Nemocnice Parkland

Na téma Kennedy a Dallas už bylo natočeno spousta filmů a ještě více dokumentů. Proto mne tohle dokumentární drama zaujalo a chtěl jsem jej vidět. Již od prvních minut však sledujeme představení sice ve skvěle udělaných dobových kulisách, které je však spíše ochotnické. Snad tomu napomohla hromada neznámých (a mně nesympatických herců) - Billyho samozřejmě vyjímám - nebo zoufalá si nepodobnost hlavních aktérů tohoto dramatu (Oswald, JFK, Jacqueline atd.. Zprvu si kameraman držel odstup a z hlavních hrdinů zabíral často jen vlasy, bradu, kousek tváře... Po atentátu se jakoby odhodlal a začal herce zabírat víc. Je škoda, že štáb nenašel herce více podobné svým historickým protějškům, protože si myslím, že zrovna u JFK jehož tvář zná každý je to zásadní. Tohle ale není jen moje jediná výhrada. Hlavní výhradu mám k nedramatičnosti tohoto drama. marně se herci tvářili šokovaně, zkroušeně, marně předváděli pláč a obrovský smutek ze smrti milovaného prezidenta... Marně drsní hoši z tajných služeb mhouřili na každého podezíravě oči a pevně svírali své bouchačky... Nikomu jsme to nevěřil. A to je zásadní. Umím si představit ten šok veřejnosti po výstřelech, umím si představit ten šok v prezidentské limuzíně kdy Jacquelin držela hlavu manžela při šílené jízdě do nemocnice, umím si představit i ten šok ve špitálu když se dozvěděli, že jim tam vezou postřeleného JFK... šok v Air force one, kdy museli vyšroubovat sedadla aby se do letounu vešla rakev s ostatky... Ale i když jsem se snažil, film působil jako studený psí čumák. Vše bylo hrané a špatně hrané. Myslím si, že když já to takto vnímal, pro Amíky muselo být takto ztvárněné drama mapující poslední okamžiky jejich ikony ještě otřesnější... Tři nahrané videopásky. * * * (18.03.2015)

Důstojnost. Udržet si ji, nebo ji někomu naposledy dopřát. To je osudný Dallas 1963 z perspektivy vedlejších postav. Na tom minimálním prostoru je jedinou zajímavou úlohou Oswaldův bratr Robert, jeho pošahanou matku nebo „filmaře“ Zaprudera, který trpí, jak kdyby mu odpravili jediného syna, bych v tomto podání klidně oželel. Ruční kamera měla přiživit tu atmosféru náhlého chaosu, ale mně spíš přišla jen jako tvůrčí berlička, která tu celkovou monotónnost nijak nenarušila. Škoda, že doktor Zac v rámci resuscitace nezazpíval. Kennedy by se zvedl a odešel po svých.. (03.07.2020)

ubulená a nadmíru hysterická slátanina, o událostech, který zná každý malý děcko. přínos filmu tedy naprosto nulovej, jen znudeně předkládá známý fakta, aniž by s nimi jakkoliv nakládal či přinášel cokoliv novýho - a to i navzdory 150 hlavním postavám. Pozice JFK jako nejpůsobivějšího filmu o tomto tématu a epizody Červenýho trpaslíka coby nejinvenčnějšího pojetí zůstává neotřesena. (22.10.2013)

1 a 3 dny, které se udály po atentátu na Kennedyho v Dallasu. Režijní debut Petera Landesmana plný vypjatých situací v podání známých i méně známých herců a plný zajímavých informací z pozadí neblaze známé události, které mě nenechaly ani na chvíli vydechnout. P.S. Vůbec by mě nenapadlo, že rakev s ostatky prezidenta nemohli dostat do letadla... (23.04.2014)

Vynikající hraný dokument, který od začátku do konce působí velmi autentickým dojmem a je určený hlavně divákům, jimž téma JFK nedá spát. Postav je hodně, žádná není hlavní a téměř každá má nějaký svůj moment, řada scén je pekelně silných a oceňuji, jak scenárista a režisér dokázal vybalancovat truchlivě patriotistickou náladu filmu tak, že (alespoň na mě) nepůsobila lacině a neměl jsem pocit, že by mě citově vydírala. (21.10.2017)