To nejsi Ty

Dojemný film o umírání. Tentokrát je to ALS, ale není to film o této nemoci, sám neumím posoudit nakolik bylo ztvárnění chorobných příznaků věrohodné. Nedokážu ani odhadnout nakolik film zobrazuje americký přístup k umírání. Protože pokud je alespoň něco z reálného života, je zřejmé, že se od nich máme co učit... U nás se zatím jen mluví o přístupu k umírajícím (a zaplaťpánbu, že aspoň to), dělá se toho velice málo. Tento film nám ukazuje něco víc. Ne, že starost o umírající je nějaká naše povinnost, ale právě, že takový bezpostřední dotyk smrti nám pomůže prožít lépe náš vlastní život. (15.02.2015)

H. Swank je paní herečka, ale tentokrát to nebyla pouze ona, kdo tenhle snímek držel nad vodou. E. Rossum to zcela rozbalila, a hrozně se mi její postava a role zamlouvala. Možná se teď přetrhly filmy na tenhle motiv, ale tohle drama má v sobě jiskru a to hodně inspirující. Je to neuvěřitelně dojemný příběh, takže chápu, že ne každý snese tak velkou tíhu emocí, jakou You´re Not You nabízí. Přesto já jsem věřila, a to nejen G. C. Wolfe. (09.05.2015)

Mám tyto příběhy rád. Dvě naprosto odlišné lidské dušičky se střetnou, aby si vzájemně psychicky pomohli a zároveň si odpočinuli od okolního světa, ze kterého jsou už beztak hrozně unavené. A to, že je spojí nemoc jedné z nich, je bohužel smutné, ale na takovém příběhu je třeba hledat právě spíš to pozitivno, což film i dokázal. A k tomu jsem si přidal suprové herecké výkony a bylo o kvalitní filmový zážitek okamžitě zaděláno. (17.05.2016)

Filmy o nemoci, handicapu nebo jiné nepřízni osudu jsou vděčným tématem a beze sporu je to příležitost pro herce zazářit, oslnit a případně také odnést si domů nějakou tu plešatou sošku. V poslední době se to podařilo například Julianne Moore ve Still Alice nebo Eddie Redmaynovi v Theory Of Everything. Nikoliv Hilary velkohubce (pardon, nedalo mi to) Swank. Sice párkrát předvedla, že není špatná herečka, ale do takového filmu jí scházelo dostatečné charisma na to, aby jej utáhla sama. You're not you totiž stojí a padá na jejím výkonu, který byl natolik nevěrohodný, že se mi v absolutně nevhodných chvílích chtělo smát. Ne každý herec zvládne zahrát takovou nemoc bez toho, aniž by působil směšně. Jediný, kdo ze mě vyždíval nějaké emoce byla překvapivě Emmy Rossum, kterou jsem až doposud nikde nepostřehla. Dvě hvězdičky za ní. Druhé Intouchables se ale bohužel nekonalo. (19.02.2015)

Prvních několik minut je docela děsivých. Když se na scéně objeví Emmy Rossum, říkal jsem si, že nemůže být hůř. Nikdo by nepřijal takové tele, nikdo by se nechoval tak roztržitě jako ona. Klišé střídá klišé. Pak se to zlepší, ale i tak.. Eddie Redmayne se sakra snažil, aby jeho ztvárnění člověka s nevyléčitelnou chorobou nevyznělo prázdně, ba dokonce urážlivě. Tady je to jiné. O amyotrofické laterální skleróze (ano, onemocnění, které na okamžik pobláznilo smetánku a pak zbytek stáda v podobě polévání se ledovou vodou) se (podle očekávání) přestalo mluvit. Tenhle dva roky starý příspěvek k neurodegenerativní chorobě je (pardon, tvůrci) odfláknutý. Je to takové klouzání po povrchu, které víc myslí na vytahování kapesníků než na důstojné pojmenování dosud nevyléčitelné nemoci. S diagnózou se setkáme hned na úvod, pouto mezi dvěma odlišnými ženami, o které tu následně běží, netáhne. O naší hrdince se navíc hovoří jako o nejstatečnější ze statečných, nicméně to z plátna necítíme. Zvlášť když má zvládání svého údělu ulehčené o luxus, ve kterém žije. Hilary Swank se své role zhostila solidně, jenže když nemá oporu ve scénáři nebo v režii, tak to jde špatně. (22.12.2016)