Ain't Them Bodies Saints

Vizuální kvality to má, něco nového/jiného/objevného ale divák v obrazové stránce jinak nenajde. Moc toho nenachází ani v té příběhové. Poetika á la Altman nebo Malick je patrná, love story s nádechem retro atmosféry láká na zachmuřený manželský pár, který čelí zkoušce letitého odloučení. Nějaké sdělení mi chybělo, s postavami se prakticky nedá identifikovat, jejich vývoj je nulový. Zbývá ona atmosféra. Je tam, ale ne každý filmař má Malickovy kvality, aby na ní mohl postavit základy. Jako poctu filmům z éry Nového Hollywoodu beru, jako něco, k čemu bych se chtěl vracet, nikoliv. (09.07.2014)

Muž je zavretý vo väzbe a túži znovu vidieť rodinu, respektíve prvýkrát aj svoju dcéru a tak sa pokúsi utiecť. Akcia sa podarí (mimo kamier) a cesta za cieľom, už na slobode, môže začať. Lowery sa však zameriava na reálnejšie problémy podobnej akcie, než by tomu bolo u mainstreamového filmu, čím tak trochu pripomenie napríklad 3 dni k slobode, kde hlavná postava rieši predovšetkým to, čo sa bude diať po samotnej akcii. Lowery nakrútil skôr melancholický, pomalý, meditatívny moderný western, ktorý sa nevyhýba ale ani akcii. Keďže som sa nedokázal lepšie emocionálne napojiť na žiadnu z postáv, dávam trochu neférové tri hviezdy. 70% (21.07.2024)

Režisér a scénárista David Lowery chtěl natočit něco na způsob Malickových Nebeských dnů, ale svou verzi lyrické krimi romance - osudové chůze za hranou zákona - nebyl schopen posunout na jakýkoliv vyšší umělecký level, ta vysoká ambice zůstala nenaplněna... Vizuálně pěkné, opravdu skvělí herci, ale scénář je málo rafinovaný (až prostý) a místy je hodně znát, že jde o celovečerní debut, v pozici autorského filmu bych čekal suverénnější provedení...extrémně pomalé tempo vyprávění místo dost nudilo... Lowery není filmař od pánaboha tak jako třeba právě Malick...a pokud jde o vykreslení atmosféry jižanských států USA, na to tu máme třeba filmy Jeffa Nicholse, odkud jižanský genius loci přímo cáká... (14.07.2017)

Jemně a nenásilně plynoucí film, který si pohrává s jižanskými i westernovými archetypy. Lowery zpočátku vypráví hlavně v náznacích a velmi pozvolna, někde za půlkou pak film podobným tempem pomalu ale jistě začne mířit ke svému nevyhnutelnému vyústění. Žádné rozmáchlé herectví ani vyprávění neočekávejte, ale možná i v tom je přednost jinak zdánlivě nenápadného, ale vnitřně soudržného a silného filmu. (04.02.2014)

Inu, v nějaké jiné náladě bych se možná sama sebe ptala, jestli to s tou lyričností David Lowery trochu nepřehnal, protože mě film trochu přivedl k uvědomění, že mám mnohem raději prosté věci natočené prostě, protože tak vynikne jejich prostota a význam jim dodá divák sám, zatímco když se prostým věcem tvůrce snaží dodat enormní... řekněme důležitost neustálým zdůrazňováním toho, že prosté věci jsou krásné a tajemné a bůh ví co ještě, tak vyzní spíš naprázdno a nabubřele... Každopádně jsem při sledování měla tu správnou náladu a tak jsem si film užila, dokonce jsem kontemplovala i pět hvězdiček, ale kvůli tomu prostému nabubřelému dilematu nakonec asi určitě ne. Nicméně Keith Carradine zpívající k závěrečným titulkům mne dojal a skoro i rozbrečel. (09.01.2020)