Očista

Film, který mimo jiné ukazuje, že svině i oběti jsou vždycky na všech stranách.. Mrazivá syrová záležitost, jakou jsem od seveřanů očekávala. Co jsem ale nečekala byly emoce, kterými Puhdistus přetéká. Dívka obětí obchodu s bílým masem versus žena, která zažila stalinský teror - téma mluví za sebe. Mimo mi však připadá komentář o tom, že "hlavní hrdince musíme fandit", protože to v podstatě byla jen žena posedlá manželem své sestry. A od toho se všechno dění - jakkoli hrdinsky mohlo vypadat - odvíjelo. Nešlo o nic než touhu po zakázaném ovoci, nezdravou obsesi a skrytý hněv deroucí se na povrch. Příliš obdivuhodného na tom nevidím, respektive ne na skrytém úmyslu za tím vším a konečném důsledku. Naopak, nesympatie k hlavní představitelce jsou v podstatě mým jediným problémem s filmem. Také se příběh mohl více věnovat Zaře, když už měl dvě hodiny. Puhdistus je i tak nezapomenutelným silným zážitkem, který jen tak nevymažu.. (03.05.2014)

Připadím si teď tak trošku podivně. Vysoké hodnocení, převážně pozitivní komentáře, kam se podívám a já sám samotinký se svou ušmudlanou dvojkou. Mohl bych dát za tři, napsat něco v tom smyslu, dobrý, mohlo to být lepší a tím to celé ukončit, ale tohle rozhodně nemám v úmyslu. Filmy hodnotím zásadně podle pocitů, jaké ve mně vyvolaly a Očista nebude vyjímkou. Kybych měl nějak smysluplně popsat, co mi všechno vadilo, bylo by toho asi víc. Když pominu na první poslech nesympatickou estonštinu, daleko zásadnější problém spatřuji ve zpracování a poté hlavně v konci. Téma filmu je určitě silné, smutné, jeho provedení mě však rozhodně neuspokojilo. Moc se mi nelíbili herci, ani rozložení na dvě dějové línie (hlavně ta ze součastnosti), ale co mně úplně zarazilo, to byl již výše zmiňovaný konec, který mi vzal veškeré iluze o nějakém lepším hodnocení. Připadal jsem si spíše, jako v nějakém akčním, tuctovém seriálu a ne ve snímku, který je takto vysoce hodnocen. Je mi to fakt líto, ale nemůžu jinak. Za dva. (02.07.2014)

Zajímavý divácký zážitek, který mě přesvědčil o tom, že život v Estonsku byl, je a zřejmě i bude těžký. Film zpracovává dvě dějové linie, válečnou (respektive poválečnou), kdy se Estonci proti své vůli vrátili do všeobjímající náruče svého východního "bratra" a linii téměř současnou. Atmosféra snímku byla nádherně ponurá, příběh syrově brutální a absolutně nehrozilo, že bych se mohl jen chvíli nudit. Kvalitní záležitost. (03.07.2018)

Jak vidno, do velmi zvučné rodiny severské kinematografie začíná pomalu, ale jistě pronikat i nevelká estonská kinematografie. Po několika úspěších v čele se syrovým dramatem Klass se minulý rok spojila s Finskem, aby ve snímku Očista podrobila reflexi nedávnou minulost země. I když se srovnání stalinského teroru během okupace země za druhé světové války a současného problému obchodu s bílým masem může jevit jako přehnané a povrchní, snímek velmi rychle přesvědčí o opaku. Setkání dívky na útěku před nebezpečnou mafií s její příbuznou v dobrovolné izolaci po zradě svých nejbližších přináší ve vypjatých střetech a dialozích bolestné a velmi intenzivní vzpomínky. Osud mladé dívky šokuje svoji explicitností a nekompromisním řešením, ještě zajímavější a mrazivější je ovšem životní směřování staré ženy, u níž se spojila zášť vůči manželství vlastní sestry s nesnesitelným pudem sebezáchovy. Zaprodala se moci z osobních pohnutek a tím se jí podařilo zničit vše, o co usilovala. Radikální řešení krajních situací, z nichž není úniku, se ukáže být společným "traumatem" obou žen, které nacházejí po hluboké nedůvěře porozumění a to stvrzuje poslední brutální čin, který nemůže následovat nic jiného, než v titulu zmíněná očista a vykoupení. Dějově i významově bohatý příběh nepřestává klást provokativní otázky, jde v analýze až do důsledků, před nimiž by mnozí obrátili zrak jinam. Vše podává v silně naturalistické podobě, která spojuje skandinávskou drsnost i zádumčivost s nekompromisním nábojem vrcholných sovětských válečných filmů. Pokud v současných filmech hledáte nepříliš častou hlubokou sondu do morálně nejednoznačné a přesto charismatické postavy a jste ochotni s ni hluboce prožívat všechna životní rozhodnutí, nejhlubší možný pád a již zmíněné vykoupení, tenhle snímek vám vše nabídne plnou měrou. Jeho očistný charakter totiž ve své sugestivnosti neplatí jen pro charaktery, ale i pro diváka samotného. A je to opravdu silný a ojedinělý pocit. (Cinema Mundi 2013) (03.03.2013)

Tenhle finsko-estonský film je vlastně Finsko osobně v estonském kabátě. Finští herci v estonském prostředí. No a klobouk dolů za takovou spolupráci. Kluci severští tu parádně zkombinovali příběh z druhé světové války s příběhem z dnešní někdy dost kruté reality. Na film se nekouká hezky, je dost depresivní a dokáže dost slušně rozhodit sandál. Možná ale jenom díky tomu dokáže tenhle film tak výrazně zaujmout. Atmosféra je skvělá, prostředí je naprosto parádní a jediná chyba je asi jenom ve vyprávění těch dvou příběhů. Občas mi to přišlo zbytečně složitý, ale to takový příběhy občas bývají. Jinak super film. (15.08.2013)