Kauza Cervanová

Tohle byla tedy síla. Tolik logických děr a nesrovnalostí, a potom verdikt nejvyššího soudu obviněným ještě navýší původní tresty a pár z nich tedy vrátí zpět do kriminálu? To mi hlava pomalu nebrala, a to jsem z našich médií zvyklý na ledacos. Zaujatost režiséra bych v tomto případě viděl jako ten menší problém. Dokument, který stojí za to vidět. (27.11.2015)

Kirchhoff se zřejmě pokoušel o slovenskou verzi Paradise Lost, ale hrubě se mu to nepovedlo. Zatímco americká dokumentární trilogie skutečně svým dílem přispěla k osvobození tří nevinných mužů a navíc odkryla zaostalost a tmářství tamního soudnictví, Kauza Cervanová je jen křečovitým a jednostranným vykreslením slavného případu, přičemž samotným okolnostem vraždy a kriminalistické práci tehdejších vyšetřovatelů není věnován téměř žádný prostor. Nezasvěcený divák se tak pouze dovídá o jakémsi justičním omylu. Dokument se snaží odvést pozornost od odsouzených mužů pomocí konspirací (viz tzv. arabská stopa) či alibi potvrzenými zahraničními svědky (přitom se ukázalo, že datum odpovídající vraždě bylo do deníku francouzských sester dopsáno dodatečně). Nevinnu "Nitrančanů" má pak na závěr dokázat test na detektoru lži (o jehož spolehlivosti se vede oprávněně debata). Aniž bych chtěl rozhodovat o vině či nevině oněch sedmi mužů, dokument působil velmi jednostranně a tudíž nedůvěryhodně. Nástupu pseudohumanistického režimu po roce 1989 se snažili ve svůj prospěch využít už jiní odsouzení, tvrdící, že je k přiznání donutily nešetrné metody tehdejší policie (viz např. brutální pražský pedofil a vrah malé holčičky Z. Moré, který se navíc oháněl rasovou diskriminací). Každý nechť si udělá názor sám, přesto důrazně doporučuji nastudovat i jiné materiály. (02.02.2017)

Na chvilku uzávorkuju "o čem" a zaměřím se na "jak". Kauza Cervanová je dokumentární metafyzická detektivka, které chybí pevná argumentační / popisná struktura a spíše dává přednost chatrným monologům, dialogům, v nichž dominuje neochota motivovat události ze strany vyšetřovatelů, emoce obžalovaných či špatná paměť svědků. Sám dokumentarista se přiznává k zaujatosti, někdy trochu potměšile aranžuje situace (když mezi bohorovné patology, kteří žvaní jako někde u kafe, přivede jejich oponenta, který je během chvilky vystrnadí z pitevny). Velmi solidní je kamera, práce s lyrizujícími záběry i dost morbidní sound design, který tomu dodává punc moderní tragédie. Skvělé momenty zdánlivě příliš nesouvisející s výpovědí dotvářejí syrový dojem - nejvýrazněji asi bouřka provázející "vrahy" k Hríbovi do relace či temné opuštěné chodby soudu, kam přichází tvůrce hledat odpovědi. A teď k samotné výpovědi: Kirchhoff je na straně odsouzených. Neskrývá to, protistrana slovo odmítá nebo odpovídá nekompetentně a nepřesvědčivě. Vůbec tedy Kauze nezazlívám angažovanost, ta je v pořádku. Navíc svoje hrdiny nikterak neidealizuje, jejich vystupování je přirozené (i když místy patetické). Mám vlastně jedinou výhradu vedle čistě technických výhrad - když už Kauza hájí jejich verzi případu, měla by aspoň naznačit odpověď, proč doboví vyšetřovatelé zaranžovali tak krkolomné spiknutí. Pokud člověk trochu nelibě nese, když tehdejší vyšetřovatel není schopný odpověď "jaký měli odsouzení motiv?", měl by stejným metrem měřit i tomuhle nesmírně sympatickému a sugestivnímu dokumentu s opravdu zneklidňujícím přesahem. Pokud jste si někdy říkali, proč lpět na onom "beyond a reasonable doubt", Kauza Cervanová předkládá dost mrazivou odpověď. Ani to, co protistrana vynesla z utajeného spisu jako protiargument, totiž pochyby nerozptyluje. Možná tak represe dvou režimů zničila životy sedmi lidí. O důvodech můžeme jen spekulovat. (09.09.2013)

Viděno na festivalu Finále 2014. Uznávám, že téma je i v současné době vděčné. Snaží se odkrývat tajemství, pokouší se odhalit pravdu. Ale ve skutečnosti jen vyvolává nové otázky a dohady. Nic nevysvětluje, staví se na jednu stranu a nesmlouvavě útočí na tu druhou. Bez odpovědí. Nastiňuje a vydírá. I to je cesta, ale ne pro mne. Tento způsob dokumentu zdá se mi poněkud nešťastný. (20.10.2014)

Demokratický súd len potvrdí chybu socialistického súdu, veď sudcovia musia držať pokope, podobne ako lekári alebo iné profesie, od ktorých závisia životy ľudí. O kauze som vedel málo, a dokument je dosť obsiahly, aby mi poskytol celú jej históriu od prvých verzií až po dnešný stav, keď to je na európskom súde. Po toľkých rokoch už nikto nenájde nové dôkazy alebo skutočnosti, ale ak mi autori vyložene neklamú, mne ako amatérskemu sudcovi to celkom stačilo na dôvodné pochybnosti o vine. Ako sa dá odsúdiť toľko ľudí za znásilnenie, ak patológ potvrdí, že k znásilneniu nedošlo? A to množstvo fyzicky aj psychicky mučených svedkov, dve ženy svedkyne, čo pri výsluchoch potratili, nič z toho zločincom v talároch nestačilo. Ruky preč od prípadu dávajú aj dvaja patológovia na dôchodku s odvolaním na súd, no to je dôvod... –––– Mŕtve telo je najlepší svedok. Len ho treba vedieť vypočuť. –––– Bolo to právomocné rozhodnutie najvyššieho súdu. A najvyššiemu súdu hádam možno veriť. Alebo nie? (26.11.2015)