Jak vytrhnout velrybě stoličku

Nemám rád filmy Marie Poledňákovej. Nepáči sa mi je režisérsky rukopis a nemám zmysel pre jej druh humoru. A všimol som si, že s každým ďalším titulom, pod ktorým je podpísaná ide kvalita krôčik po krôčiku nenápadne dole. Ak bude tento trend u nej takto pokračovať ďalej, a ja som presvedčený, že bude, tak to skončí až v odpade. Koncom sedemdesiatych rokov minulého storočia však natočila dve rodinné komédie, ktorým predsa len môžem s čistým svedomím dať tri hviezdičky. Jednou z nich je snímok z roku 1977 „Jak vytrhnout velrybě stoličku“. *** (14.01.2019)

Malý a skromný televízny filmíček ,ktorému dnešné české a slovenské filmy nesiahajú ani po kolená. Želám si ,aby takýchto filmov bolo viacej. Dva nestačia. Rodinných komédii je v Česku síce plno ,ale tých rodinných plných normálneho humoru ,ktoré riešia aj dôležité rodinné otázky je fakt málo. Inteligentných filmov je v tunajších končinách jak ropy na Slovensku. A som rád ,že táto dramatická rodinná komédia o chlapcovi ,ktorí poprvýkrát v živote stretne svojho otca patrí k tomu lepšiemu. Ak vás toto nepobavilo potom už fakt neviem. Mali by ste byť menej nároční. 83% Veľmi by ma zaujímalo ,čo by si o tom myslel Tomáš Holý ,keby bol ešte medzi nami... (28.12.2019)

Pokusil jsem se tomu rodinnému porno světu Marie Poledňákové přijít na chuť. Poledňáková a já, to je svět, který se míjí. Nemíním jí lézt do zadku, že natočila nesmrtelný a do dnešních dnů nepřekonaný evergrýn. Nepopírám, že v mnoha ohledech je její televizní film příjemný, vzorně zahraný, jenže pokud nejsem fanatickým obdivovatelem jejích děl, vidím i otravnost jménem klučina Vašek. U mě by to proběhlo tak, že kluk by už měl třetí nadbytečný zubní kartáček v krku, jeho máti až v krku "pékádéčko" a nebylo by co řešit. Zde je smrkáč středobodem vesmíru, všichni hledají ústupky, jak našemu "dadánkovi" vyjít vstříc, pomalu jsou z něj posraní. A nadto Němec zrovna nevypadal se svým zčernalým chrupem na klátiče šíleně přitažlivých bloncek. Tedy řemeslné kvality tomu nelze upřít, pak je zde ještě jeden důležitý faktor, a sice skutečnost, že vzniklo o téměř tři desítky let ještě třetí pokračování. Od stejné autorky, s jinými herci, nicméně naprosto zoufalé. Není to jenom to, její tvorba je od té doby zcela odpadoidní. Tudíž je nutné oddělit kvalitní zrno od plev. A tenhle počátek Vaškových rodinných trampot je tedy ještě kvalitně odveden. 7/10 (26.12.2017)

Televizní útěky z šedavého bezčasí normalizace podvědomě směřovaly tam, kam komunistický režim mohl dosáhnout jen částečně, takovým ,,ostrůvkem svobody" byly pak logicky třeba hory a prostředí horské záchranné služby, kam jistě ne náhodou částečně lokalizovala svůj první film z volného cyklu snímků s Tomášem Holým režisérka a scénáristka Marie Poledňáková. Její televizní film oplývá takovou tou normalizačně optimistickou náladou, která byla pro daný segment dobové filmové tvorby povinná, pod ní se ale ukrývají i hlubší věci a mollovější tóny - motiv osamění navázaný na širší fenomén ženské emancipace a feministických proudů, v nichž se (socialistická) žena vědomě (s vědomím své ekonomické nezávislosti) rozhodne vychovávat dítě bez muže. I když film je především vnímán jako nenáročná rodinná zábava a jako takový si získal nehynoucí popularitu, Poledňáková v něm naznačila cosi zásadnějšího - totiž fatální konec patriarchálně usazené společnosti a její přerod v cosi ještě nedefinovaného. Jistě, modernost umělého světa filmu trochu předběhla dobu, neboť dobově byla platná jen pro jistě omezené (spíše umělecké) společenské kruhy v Praze, ze zpětného pohledu ale oceňme režisérčinu intuici. Svět matek samoživitelek se pomalu stal normou. Příznačné je, že malý Vašík si s odzbrojující přirozeností a autentičností Tomáše Holého v takovém světě intuitivně (až posedle) hledá tátu... (27.11.2011)

Hlášky: Vašek: - "Na mě se můžeš spolehnout!" & Luboš: - "Každej člověk si myslí, že horolezec je šílenec." Vašek: - "To já jsem." Luboš: - "No to vidím. Sypeš si do čaje sůl." & Luboš: - "Jak jsi na to přišel, že jsem horolezec?" Vašek: - "Jsem detektiv Colombo." & Luboš: - "Když ty jsi mi vystrojila pohřeb, já ti vystrojím svatbu." & Vašek: - "Máma říkala, že máme počkat venku." Luboš: - "Tak jdeme dovnitř." & Vašek: - "Když jsem byl malej, tak jsem ti věřil, že sis mě koupila v hračkářství, ale teď už jsem velkej a moc dobře vím, jak se narodí dítě." Anna: - "Opravdu?" Vašek: - "Po svatbě." (12.06.2016)