Oculus

Shodou okolností jsem před pár dny viděl znovu Kubrickovo Osvícení a tomu Oculus nešahá ani po kotníky. Těžko budu v závěru napnutej, jak to dopadne, když mi to děti v průběhu filmu prozradí, a vůbec, i ta závěrečná tečka je imho předvídatelná. Nebál jsem se ani na vteřinu (a to se bojím u kde čeho) , po Wanově čiré hrůze ani náznaku. Tohle že má být nový Wan? No potěš koště.. (02.06.2014)

Povedený horor, který se pyšní zájmena stylem vyprávění. Prolíná se minulost s přítomností a to může být ze začátku docela problém. Chvilku trvalo než jsem se do toho dostal a pochopil, oč vlastně jde. Není to chyba, ale ze začátku to docela vadí. Teprve když jsem si dal vše dohromady, začala pořádná jízda. Od první poloviny výborná atmosféra a obrovské napětí, které se táhlo až do konce. Já si nemohu ztěžovat, duchařiny jsou má krevní skupina, takže nebýt trošku zmateného začátku a trošku nemastných hlavních herců, šel bych do plného počtu. Druhé zhlédnutí teprve rozhodne jestli si Oculus zaslouží plný počet .. 8/10 = 85% (01.06.2014)

Sympatická hororová záležitost, jež není nikterak originální a její konec odhadnete již po patnácti minutách. Solidní atmosféra to ale vynahrazuje, propojení dvou časových linií po většinu času funguje na jedničku a na rozdíl od většiny kolegů se zde režie nespoléhá na očekávané a trapné lekačky. Jen škoda, že ke konci už se to Flanaganovi až příliš vymkne z rukou a divák má co dělat, aby se v tom guláši událostí vůbec orientoval. Stále ovšem jeden z těch lepších hororových kousků poslední let. A Karen Gilian chci doma. 70% (24.06.2014)

Zimomriavky - dokonalý barometr děsu, který nelze ošálit. Buď tam jsou, nebo ne a Flanagan ze mě dělal husu docela často.. Dovedně zakomponovaná struktura vyprávění, kdy se četnost flashbacků zintenzivňuje až do splynutí s realitou, hudební podkres zvěstující něco zlověstného (ten hluboký, opakující se tón je geniální), koncentrovaná, plíživá hrůza a na konci žádný okulus, kterým by prosvítalo denní světlo. Holt, jsou druhy zrcadel, u kterých střepy přinášející štěstí nikdy nepřijdou.. Ocultus! (10.06.2014)

Kvůli mimořádné působivosti s radostí odpouštím libovolné chybičky a nedokonalosti - a to hlavně díky tomu, že film velmi chytře vypráví o hrůze výsostně filmovými prostředky. Dramaturg ve mně celou dobu tetelil blahem, jak to bylo poskládané, prostý divák se bál tak, že ani nemohl mít nohy na podlaze, aby po nich náhodou něco nešmátlo, fatalista ocenil, že i u tatínka, i u maminky nakonec zvítězil rodičovský pud nad jakýmkoliv démonem, a fanoušek Möbiovy pásky opět poznal, jaké to je dojít po jiné cestě do stejného místa. Velkým plusem jsou potom okolnosti, za jakých jsem film viděla. (08.06.2014)