Maojú maó júša

Jakkoli by úvodní epické scény možná mohli napovídat něco jiného, je Maoyū maō yūsha spíše komorní anime, ve kterém se mluví, mluví a zase mluví, přičemž jen sporadicky přijde na řadu i nějaká akce. To rozhodně nemusí být na škodu, koneckonců, už jen samotný námět o lidském hrdinovi, který se rozhodne spolčit s vládcem démonů, zní poměrně neotřele a slibovat by mohl mimo jiné i spoustu vtipných nedorozumění, jež by ze soužití dvojice z tak odlišných světů skoro až zákonitě měly nastat, tady ovšem poprvé naráží kosa na kámen - neuvěřitelně prkenné (tím myslím charakterově, co se zevnějšku týče, o prknech řeč být rozhodně nemůže) a nezajímavé postavy, a to jak hlavní, tak až na pár (doslova) výjimek i vedlejší. A když už jsem načal to hledání much, vytáhnu rovnou i tu největší masařku - snažit se zpracovat pětidílnou knižní předlohu do dvanácti dílů lze buď s drastickým ořezáním obsahu, nebo naopak s jeho šíleným napěchováním, zde se tvůrci rozhodli pro ten druhý případ, což ve spojitosti se zmiňovanou konverzační strukturou znamená v mnoha případech naprostý chaos, kdy se v jedné epizodě souběžně odehrává pět vražedným tempem ubíhajících dějových linií, intrika tady, twist tam a divák se jen marně rozpomíná, co se odehrálo minule a jak to všechno na sebe vlastně navazuje. Přes celkově kritický podtón mého komentáře ale musím uvést věci na pravou míru, Maoyū maō yūsha rozhodně není vyloženě špatné anime. Svět, ve kterém se děj odehrává, je dost obšírně popsán a klidně bych si jej dovedl představit jako základ pro nějakou online hru, všechny ekonomické a politické děje v něm se odehrávající, jakkoli značně simplifikované (což rozhodně nepovažuji za zápor), v jádru věci dávají smysl a je prostě vidět, že s tímhle univerzem si někdo dost vyhrál. O to více však zamrzí, že při vší té námaze s omáčkou kolem jakoby se téměř zapomnělo na hlavní ingredience a výsledný pokrm je takový nemastný neslaný. Slabší *** (02.04.2013)

Ze začátku mě to hodně bavilo a přišlo mi to celkem i zajímavé, ale postupem času to nějak ztratilo šťávu. Mít to ještě o pár epizod víc, asi to hodnocení ještě o jednu hvězdu stáhnu. Nějak si ani nejsem jistá, komu že má být seriál určen. Některé části mi k sobě prostě nepasovaly. Má to v sobě ale i zajímavé momenty, kvůli kterým nelituji, že jsem se na to podívala. (03.04.2013)

Když polobůh potkal lidskou bytost opačného pohlaví, spojili své síly/vědomosti a užili si nezávaz...uhm, prostě se měli rádi. Jak už bylo zde párkrát okomentováno, podobný scénář jsme si mohli šlehnout v povedeném Spice and Wolf. Zatímco Holo s Lawrencem se správně soustředili výhradně na ekonomii a rozvíjení jejich vztahu, tvůrci Maoyuu si řekli: Ne! Motto, motto a narvali do toho ještě kýbl vedlejších postav a pár bitevních.. ne úplně vřav, ale takových divných šarvátek. Tím si toho na bedra hodili tolik, že pod nimi ona větev zákonitě praskla a ortel byl bohužel sepsán. Ke všem prvkům bych našel minimálně jednu výtku, která se mi skládáním celkové nepasující mozaiky anime čím dal více podepisovala na mé nespokojenosti a dojmu silného nedotažení čehokoliv, co bylo zkoušeno rozvinout. V těch válkách, nesčetném množství rychlokvaškových vládců (Vyjma Prince Zimy. Ano, v tomto seriálu k nápomoci zmatečnosti nemá nikdo žádné jméno.) a jejich úmyslů aby se čert či samotný maou vyznal. Na to, jak velkolepé (I když minimálně prapodivné) ekonomické machinace byly nastíněny, tak se nedozvíme, jak dopadly. A onen vztah a romantická linie zamilovaného hlavniho dua zpočátku příjemně šimral, ale poté se skoro až vytratil a díky silné neomalenosti Hrdiny a mizerně neukončeného závěru je nám zabráněno dosáhnutí jakési satisfakce z jejich klopýtajícího vývoje. Jak jste již pochopili, slovo "bordel" se na mysli objeví přirozeně a mně to vskutku dosti mrzí. Ten nápad se mi líbil, královna démonů a koz je docela fajn a podobně, jako uživateli onDracula, mi přišel emotivní proslov služky jako jeden z nejsilnějších, který jsem v anime měl možnost slyšet. Dojem nezachrání důstojná forma a o prsa Rytířky tomu dám ty nejslabší 3*. (09.07.2019)

I kdyby se královna démonů měla zhmotnit v našem světě a měla mi semknout hlavu mezi své nezdravě velké vnady, více než jednu hvězdu navrch bych tomuto seriálu stejně nepřihodil. Přestože se tvůrci snaží svému diváku podstrčit mylnou představu o tom, že se prostřednictvím vyprávění o snahách hlavních hrdinů najít řešení na některé ekonomické a politické otázky jedná o inteligentní seriál, nic to nemění na faktu, že jsou nám jejich snahy servírovány velmi nezajímavě, hloupě a celé to na mě působilo dojmem, jako by scénář psal nějaký scenáristický diletant, který si sotva přečetl v nějaké útlé publikaci, jak že se ten televizní scénář vlastně píše. Že je seriál epizodického rázu a že kdovíjakou epičností opravdu neoplývá, to by mi nevadilo. Že mi ani jedna postava není kdovíjak sympatická, že jsou tam mraky fanservisu a že je vážný problém pochopit myšlenkové pochody nejedné postavy – to bych taktéž přežil, neb jsem některými anime takto "zocelen" a scény, kdy hrdina upadne přímo mezi extra bujné vnady královny, ve mně nevyvolají kýžený záchvat smíchu či závisti à la "ach jo, proč nemůžu taky vrazit svou uhrovitou držku mezi kozy spolužačky, aniž by mě vyfackovala a prohlásila za úchyláka", nýbrž zavrácení očních bulv. Ale pokud se u seriálu nudím, je mi při jeho sledování trapně, má pozornost se toulá po všech možných myšlenkových koutech a nárožích a já se skoro až modlím za to, abych se dočkal nějakého zajímavého okamžiku, tak… to prostě není dobré. Praštil jsem do bot po osmém díle, více nesnesu. Hvězdu dávám za pěknou grafiku, závěrečnou písničku a místy náznaky toho, že by původní série light novel nemusela být úplně špatná. Nejsem mastrofob, kozy mi zpravidla voní, ale na seriály kvůli nim nekoukám, víme? (05.04.2013)

Jak Hrdina potkal Krále démonů, padli si do oka a byla z toho láska jako trám. A jen tak mimochodem i nový způsob zemědělství. Maoyu hledá příběhové linky na místech vskutku netradičních, a přestože tak činí trochu zbrkle, moje sympatie si získává okamžitě. Ať už příjemně přestřelenými povahami hlavní dvojky, překvapivě vydařenou animací občasných válečných výjevů nebo nemožností po většinu času byť jen vytušit, o čem a o kom by mohla následující epizoda vyprávět. Právě tady ale tkví i zásadní problém. Z nepravidelně obměňované hromady vedlejších charakterů se mi k srdci přiblížila jen posmutnělá Služka Starší Sestra a v citlivějších chvílích i Rytířka. Ostatní sice mají dostatek potenciálu, ale když jediným poznávacím znamením Kouzelnice je časté usínání uprostřed důležitého dění, nemám moc šanci se jí (nebo dalším podobně ošizeným sympaťákům) dostat pod kůži. Protože stejně zkratkovitě či nečitelně působí i motivace všech vládců, církví nebo potenciálních záporáků, nezbývá mi, než zůstat u průměrného hodnocení. V množství uskutečněných či jen hrozících bojových konfliktů mám i po posledním díle slušný zmatek. Při dvojnásobné délce celého seriálu mohlo být všechno o třídu srozumitelnější a přirozeně i lepší. (16.11.2015)