Jak vytrhnout velrybě stoličku

"Ve filmech, které jsem viděl, často vystupovalo jako hlavní osoba dítě. Nějaké vysoce nadané dítě tam občas hrálo značně velkou a mimořádně vděčnou roli. Filmového dítěte jsem se vždycky trochu bál, protože jsem měl strach, že kvůli němu zdětinštím. Naštěstí se ukázalo, že tato silná obava je zbytečná" (slovy Roberta Walsera) (23.08.2008)

Televizní útěky z šedavého bezčasí normalizace podvědomě směřovaly tam, kam komunistický režim mohl dosáhnout jen částečně, takovým ,,ostrůvkem svobody" byly pak logicky třeba hory a prostředí horské záchranné služby, kam jistě ne náhodou částečně lokalizovala svůj první film z volného cyklu snímků s Tomášem Holým režisérka a scénáristka Marie Poledňáková. Její televizní film oplývá takovou tou normalizačně optimistickou náladou, která byla pro daný segment dobové filmové tvorby povinná, pod ní se ale ukrývají i hlubší věci a mollovější tóny - motiv osamění navázaný na širší fenomén ženské emancipace a feministických proudů, v nichž se (socialistická) žena vědomě (s vědomím své ekonomické nezávislosti) rozhodne vychovávat dítě bez muže. I když film je především vnímán jako nenáročná rodinná zábava a jako takový si získal nehynoucí popularitu, Poledňáková v něm naznačila cosi zásadnějšího - totiž fatální konec patriarchálně usazené společnosti a její přerod v cosi ještě nedefinovaného. Jistě, modernost umělého světa filmu trochu předběhla dobu, neboť dobově byla platná jen pro jistě omezené (spíše umělecké) společenské kruhy v Praze, ze zpětného pohledu ale oceňme režisérčinu intuici. Svět matek samoživitelek se pomalu stal normou. Příznačné je, že malý Vašík si s odzbrojující přirozeností a autentičností Tomáše Holého v takovém světě intuitivně (až posedle) hledá tátu... (27.11.2011)

Jana Preissová coby úchvatná milfka ve filmu, který je strašně poznamenaný dobou svého vzniku, jakož i neustálým reprízováním v televizi. Vtipu je zde pomálu, film je mnohem spíše truchlivou televizní podívanou o obnově jednoho dávného vztahu (ostatně v zajímavostech se zde píše, že to Poledňáková původně ani jako komedii nezamýšlela). Pokud jde o mě, vždycky mě na tom filmu iritoval ten jeho debilní název, a navíc soudím, že mají stejně všichni radší až druhý díl (s rovněž debilním názvem), takže asi tak. (25.12.2012)

Pěkná romantická komedie s uličníkem navrch to vše posypané dramatem, ve kterém se ujasňují vztahy. Vždycky se na to ráda podívám, nejenže to pěkně utíká, ale člověk se u toho pobaví. Pro mě klasika českých dětských filmů pro celou rodinu (neboť každý z rodiny si v tom najde něco jiného). Tohle nevidět je škoda, navíc na to navazuje skvělý druhý díl! Pro mě je to nestárnoucí klasika, která mě vrací do dětských let. (29.12.2015)

Tak dobiehanie zameškaného z detstva, tzv. povinných filmových jázd, nie je až tak bolestivé, ako som sa obával. Zároveň však nie je nad čím jasať. Minulý rok S tebou mě baví svět, tento Jak vytrhnout....Vždy som si myslel, že sa myslí normálna stolička na sedenie, ale tak všetci sme občas trochu prihoretí...Poledňákovej film nie je až tak komédia, základ filmu je skôr dramatický. Na maminku je vyvíjaný trochu nepochopiteľný tlak ohľadom hľadania si nového "tatínka", ako by sa rúcal svet. Holého hlášky pôsobia trochu vykonštruovaným dojmom, na nervy mi ale liezť počas filmu nezačal. Milo pôsobia po sebe nasledujúce scény, keď malý ledva pluhuje pri malom zjazde a hneď nato dáva veľké oblúky na nevyjazdenom svahu. Takzvaný druhý plán filmu (i keď tu skôr ten prvý), inteligentne vsunuté problémy nekompletnej rodiny a otázok ako z toho von, je samozrejme v rodinných filmoch ocenenia hodnou pridanou hodnotou. Touto cestou zdravím aj Ítího, ktorého som nedávno po čase videl. (30.12.2014)