Oculus

Vraždící máma? Vraždící táta? Vraždící dcera? Vraždící syn??? To je ale chujovina! Pohádka pro prťata na dobrou noc, u které zaručeně usnete dřív, než se objeví jeden z mála mizerných gore efektů v podobě utrženého nehtu... Čekal jsem buď brutální masakr nebo mrazivou atmosféru. Nu, dostalo se mi nudné slátaniny, kdy se prolínají dvě časové roviny bez ladu a skladu a vy stále čekáte, co z toho vyleze. Opravdu by chtěl režisér touhle ptákovinou postrašit diváky? Pche, klidně doporučím i největším strašpytlům - bát se není čeho! Zrcadlo - tak skvělý předmět, tolik možností, tolik děsuplných příběhů v literatuře i filmu....ovšem tahle hovadina k nim nepatří. V závěru, který jsem stěží dokoukal, jsem si přál, aby byly hlavní postavy zmasakrovány - bohužel, má prosba byla vyslyšena jen napůl a provedení muselo zahřát srdce každého cenzora. Italové by to takhle jistě nezprasili... (05.06.2014)

O režisérovi jménem Mike Flanagan se mluví jako o nástupci Jamese Wana, jestli bude jeho další film dosahovat kvalit alespoň stejné úrovně, jako měl tento horor Oculus, tak by se klidně mohl stát jeho následovníkem. Oculus vůbec neoplývá lekačkami podpořené zvuky pro zvýšení lekavosti, což já mám u filmů rád, zde mi to chybělo, ale na druhou stranu jsem byl rád, protože jsem nemusel býti v pohotovosti a nemusel jsem si vzít bezpečnostní hnědé trenky. :D Prostě to bylo něco jiného, než na co jsem byl zvyklý, proto nemohu dát plný počet, ale jinak jsem zvědavý, co se z tohoto režiséra nakonec vyklube. (01.06.2014)

Tento horor je v štýle V zajatí démonov alebo Sinister. Oculus má hutnú atmosféru, o ktorú sa predovšetkým starajú ľakavé scény a strach z neznámeho bez potokov krvi. Škoda len, že k dokonalosti tomu chýba ešte celkom veľa. Na jeden večer však zabaví a nejde o zlé hororové dielo. Po stránke psychologickej je tento horor fakt luxusný. Presne vidíte, ako sa psychika hlavných postáv mení. Začínajú hádky, spomienky na minulosť, manipulácia vedomím a k tomu je všetko skvele pretkané príbehom, ktorý zažili ako deti. Cez všetky opatrenia a chytro vymyslené plány, nad zrkadlom rovnako nevyhrajú, pretože hlave sa jednoducho nedá rozkázať. Film má hlavu a pätu, divák pochopí dej a v ničom sa nestráca, čo je u psychologickej snímky plus. (04.11.2019)

Tak zaprvé je Oculus mnohem méně trapnější než Flanaganův podobný půlhodinový kraťas Oculus: Chapter 3 - The Man with the plan. Přesto se však nejedná o žádnou inovátorskou "hororovinu" nejedná. Po chvíli začne nudit a ty herecké výkony jsou taky hrozně kolísavé. Ale pro hororové fanoušky asi stojí za zkouknutí. (01.07.2014)

Kingo-Kubrickův masterpiece po 33 letech s posilou. Oculus nezaujímá v podstatě ničím novým. Animismus, zlá zrcadla, posednutí ďáblem, otočení zbraně vůči nejbližším - to vše jsme už mnohokrát viděli. Nevím tedy čím to je, ale během sledování jsem z obrazovky cítil ryzí originalitu. Důvodem bude pravděpodobně dokonale pojatá retrospektivní kompozice. V tradiční naraci se totiž v přítomnosti nic neděje. Zde se ovšem po přenesení do reality cosi změní. Co a jak divák začíná zjišťovat teprve postupně; mezitím si láme spolu s ústřední dvojkou hlavu nad tím, co je realita a co iluze. Po chvíli už jsem jen čekal, kdy zpoza závěsu vystoupí Jonathan Frakes z Věřte nevěřte a na férovku se zeptá. Příběh před deseti lety značně připomíná takový Conjuring nebo Sinister a sám o sobě by tedy nebyl ničím zajímavým. Daleko více tak zaujme současné dění, a to nejen díky přitažlivé hrdince. Racionální využití nahrávacích kamer bodá nůž do zad logice většiny found-footage snímků a po setmění bylo jasné, že nastane peklo. Současným odvíjením dvou příběhů se tak děj vygraduje dvojnásobně - závěrečná čtvrthodina je celkem nářez. Samotná pointa nepřekvapí, ale skýtá několikeré možné vyznění, sám nevím, ke kterému se přiklonit. Možná je to jen aktuálním rozpoložením, ale já jsem spokojen; za svoje nervy ale rozhodně nemluvím. Nejlepší soundtrack z filmu: Bring the mirror back. 80 % (01.06.2014)