Strach a hnus v Las Vegas

Film postráda jednotný "príbeh", je sledom voľne spojených epizód. Odvíja sa ako novinárovo rozprávanie s komentárom rôznych vonkajších súvislostí. Obrazu drogového vnímania zodpovedá aj hektická kamera, prudký strih a bohatá zvuková stopa (s využitím dobových piesní). Nesporne zaujímavým atribútom snímky je herecké obsadenie: hlavné postavy vytvárajú na nepoznanie "maskovaní" Johnny Depp a Benicio Del Toro a v epizódnych úlohách sa objavujú známi herci. Johnny Depp a Benicio Del Toro sú herecká esá, ktoré tu predvádzajú čo im sily stačia, ale či je to dobre alebo zle, tak to možno len ťažko posúdiť. Už len preto, že príbeh samotný pôsobí dojmom, že ho písal zhúlený cvok. Dlho očakávaný film bol skôr sklamaním. (07.10.2019)

Kolem roku 2000 se natočila celá řada skvělých filmů s drogovou tematikou (Trainspotting z r. 1996, Acid House z r. 1998, Requiem za sen z r. 2000, Kokain z r. 2001...), a Gilliamův "Strach a hnus v Las Vegas" z r. 1998 je z nich možná nejbláznivější a neoriginálnější. Takhle zběsilou, spontánní a živelnou podívanou jsem naposledy zažil u Jacksonova "kultovního" dílka "Meet the Feebles" z r. 1989, které však nad Gilliamem vítězí jak vtipem, tak brutální záplavou tvůrčí invence po celou stopáž. "Strach a hnus v Las Vegas" měl být podle mě ještě zběsilejší a psychedeličtější, pak by to bylo na maximální hodnocení. Takto místy filmu přece jen někdy dochází dech a občas trochu nudí. Depp je zde fantastický a z fleku bych mu dal za jeho roli Oscara. A v neposlední řadě musím filmu přičíst k dobru skvělý soundtrack s dobovou muzikou. (01.05.2011)

Tenhle film je opravdu hnus, stejně jako je hnusný však oplývá velkou dávkou černého humoru (zpočátku), avšak -a to je nespíš důležité-ono má to dvouhodinové acidové řádění nějaký smysl. Tedy pokud považuji posledních deset minut autorova monologu za smysluplný. Je to óda na acidový věk? Nejspíš ne. Nebo snad dospělý vhled do kyselinových let? Také ne. Nebo satira? Snad sonda do halucinačně-drogového šílenství? Všechno a přece nic. Strach a hnus v Las Vegas není tendenční film, spíše je to takový vizuálně podmanivý dokument o dvou věčně zfetovaných looserech, který je občas černohumorně vtipný, ale víceméně mrazivě nepříjemný. A Terry Gilliam je přesně typ režiséra, ke kterému tato látka pasuje na 100%. Teď už jen čekám, kdo se směle pustí do další kultovní non-fiction bible The Electric Kool-Aid Acid Test (Kyselinovej test). Tedy, když už přišel na řadu Hunter S. Thompson, tak by se mohl dočkat i Tom Wolfe. (08.02.2007)

Nepochopitelně zdlouhavý drogový trip o ničem. A to já děsně nerad. Raoul Duke provázený právníkem Gonzem prožívá nepřetržité drogové opojení, at již jede autem nebo se pohybuje v lasvegaských hernách. Režisér Terry Gilliam natočil parodii na autobiografickou reportáž o cestě novináře Dukea na počátku 70.let do pekelné atmosféry drog a hazardu v Las Vegas. Styl Terryho Gilliama je mně, jako divákovi, naprosto vzdálený a současně ani nedává moc prostoru, aby byl divácky přístupný. Vzniká tak poslepovaná show, kterou lze sledovat zpovzdálí, ale neodnesu si žádný divácký prožitek, protože zkrátka o ni nemám zájem. Ani herecký tandem Depp a Del Toro to moc nevytrhl. Přehrávali a ničím si mě nezískali. Spíše prach a bída v Las Vegas.Terry Gilliama nemusím. Nesympatický režisér a nesympatické herecké obsazení. V podstatě ani jednoho z herců nevyhledávám, a zvláště v těchto rolích, se jen zbytečně shodili. Mé hodnocení: 20% (06.05.2013)

Velice sugestivní jízda, při které máte pocit, jako kdybyste byli rovněž v moci bezpočtu druhů omamných látek. Za to může především výrazné barevné ladění obrazu, takřka neustále se pohybující, houpavá kamera, která často zabírá danou situaci z naprosto neobvyklých úhlů, a chronologická nesouvislost děje. Divák hledí na svět Las Vegas z pohledu našich dvou hrdinů, kteří jsou věčně zmítáni narkotickým opojením a často nerozeznávají halucinogenní vize od skutečnosti. Lidé se tak proměňují v bizarní ještěry, podlaha se hýbe a prorůstá do té doby pouze namalovanými květinovými motivy. Strach a hnus v Las Vegas je krásným vzpomenutím na neopakovatelné časy šedesátých let, které má generace zná bohužel jen z filmů a vyprávění. Zmínit nesmím zapomenout ani bohatou hudební složku, která tvoří významnou část z celkového dojmu. Přes celý ten jednotvárný ráz filmu jsem se u něj překvapivě vůbec nenudil a vychutnával si každou minutu. Tento film nám dává připomenout jednu ztřeštěnou pravdu o životě, a sice, že pod vlivem drog, bez všech těch tradičních lidských zábran, bez sebereflexe a samotné vůle, když se lidé chovají jako zvěř, osvobozují se tak touto cestou od inferna lidského bytí. (22.02.2006)