Člověk ze železa

Upraveno v březnu 2022. Člověk ze železa jest politickým eposem. Andrzej Wajda dokonale využil poměrně krátkého času svobodnějšího vyjadřování k rychlému natočení politického manifestu a uvedl ho do kin ještě před zákazem filmu po vyhlášení válečného stavu v prosinci 1981, což byl akt rozhodné odpovědi moci na události filmem zobrazované. Z díla vyvěrá nadšení z historických chvilek polské komunistické společnosti a víra v konstruktivní budoucnost, byť to bylo vzhledem k následujícímu nakonec předčasné a omylné. Wajda využil svého předchozího vyrovnávání s komunistickou přítomností i toho nevyřčeného a navázal na to. Jde sice cítit jistá nevyrovnanost a nedodělanost v bezprostředním výrazu zápletky a jednání (rychlost přeci jen byla závratná), ale na působnosti a působivosti to mnoho nevytrácí. Po stalinistické éře Člověka z mramoru se naráží na březen 1968 (což nebyly jen studentské bouře, a celá krize vyvrcholila mohutnou antisemitskou kampaní a masovou emigrací zbytku židovské populace), prosinec 1970 (velmi krvavé potlačení dělnických protestů v Gdyni, Gdaňsku a Štětíně) a červen 1976 (nechvalně potlačené dělnické protestní akce v Radomi). Hlavní událostí je samozřejmě nástup a aktuální uznání Solidarity, nekompromisní stávkový postoj dělnictva a vlna euforie z dosaženého vítězství. Budoucnost polského lidu se zdála být růžová, národní vyrovnávání s politickým traumatem doby stálo na počátku. Hlavní hudební podkreslení Andrzeje Korzyńskiho je typickou hudební notou přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Dav se i přes zjevnou slovanskou nejednotu stal nakonec soudržným ve svém boji za vlastní potřeby a snesitelnější životní podmínky. Hlavní postavou filmu je Winkel (zajímavý Marian Opania), charakteristická lidská bolest pod komunistickou nadvládou. Poslušný občan, neboť strach je mocnou poháněcí silou. Vnitřní přerod je bolestivý, neboť pod dojmy zkušeností se už dávno přestalo věřit. Hrdinou jest Maciek Tomczyk (zajímavý Jerzy Radziwiłowicz, taktéž v roli svého otce Mateusze Birkuta), bojovník za dobro a pravdu, pokračovatel boje svého otce, korunovaný svatozáří. Boj je vymezením se od té všudypřítomné společenské nespravedlnosti, ale i rodinným prokletím. Hlavní ženskou postavou je Agnieszka (již ne tolik afektovaná Krystyna Janda), Maciekova žena, uvyklá již na životní změnu, vždyť pro svůj dřívější postoj se to ani jinak nemohlo stát. K výraznějším postavám tu patří Maciekův bývalý vysokoškolský spolužák a Winkelův známý s vlastním pohodlnějším životním postojem Dzidek (sympatický Bogusław Linda) a stará a dobrým lidem přející paní Hulewicz (příjemná Irena Byrska). Z dalších rolí: jedna z výraznějších postav stávkujícího dělnictva Wieslawa Hulewicz (Wiesława Kosmalska-Maklakiewicz), gdaňský Winkelův zadavatel akce se záchvaty Badecki (Franciszek Trzeciak), úkolující místopředseda Rozhlasového vysílání (Janusz Gajos), gdaňský trénující kapitán Wirski (Andrzej Seweryn), velmi opatrný televizní redaktor (Bogusław Sobczuk), hlavní tvář tehdejší událostí (autentický Lech Wałęsa), přední osoba doby (autentická Anna Walentynowicz), nebo stranický tajemník v Gdaňsku doby (autentický Tadeusz Fiszbach). Film Člověk ze železa je jedinečnou ozvěnou své doby, nemá odstup, ale nadšení a vyrovnávání se s politickými aspekty doby. Působivý (byť lze mnohé vytknout) politický manifest za svobodu člověka. Aneb když jedinec oddálí splnění úkolu, stává se přímým svědkem něčeho neočekávaného. (21.01.2010) (méně) (více)