Mortal Kombat 2: Vyhlazení

Ďalší z rodu príživníkov na úspešnej jednotke, ale asi na 3 vydarené zábery však parazití mizerne. Triky slabé (30 millónový rozpočet - fuck me !!!), súboje bez nápadu, bez šťavy a celé je to mdlé, seriálové. Ak kedysi Tomáš Baldýnsky definoval 4 syndrómy zlého pokračovania tak naozaj nepoznám učebnicovejší príklad: 1. Preplácanosť (snaha narvať do filmu čo najviac herných postavićiek bez ohľadu či to má logiku) 2. Hysterická opatrnosť 3. Zmrtvýchvstanie hrdinu 4.Debilný podtitul (ešte aj debilne prekladaný - rozdrvenie). Ako fanúšik MK som veľmi smutný... (24.06.2006)

V kvalitatívnom páde a hnusnosti pri tvorbe pokračovana sa tejto odpornej sračke vyrovná snáď len NEKONEČNÝ PRÍBEH 3. Alebo analytickejšie - veľmi snaživý veľmi zlý film, pri ktorom zohráva svoju úlohu nekritické zbožňovanie prvej časti mojou maličkosťou. Je tu toho ďaleko viac, než v jednotke, ale realizované je to takmer nepredstaviteľne horšie. Do výtvarnej podoby a efektov bolo vložených minimálne toľko isto nápadov a nadšenia, takisto kvalita bojovej choreografie je silne premenlivá, ale réžia katastrofálne zlyháva a herci sú ťažko otrasní ochotníci. (02.05.2016)

ak bola jednotka príjemnou kung-fu mlátičkou (naviše podľa mojej /v mladosti/ obľúbenej videohry), dvojka je už o niečo ťažšie sústo. nielenže vyzerá (a určite je) lacnejšie (triky sú dosť slabé), ale dokonca i dej je stupidnejší (pričom jednotka nebola tiež nejaký zázrak), herci sú nevýraznejší a boje slabšie a nudnejšie. ale napriek tomu je to stále lepšie ako posledné van dammovky :-) (22.04.2004)

Povím vám jeden příběh. Píše se rok... nevím kolik, celkem dávno! Mno, teda ne dávněji než 1997, logicky... ale prostě středně dávno, ok? Bylo mi cca 10 let, pařil jsem Mortal Kombat a dozvěděl jsem se, že existuje i něco jako film! Dovedete si asi představit tu extázi, jakou to ve mě způsobilo. Šli jsme s maminkou to videopůjčovny v místním cikánově a tam na mě mrkla zbrusu nová videokazeta Mortal Kombat 2 - sem s ní! Pozval jsem domů svého nejlepšího kamaráda, bouchli jsme kazetu do videa a veleslavná projekce mohla začít. Sny se však stávaly skutečností asi jen 25 minut, protože zrovna když Cyrax rozleptal kyselinou nějakého pána v cestě, má drahá maminka šla okolo, zděsila se a film nám vypla. Naštěstí netrvalo dlouho a k filmu jsem se stejně dostal, stále platí, že dvojku jsem viděl dřív než jedničku, takže jsem měl tendenci být k ní dost nekritický. Nyní, takřka po 15 letech jsem si všechny tyto vzpomínky oživil a mohu říct, že konečně chápu, co to znamená "guilty pleasure". MK 2 je šílená sračka, Leonetti není vůbec zdatný režisér, film stříhá náhodně jak domácí video, ovšem zdaleka největší sranda je scénář. Film natolik otrocky kopíruje hru (která v podstatě žádný příběh nemá) až je to nefalšovaně úsměvné. Leonetti donutil herce "věrně" imitovat specialitky (chápejte: údery, popř. kouzla) ze hry, což je nádherně absurdní... Když ctnostný polobůh Rayden skočí placáka s nataženýma elektrizujícíma rukama a vydá u toho random skřek připomínající počítačovou hru z roku 1992, myslel jsem, že vyprsknu smíchy... Jak to tedy zhodnotit? Pro mladého kluka, který chce vizuálně prožívat legendární hru, je to paráda, z filmařského hlediska je to hrůza. Liu Kanga čeká identický vývoj, jakým si prošel již v MK1 a záporák je spíše neurotický, arogantní synáček než opravdový vévoda zla. Navíc zamrzí nepropracovaná choreografie soubojů, je vidět, že jediný, kdo umí máchat nožkama je Robin Shou, popř. dabler Raydena, jinak se opět musí kvalita nahrazovat kvantitou... 5/10 (03.11.2013)

Výtky zděšených dobových recenzentů, že druhý Mortal Kombat se ani nesnaží předstírat, že má zápletku, sice ve svém odsudku znějí hrozně sebejistě, ale z hlediska videoherních adaptací jsou pomýlené. Právě proto, že film se absolutně nezdržuje s expozicí je navzdory dementním dialogům postav (Dcera: "Matko, ty žiješ?!" Matka: "Zato ty teď zemřeš!") přínosem a vzhledem k přímočaré předloze založené výhradně na turnajových bitkách adekvátní remediační praktikou. Ono to totiž není jen tak, jak tvrdí Bittanti ve svém "Technoludickém filmu", že remediace formální logiky videoher musí vždy spočívat v opakování (Lola běží o život, Na hromnice o den více...), ale podle mě stejně tak může být vyjádřena naopak minimalizováním vyprávění, tedy jakousi vyprázdněnou narací založenou na atrakcích. Z tohoto pohledu cením Vyhlazení více než první díl, který navzdory pokusům o vertikalizaci a zapojení několika zdánlivě rovnocenných protagonistů, zůstává stále příliš konvenčním. (10.05.2013)