Očista

Tak toto bola naozajstná chuťovka. Dve ženy, dva príbehy, jedna realita. Náhodné stretnutie starej babičky Aliide a mladučkej Zary vytvorilo napokon vynikajúci dejový rámec vytvorený z prítomnosti a minulosti. Aj keď ten Aliidin príbeh z čias komunistického Estónska bol o kategóriu lepší ako Zarin príbeh prostitútky. No oba spájala rovnaká beznádej, zúfalstvo, trápenie, no najmä naivita. Niektoré tie scény pôsobili naozaj úplne autenticky, obzvlášť tie drsné scény zobrazené absolútne bez servítky. Komunistický režim v Estónsku bol vykreslený snáď dostatočne reálne a hrubo na to, aby už snáď aj niektorí pochopili, že tie ich "zlaté" časy boli plné bezprávia a ľudia sa stali väzňami vo vlastnej krajine. Aké to bolo smutné počas toho príbehu počuť Aiidine slová "západ na nás nezabudol, prídu nám na pomoc" - a neprišli :( Akýkoľvek nesúhlas bol ortieľom smrti. Zarin príbeh bol síce tiež dosť drsný, no mohli aj ukázať akým spôsobom sa ocitla na trhu s bielym mäsom (to tam celkom chýbalo). No ako najväčšie mínus hodnotím to, že vzťah medzi oboma ženami bol odkrytý ihneď na začiatku - čo vo veľkej miere ubralo na akejsi tajuplnosti celých príbehov. S tým odhalením fakt mohli počkať na neskôr, hoci aj keby až na konci. Ale aj tak skvelé! (04.08.2013)

Opět po delší době pálím plný zásobník bez mrknutí oka. To byl tak neskutečný zážitek, až mě mrazí ještě teď, kam se na to hrabou horory! Šílený scénář, dokonalé herectví, perfektní režie, prostě špičková práce, bez výjimky. Ryzí jako zlato, syrové jako maso, surové jak železo, ostré jako břitva, to snad ani nebyl film, ale dokument. Realistický každým detailem, pohybem, myšlenkou. Skutečná Očista bez možnosti očisty, naopak se silným pocitem špíny za nehty, v duši, ve vesmíru. Stydím se, že jsem člověkem. (11.08.2013)

Jak vidno, do velmi zvučné rodiny severské kinematografie začíná pomalu, ale jistě pronikat i nevelká estonská kinematografie. Po několika úspěších v čele se syrovým dramatem Klass se minulý rok spojila s Finskem, aby ve snímku Očista podrobila reflexi nedávnou minulost země. I když se srovnání stalinského teroru během okupace země za druhé světové války a současného problému obchodu s bílým masem může jevit jako přehnané a povrchní, snímek velmi rychle přesvědčí o opaku. Setkání dívky na útěku před nebezpečnou mafií s její příbuznou v dobrovolné izolaci po zradě svých nejbližších přináší ve vypjatých střetech a dialozích bolestné a velmi intenzivní vzpomínky. Osud mladé dívky šokuje svoji explicitností a nekompromisním řešením, ještě zajímavější a mrazivější je ovšem životní směřování staré ženy, u níž se spojila zášť vůči manželství vlastní sestry s nesnesitelným pudem sebezáchovy. Zaprodala se moci z osobních pohnutek a tím se jí podařilo zničit vše, o co usilovala. Radikální řešení krajních situací, z nichž není úniku, se ukáže být společným "traumatem" obou žen, které nacházejí po hluboké nedůvěře porozumění a to stvrzuje poslední brutální čin, který nemůže následovat nic jiného, než v titulu zmíněná očista a vykoupení. Dějově i významově bohatý příběh nepřestává klást provokativní otázky, jde v analýze až do důsledků, před nimiž by mnozí obrátili zrak jinam. Vše podává v silně naturalistické podobě, která spojuje skandinávskou drsnost i zádumčivost s nekompromisním nábojem vrcholných sovětských válečných filmů. Pokud v současných filmech hledáte nepříliš častou hlubokou sondu do morálně nejednoznačné a přesto charismatické postavy a jste ochotni s ni hluboce prožívat všechna životní rozhodnutí, nejhlubší možný pád a již zmíněné vykoupení, tenhle snímek vám vše nabídne plnou měrou. Jeho očistný charakter totiž ve své sugestivnosti neplatí jen pro charaktery, ale i pro diváka samotného. A je to opravdu silný a ojedinělý pocit. (Cinema Mundi 2013) (03.03.2013)

Tohle je opravdu mimořádný počin. O Estonských trablech s fašisty a komunisty nevíme téměř nic. Nahlédnout do nich, znamená zastydět se za naše foukání si bolístek. Výtečně napsaný scénář skvěle zrežírovaný časově plasticky na životech několika generací žen zobrazuje bídu, krutost a cynismus diktatur dvacátého století. Pro nás neznámí herci jsou zcela na výši, prostě opravdu zážitek. (02.06.2013)

Antti Jokinen je moje velké dubnové překvapení z Finska. Jeho snad druhý film a tak intenzivní zážitek, který se mnou docela solidně zacloumal. Mimo jiné na mě silně zapůsobila skvělá a neznámá Laura Birn, která hrála mladou Aliide, zmítanou neopětovanou láskou, ale kde v konečné fázi přichází smíření nejen se sebou, ale i s minulostí. Hodně, hodně silné drama, nehnula jsem se ani na minutu od obrazovky a je jen škoda, že v těch nejsilnějších momentech se až moc tlačilo na pilu, jinak je to ale stejně silná čtyřka a já Puhdistus určitě doporučuju .- Po čtrnácti dnech jsem se rozhodla, že zvednu hodnocení, protože to jsou přesně ty ojedinělé filmy, které dlouho utkví v paměti a takových je opravdu málo. 90% (08.04.2013)