Pan Tadeáš

Pozoruhodné zfilmování obtížně zfilmovatelné předlohy, včetně částečného zachování veršů původního eposu. Film má velmi působivou atmosféru, pečlivou výpravu a kostýmy, příběh perfektně doplňuje příroda a hudba. Přesvědčivé herecké výkony. Na veršované pasáže (sledovala jsem v polském originálu s anglickými titulky) si člověk musí trochu zvyknout, nicméně pak mají své kouzlo. Třešničkou na dortu je perfektní ztvárnění formování a střelby v karé. (19.10.2023)

No nevím, Pan Tadeáš byl takový všelijaký a spíše než válečné drama mi to připomínalo komedii - i když pravda, že jsem film viděla v původním polském znění s anglickými titulky - což jsou dva téměř neslučitelné elementy - takže jsem si film nemohla dostatečně vychutnat :) Ale i přesto zanechalo dílko pozitivní dojem. (13.07.2011)

"O čem tu na pařížské dlažbě sníti, / an z města slyším pustou vřavu zníti, / lži, kletby, reptání snah nesplněných / a pozdní žel i sváry vyvržených? // Zle zběhům, zle nám, že v čas moroviny / jsme nesli chabé hlavy do ciziny! / Kam stoupli jsme, tam před námi šel strach, / a každý soused - nepřítel a vrah, / až v řetězech nás pozbavili ruchu / a káží rychle rozžehnať se v duchu." (Adam Mickiewicz) (20.03.2024)

Musím se přiznat, že mě překvapuje nízké hodnocení tohohle filmu, který podle mne představuje mimořádně zdařilé převedení mimořádně náročné literární klasiky. Jenom odvaha to nafilmovat je obdivuhodná vzhledem k tomu, jak jsou Poláci hrdí na své kulturní dědictví a historii. Nepřehledný a komicky znějící (mému uchu) jazyk se v podání fantastických polských herců a hereček proměnil v melodicky lahodnou píseň. Film je formálně dokonalý a stylově vybroušený, vkusně kombinuje humornou nadsázku ke zpodobení soudobé lepší společnosti na venkově, a osobní dráma hlavních postav na pozadí historických událostí. Šedá a do vzpomínek zahalená exilová společnost kontrastuje s barevnou a vřelou domovinou, která ukazuje na jiskru nehynoucí naděje na lepší časy a svobodu. Stačí mi pustit si závěrečnou scénu svatby, na které napoleonští oficíři tancují s lašskými dámami na prašné venkovské cestě, a mám víc chuti do života než po kafi s třema prckama rumu. (18.11.2006)

Klasickou vlastností polských historických filmů je jejich pompéznost (z čehož vyplývá dvouapůlhodinová stopáž) a nepřeberné množství postav (což by nevadilo, kdyby Poláci využili více výrazných typů..výjimkou je snad jen Bogusław Linda, kterého všichni známe z filmu Je třeba zabít Sekala). Jenže délka a postavy dělají film opravdu nepřehledným. Pokud se ovšem dovedete po celou dobu trvání filmu soustředit, jistě oceníte nejen celkovou propracovanost, ale i krásné verše Adama Mickiewicze. (15.05.2006)