Jak vytrhnout velrybě stoličku

Vašek, máma a táta -Tři-dva-jedna-Bum !! Etapa života Poledňákové, kdy chytila epochální scénáristickou slinu. Úžasný, s lehkostí podaný nadčasový příběh, jehož komediální stránka se vtiskla do pamětí diváků, ale i ta vážná má obrovskou hloubku a dokonce vlastně ve filmu převažuje. Jistá kamera i famózní střih, životní forma Němce, Holého a působivý výkon čarokrásné Preissové, která se statečně zmítá mezi dvojjedinností nabídek a nástrah. Příběh, kterému předcházel výstup na vrchol s geologickým programem. (02.05.2013)

Televizní útěky z šedavého bezčasí normalizace podvědomě směřovaly tam, kam komunistický režim mohl dosáhnout jen částečně, takovým ,,ostrůvkem svobody" byly pak logicky třeba hory a prostředí horské záchranné služby, kam jistě ne náhodou částečně lokalizovala svůj první film z volného cyklu snímků s Tomášem Holým režisérka a scénáristka Marie Poledňáková. Její televizní film oplývá takovou tou normalizačně optimistickou náladou, která byla pro daný segment dobové filmové tvorby povinná, pod ní se ale ukrývají i hlubší věci a mollovější tóny - motiv osamění navázaný na širší fenomén ženské emancipace a feministických proudů, v nichž se (socialistická) žena vědomě (s vědomím své ekonomické nezávislosti) rozhodne vychovávat dítě bez muže. I když film je především vnímán jako nenáročná rodinná zábava a jako takový si získal nehynoucí popularitu, Poledňáková v něm naznačila cosi zásadnějšího - totiž fatální konec patriarchálně usazené společnosti a její přerod v cosi ještě nedefinovaného. Jistě, modernost umělého světa filmu trochu předběhla dobu, neboť dobově byla platná jen pro jistě omezené (spíše umělecké) společenské kruhy v Praze, ze zpětného pohledu ale oceňme režisérčinu intuici. Svět matek samoživitelek se pomalu stal normou. Příznačné je, že malý Vašík si s odzbrojující přirozeností a autentičností Tomáše Holého v takovém světě intuitivně (až posedle) hledá tátu... (27.11.2011)

Příjemná televizní rodinná komedie Jak vytrhnout velrybě stoličku je pro mne hřejivou vzpomínkou nostalgie dětství bezstarostného a kouzelného. S kapkou hořkosti a sentimentu a hromadou veselí a radosti ze života. Ta roztomilá dětská rozvernost a celková optimistická atmosféra je odzbrojující, uklidňující a potěšující. Je to jeden z ukázkových případu, kdy film neztrácí svou zábavně osvěžující sílu ani po stém shlédnutí. Hvězdou příběhu je malý školák Vašek Benda (velmi zajímavý Tomáš Holý) s jediným přáním o úplném rodinném životě. Svou upřímnou a bezelstnou snahou přivádí jediného svého křehkého rodiče do slepé uličky vyčerpávajícího psychologického nátlaku. Ale s překvapující pravdou je občas těžké se smířit. Hlavní ženskou postavou je Vaškova starostlivá maminka a baletní tanečnice Anna (šarmantní Jana Preissová) ve vichru vzrůstajících nároků rostoucího potomka. A s množstvím nároků dochází potřebná zásoba energie k životu. Hlavní mužskou postavou je náčelník krkonošské horské služby Luboš Rychman (sympatický František Němec) s překvapujícím zjištěním, které navždy změní jeho poklidný samotářský život. Jen nalézt správnou cestu k zacelení hluboké propasti rozčarování. Z dalších postav: upjatý Annin milenec a náročný učitel baletu Jindřich (zajímavý Vlastimil Harapes s hlasem Jiřího Klema). Annina matka a pracovně vytížená zdravotní sestra (Jana Dítětová), socialisticky uvědomělá Vaškova učitelka (Gabriela Vránová), přívětivý mlékárenský řidič (Petr Kostka), či Vaškův spolužák s doplněnou rodinou (Miroslav Vydlák). Potěší taneční ukázky z baletních vsuvek Národního divadla. A laskavý a povznášející duch, který vytrvale vystrkuje z filmu svoji zábavou rozesmátou tvář. (20.11.2016)

Reziserka Marie Polednakova vzdy sla pekne po voli normalizacnym sudruhom a KSC a nikdy neukazala realny zivot ceskoslovenskej federacie, ako napriklad Vojtech Jasny svojim filmom Vsichni Dobri Rodaci alebo Jiri Krejcik filmom Prodavac Humoru /1984/. Za to bola tato reziserka pocas normalizacie doslova protezovana vladnou mocou a tocila jeden nenarocny film/komediu za druhym. Tieto filmy sli aj v kinach, lebo sudruhovia ich oficialne povolili /sranda vsak, ze Jak Vytrhnout Velrybe stolicku v kinach nebol/ a nemali s nimi problem /s filmami pani reziserky Chytilovej uz problem mali, to tu vsak nepatri/. Preto si nemyslim,ze film si zasluzi 5 hviezd, lebo ide o film, ktory dost skresluje zivot vo federacii a ukazuje len tie lepsie stranky zivota a horsie akosi prehliada. Film ukazuje zidealizovany zivot, akokeby ludia zili v akomsi pomaly az normalizacnom raji. Napriek tomu vsak slusna komedia, ktorej najlepsie casti sa odohravaju v horach : tam su najlepsie scenky. Jo jo, za normalizacie vznikali este stale kvalitne filmy, ktore sice uz nemali na 60. roky, ale aj tak su stale pozeratelne. 86 % (20.04.2013)

Jana Preissová coby úchvatná milfka ve filmu, který je strašně poznamenaný dobou svého vzniku, jakož i neustálým reprízováním v televizi. Vtipu je zde pomálu, film je mnohem spíše truchlivou televizní podívanou o obnově jednoho dávného vztahu (ostatně v zajímavostech se zde píše, že to Poledňáková původně ani jako komedii nezamýšlela). Pokud jde o mě, vždycky mě na tom filmu iritoval ten jeho debilní název, a navíc soudím, že mají stejně všichni radší až druhý díl (s rovněž debilním názvem), takže asi tak. (25.12.2012)