Ženy, které nenávidí muže

Marně hledám něco pozitivního na tomto filmu. Nejmíň mi vadil "herecký výkon" Agáty Hanychové. Bohužel mi přišlo, že ostatní herci (především představitel hlavní postavy - Jiří Langmajer) bezduše odříkávali text, kterému sami moc nevěřili. Knížky Zdeňka Zapletala, autora scénáře, jsem kdysi četl celkem rád. Kobova garáž se mi líbila. I Sedláčkova režijní prvotina mě zaujala. Ovšem tato krimi je tak nelogická (chudák detektivova dcera, horšího otce, který si tahal práci domů, měly snad jen Koprfkinglovy děti...), klišoidní a bez atmosféry (pachatelka je známa od prvního objevení se v příběhu), že dávám jednu hvězdičku za detektivovu (Langmajerovu) hlášku při rozdělování osob, které kriminalisté šli vyslýchat. (04.02.2013)

Sedláček potvrdil velikost své malosti. Nesmyslný příběh s dcerou a rodinnými problémy vyšetřovatele podtrhuje stupidní odhalení vraha ve 25. minutě filmu. Hlas Hany Vagnerové je bohužel příliš charakteristický a nezaměnitelný. V komentáři jsem mírný, protože oněch 0,9 vteřin scény, kdy si vystřelí mozek z hlavy, stojí za to. (30.03.2015)

Sedláček se mi jako režisér líbí. Viděl jsem už pár filmů a pokaždý mě zaujala originalita jejich originalita. Vlastně i proto jsem se na tuhle kriminálku docela těšil. Když začnu z té lepší stránky, tak se mi líbila kamera. Líbilo se mi hlavně prostředí, ve kterém se film odehrával. Kolikrát jsem si říkal, že některé ty lokality jsou fakt pěkný a rád bych věděl, kde všude se natáčelo. Jenže na druhou stranu ve filmu byl snad nedostatek všeho. Jirka Langmajer je topornej až to bolí, bez emocí, pocitů, jakéhokoliv hereckého umu. Prostě chodí příběhem jak smrtka s kosou. U Norberta Lichýho například scénář občas nadhodil nějakou hlášku, která byla fajn, ale na drsný dojem celé kriminálky se prostě jevila, jako kdyby patřila do úplně jinýho filmu. Stejně tak samotnej příběh. Ten byl fakt úplně mimo. Já teda chápu, že je tohle televizní film, ale vrah je zřejmej od začátku, konec je hrozně zjednodušenej a to jednání Langmajera s jehou dcerou je taky dost mimo mísu. Znova bych to už určitě nedal, ale musím říct, že technický zpracování bylo na úkor jiných televizních filmů hodně fajn. Ale to je taky to jediný plus, co tenhle film má. Jo a ten název? To snad nejde brát jinak, než ironicky, ne? (04.02.2013)

Byl bych ochoten akceptovat klišé typu chlastající policajt, rozvádějící se policajt, přísná šéfka, ale udělat z poměrně slušné kriminálky na konci parodii, to bylo moc. Nechápal jsem také po celou dobu, proč postava Jiřího Langmajera skoro šeptá, ale asi to měl být příspěvek do cool vizáže filmu. Až do posledních minut jsem si pochvaloval, že je tento snímek povedený, zajímavý a na naše poměry slušně zfilmovaný, ale závěr příběhu z něj udělal směšnou slátaninu. Bez posledních deseti minut 4*, pak skoro odpad. (16.11.2015)

Proč šeptáš? Já nešeptám, ty šeptáš. Já? To on šeptá. Co se tak divíš? V tomhle filmu šeptáme všichni. To je takový jeho poznávací znamení. Celý je to tady jak na divadle. Když nešeptáme, tak strnule stojíme. Nebo strnule hledíme. Opisovala v tom Babčáková od Langmajera, nebo Langmajer od Babčákové? Když hovoříš, otevřeš oči buď dokořán, nebo je necháš přimhouřené, hlavně se ale nesmí pohnout. Dobrý je taky hledat jednoho konkrétního hokejistu po tréninku v šatně. Je tu už jen jeden a ejhle, je to zrovna ten, kterýho hledáme. Vylezl zrovna ze sprchy, ale asi tam jen zevloval, protože je úplně suchej. Milenku nám zabili, ale naštěstí nám těsně před smrtí stihla zavolat a tónem "dej mi svátek" stihla do telefonu (pochopitelně) ZAŠEPTAT naše křestní jméno. Vražedkyni jsme objevili v chatce v zahradní kolonii, podle ohozu a make upu se ale určitě právě chystala na lepší. Celý to bylo fakt vychytaný, málokdy se podaří navršit na sebe tolik balastu. (03.02.2013)