Oculus

"Zrkadielko, zrkadielko, povedz že mi..." Ak by som mal Oculus charakterizovať jedným slovom, bolo by to: znepokojivý. Mike Flanagan si zahráva s niečím, čo by mal radšej nechať na pokoji. Reklama bola v tomto prípade trochu klamlivá - či už sa jedná o plagáty alebo trailer. Zároveň však nimi Flanagan dokonale mystifikoval a ukryl svoje hororové dielo, ktoré rozhodne nie je ďalším z zástupu pásových duchárskych hrôz, ktoré nám Američania (a nielen oni) tak radi podstrkujú. Nie že by niektoré neboli dobré, ale každý kúsok vybočujúci zo stereotypu je príjemným sviežim vánkom v žánri. Ale ono vlastne ani Oculus ducharina nie je, však? Len zopár strašidelných momentov, ale naopak pôsobivá práca s neistotou diváka, ktorú Flanagan neustálym striedaním časových rovín a manipulácii s predstavami postáv len stupňuje až do bodu, keď už po vzore Lost Highway alebo Cronenbergovho Existenz netuším, čo je pravda a čo len ďalšia z rady ilúzií. Alebo je to len výplod chorého mozgu. Tak si, divák, vyber, pretože ja osobne už pochybujem aj o tom, že to celé bolo skutočné a že sa záver skutočne stal tak, ako som ho videl. Ako môžem veriť vlastným zmyslom, keď mi Flanagan ukazuje, ako ľahko sa dajú oklamať? Ale preč z hypotetickej roviny - je to jednoducho pôsobivý zástupca strašidelného žánru, ktorý sa nesnaží vydesiť, ale zneistiť a prekvapiť. čo skvele funguje, pretože v niektorých okamihoch je ďalší vývoj deja absolútne nepredvídateľný. Postavy a herci mi zo začiatku úplne nesadli, ale s každou ďalšou minútou som k nim cítil stále väčšie sympatie a fandil som im. A hlavne potešila Katee Sackhoff, ktorá upútala moju pozornosť už v minuloročnom Riddickovi. Ešte by sa tu dalo polemizovať na inú tému, a tou je symbol zrkadla, ktorý v kinematografii zohráva podstatnú rolu ako reflexia reality a skutočnosti, zatiaľ čo tu je reprezentáciou manipulácie s ňou (oba tieto motívy film zdieľa s Občanom Kaneom - no poteš, keď človek chce, nájde aj takéto záludné asociácie). Ale to už prenechám iným, na obsiahlejší komentár momentálne nemám čas. Zostanem pri tom, že som príjemne prekvapený. 80% (02.06.2014)

Chvíli jsem uvažoval i o 5, ale nějak tak váhám mezi 4-5. Posledních 15 minut bylo takový trošku přehození do klasičtější žánrové podoby, ale jinak předchozí zbytek filmu atmoška jak prase, tu sem si vyloženě s mrazením vychutnával, zvlášť tak v okamžicích cca v první třetině až polovině filmu, jen tak letmo, snad tím moc nezaSPOILuju, po propuštění pokusnýho psa ven z domu a hádce o smyslu prováděných aktivit atd. :-) (18.06.2014)

Zjevení. V době, kdy většinový divák hodnotí kvalitu hororu dle počtu a účinnosti lekaček, to takto nezvykle vyprávěná duchařina zaměřená na postavy nebude mít vůbec lehké, ale já vlastně nemůžu být spokojenější. Příběh o zrcadle, v němž sídlí zlo, jež se dostane svým vlastníkům do hlavy a zatáhne je do šílenství. A to ve dvou časových rovinách, jež Flanagan vypráví souběžně a navíc je do sebe různě prolíná. Kdybych měl vybrat jedno slovo, které Oculus nejlépe popisuje, vybral bych "tíživý". Postavy jsou sympatické, člověk by jim hrozně přál šťastný konec, ale zlo skryté v zrcadle je silnější. A ta tíha, beznaděj, na diváka prostě dopadne. Spíš než k Insidious, The Conjuring a podobným moderním duchařinám má Oculus blíž třeba ke Kubrickovu Osvícení - právě tím pomalým, ale důsledným budováním bezútěšné atmosféry. Herci jsou bez výjimky výteční, technická stránka bezchybná. Kdo tedy preferuje znepokojivý slow-burn před strašidelnou atrakcí, neměl by váhat ani minutu. Absentia nebyla náhoda, jsem zvědavý, co přijde dál. Oculus je úspěšně proměněnou šancí vstoupit do první hororové ligy. (25.05.2014)

Sympatická hororová záležitost, jež není nikterak originální a její konec odhadnete již po patnácti minutách. Solidní atmosféra to ale vynahrazuje, propojení dvou časových linií po většinu času funguje na jedničku a na rozdíl od většiny kolegů se zde režie nespoléhá na očekávané a trapné lekačky. Jen škoda, že ke konci už se to Flanaganovi až příliš vymkne z rukou a divák má co dělat, aby se v tom guláši událostí vůbec orientoval. Stále ovšem jeden z těch lepších hororových kousků poslední let. A Karen Gilian chci doma. 70% (24.06.2014)

Shodou okolností jsem před pár dny viděl znovu Kubrickovo Osvícení a tomu Oculus nešahá ani po kotníky. Těžko budu v závěru napnutej, jak to dopadne, když mi to děti v průběhu filmu prozradí, a vůbec, i ta závěrečná tečka je imho předvídatelná. Nebál jsem se ani na vteřinu (a to se bojím u kde čeho) , po Wanově čiré hrůze ani náznaku. Tohle že má být nový Wan? No potěš koště.. (02.06.2014)