Knězovy děti

Hořko-sladká satira. Vinko Brešan zde nemilosrdně tepe nejen do církve, ale i do mentality Chorvatů a předsudků vůbec. Klon Bolka Polívky (Krešimir Mikić ) zazářil v roli kněze co si hrál na Boha, postaral o vzrůšo a změnil osud lidiček v jinak poklidné vesnicče. A nakonec vlasně o nic nejde, v církvi vždy platí ,,já na bráchu, brácha na mně". (20.06.2014)

Mate Matišić napsal hru Knězovy Děti v roce 1999. Kdo o ní slyšel, ať hodí kamenem;) Hej, opatrně, to bylo těsně - takže oprava - ať hodí kamenem, kdo o ní slyšel před filmem Knězovy Děti. Já tedy rozhodně ne, a nemám potřebu se s ní seznamovat. Důvod je prostý - jednak je sám autor podepsán pod filmovým scénářem (a hudbou), a jednak se pro mě filmová verze stala nejlepším zahraničním filmem roku (je konec září, tak jaképak copak;)). Fascinovaně a svým způsobem obdivně sleduji žertovné komentáře vyčítající snímku neoriginalitu, vulgaritu a proticírkevní propagandu, korunovanou obviněním, že zpovědní tajemství je tu vyobrazováno jako nástroj zločinu. Naštěstí převažují ty pozitivní, realitě bližší... Můj bude taky takový, a nejen proto, že většinu tohoto textu ťukám jednoruč, chovajíc ani ne měsíčního cvrčka:) Největším kladem Knězových Dětí je dokonalá atmosféra, která se postupně přetáčí od komedie o ztřeštěném, dobrou vůlí vedeném, ale lidskou podstatu ignorujícím, nápadu mladého kněze (Krešimiru Mikićovi je přitom čtyřicet), k poměrně kruté tragédii, kterou jsem ani v nejmenším neočekával - respektive očekával jsem jinou. Další pozitivum jsou skvěle zasazené gagy, vyplývající z neustálého oprávněného poukazování na lidské chyby, ale i z chorvatské reality a jejího historického základu (když se nad tím zamyslíte, z každého lékárníkova slova mrazí). Bezelstnost, s jakou lékárník s trafikantem prezentují svoje diagramy nebo videa ze svých chytrých telefonů, je dokonale odzbrojující, stejně jako Nessun Dorma - ta ale samozřejmě úplně jiným způsobem. Důležité je, že oba fungují. A to v tomhle filmu dělá všechno, včetně "zchradišťá" reklamního číšníka Jureho. V žádném případě to není "Made In Taiwan", ale poctivé balkánské filmové dílo se vším všudy, a ode mě dostane 90%. A ještě PS: V Chorvatsku jsem nikdy nebyl;) (23.09.2014)

Obávám se, že všechno, co mohlo o tomto skvostu být řečeno, již bylo napsáno do komentářů ostatních. Tak jen krátce - nezapomenutelný zážitek zasluhující si 5*, kterému nic nechybělo a naprosto předčil má očekávání (a vůbec mi nevadil ten zvrat v tragikomedii na konci, spíše naopak). Stopro si ho někdy v budoucnu znova pustím. P.S. Ten hlavní plakát je dokonalý. P.S.S. Z kazatelny v kostele číst krabičku kondomů, že nejsou nikdy 100% spolehlivé a Made in Taiwan byl jeden z velmi dobrých momentů filmu. (08.11.2014)

Už jen za ten obal musím přihodit hvězdu. Film měl jedinou chybu a to, že od supr začátku to minutu po minutě ztrácelo to kouzlo, tu svěžest, to zalíbení. Kdyby měl film půl hodiny, dám pět hvězd! Velice pozitivně hodnotím oba herecké výkony kněze i prodavače, nápad s propichováním gum a samozřejmě hudbu, která dala filmu devadesát procent originality! Zajímavé, ale krapet nudné. 65% (26.08.2015)

Není to klasická komedie. Jednak jsem se zase tak moc nenasmál (je to takový hodně specificky suchý humor, který nemusí nutně sednout každému), a pak také kvůli tragickému vyústění. Spíše tedy jakási tragikomedie balkánského ražení, která ve mně zanechala převážně rozporuplné pocity nejen kvůli laciné zápletce s kondomy, ale třeba i nesympatickým postavám. Kritiku církve touto satirickou formou na druhou stranu docela můžu, proto je to ve výsledku za průměrné tři hvězdy. Znovu už se určitě dívat nebudu, což bych o dobré (tragi)komedii nenapsal. (04.06.2014)