dokonce surreálných imaginací, představujících po formální stránce klíčovou charakteristiku režisérovy tvůrčí dílny, zamířil čtyřiadvacetiletý Dolan k novým, dosud nepoznaným odstínům filmové dramaturgie, která se v jeho rukou stává neobyčejnou podívanou. Temný, děsivý, nelaskavý a nepřátelstvím i nevraživostí prostupující snímek je hazardní psychologickou hrou s minulostí i přítomností, vyhrocenou v několika momentech až k zoufalému zápasu o existenci sebe sama, ve světě, který, jak vidno nabízí různá řešení neobvyklých situací, do nichž se titulní hrdina tak trochu proti své vůli s postupujícím časem stále citelněji zaplétá. Prostředky, jakými je ústřední konflikt rámován, se tentokrát omezují na atmosfericky působivou část příběhu, tedy na svým způsobem odosobněné prostředí venkovské farmy, paralyzované také četnými naturalistickými obrazy všedního dne. Dolan, bez nejmenšího zaváhání zvládající obě strany kamery, se v roli homosexuálního mladíka "odjinud" bravurně dokázal vyhnout laciné sentimentalitě a divákům nabídl vyrovnaný herecký duel v partnerství s charismatickým Pierre-Yves Cardinalem. Tom na farmě je, stejně jako předchozí i následující filmy tohoto kanadského rodáka, fascinujícím, osobitým dílem, v němž lze i přes občasná klopýtnutí rozpoznat talent, přesahující svým extravagantním pojetím hranice severoamerického kontinentu. #Mezipatra 2014 (22.11.2014)

Dolanovi se výborně podařilo přenést autentickou atmosféru, perfektní vizuální i hudební zpracování ze svých předchozích snímků, zbytek ovšem zůstal kdesi v minulosti. Snímek plný nelogických situací, absurdních postav, šílených zmatků a "proč" v hlavě diváka. Ty šílené psychologické pochody jsem asi nestíhala a vysvětlení "chovám se divně, protože mi umřel milenec" mě moc nebaví. (09.07.2014)