Kdysi byli bojovníky

Už je to dlouho, co by mě nějaký film takovýmhle způsobem dostal, složil, převálcoval, zanechal mě po zhlédnutí třesoucího se a neschopného ve 3h v noci usnout; tak moc neutěšený a nelítostný film pro mě naposledy bylo snad Requiem for a Dream. Celou dobu jsem se cítil jako skrčený někde v koutě, přímo před sebou pozorující postavy, prožíval s nimi každou další ránu od toho rváče (jelikož jsem na film koukal bez jakýchkoliv titulků pouze v "maorské" angličtině, nějak se mi nepovedlo pochytit jejich jména). Velmi intenzivní deprese a krutost s lehce mihotavým světélkem naděje na konci tmavého tunelu. A velmi nepříjemná pachuť, že takovýhle příběhů se mohly odehrát stovky, tisíce, milióny po celém světě. (03.08.2004)

Film jsem viděla před lety a velmi silně na mě zapůsobil. Teď jsem si to zopakovala a zážitek stále stejný – krásný, ale drsný film. Náhled do života Maorů, pro nás trochu exotický. Natočeno velmi realisticky, skoro jsem se vžila do pocitů manželky, mlácené opilcem-manželem, která ho i přesto miluje. Dopadnout to dobře ani nemohlo, jak už to v životě chodí. Myslím, že podobné příběhy se odehrávají nejen na Novém Zélandu. (21.03.2010)

Spočiatku sa zdá, že ten namakaný chlapík ktorý práve prišiel o prácu je milujúci otec no je to tupé násilnícke hovädo ktoré celí deň chlasce pivo, večer celú krčmovú posádku dotiahne domov a žúrka pokračuje. Potom zmláti ženu a ráno po opici celú opuchnutú zdrbe ako to preboha vyzerá... Dej je dosť jednoduchý a tam kde by sa v inom filme len rozbiehal tu končí no i tak je to silný film, ktorý nemôže nikoho nechať ľahostajným. (03.12.2006)

Ty asociace na cikány se přímo nabízí, ale přeci jenom zatímco Maorové byli relativně donedávna vytlačováni na okraj společnosti, naše cikány se kdekdo snažil všelijak integrovat a podporovat. Oba přístupy skončily stejným nezdarem, jen s Maory se na jihu polokoule nikdo tolik nepárá. Tamahori tak podal nám ne neznamý obraz života etnické menšiny na městské periferii, kde v početných rodinách vládne násilí a alkohol, tedy obraz brutální a zalézající hluboko pod kůži. Pohřební haka mi zježila zátylek. Škoda teatrálního konce, ale v celkovém kontextu je to jen chybějící tečka na celkově vbezchybném diktátu. 95% (17.03.2013)

,,NAŠI LIDÉ BYLI KDYSI BOJOVNÍCI. NE JAKO TY, JAKEU. MĚLI MANU. HRDOST. MĚLI DUCHA. KDYŽ MŮJ DUCH PŘEŽIL 18 LET S TEBOU, TAK PŘEŽIJU VŠECHNO“..... /// Kdo by tomu věřil, že na N. Zélandu maj podobný bojovníky jako MY. Jak moc si jsou podobní? Tak to je vlastně největší překvapení. Gangy, podpora, kérky, chlast, hulení, ženský co nemaj na výběr. A takovej ,,svalouš“ Jake, když roztočí ty svoje lopaty....tak si může bejt manželka jistá, že ji druhej den nikdo nepozná. Děcka se těšej na rodinnej vejlet – za bráchou do děcáku ....prostě důkladná sonda do života ČÁSTI původních obyvatel. Jeblý Maoři..... (a svět, ve kterým by ti ,,naši“ nepřežili asi ani den) ve filmu o tom, že těžkej život nemá jen vlk (ten jak nosí ty noviny), ale i Maorské děti. NEBREČ, TO TI NEPOMŮŽE! Tady moc optimismu nenajdete a asi ani nebudete řešit kameru a tyhle kraviny. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chtěl bych naučit manželku poslušnosti ,,po Maorsku“. 2.) Zjistím, jestli ,,lidé“ u nás žijou jako Maoři, nebo jestli Maoři žijou jako ,,lidé“ u nás. 3.) Miluju Haku! (Vyser se furt na ženský a tanči!) 4.) Thx za titule ,,Bobulix“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ** (26.04.2012)